Daniel Adam z Veleslavína

    Člověk narozený ve znamení Panny vyniká smyslem pro pořádek a systém. Vládne rozumem a opatrností. Je spolehlivý a má smysl pro povinnost. Má nenápadné, zdrženlivé vystupování. Tyto vlastnosti mu přinášejí úspěch v podnikání, ve kterém málokdy riskuje. K ostatním je často dosti kritický. Ve výše popsaném znamení se v srpnu 1545? 1546? narodil ve vážené pražské rodině synek, který dostal jméno Daniel Adam. Jeho otec Štěpán Adam rodem z Veleslavína byl nájemcem Staroměstských mlýnů, matka pocházela z Kutné Hory a byla dcerou sochaře. Rodina byla pod obojí jako většina obyvatel v Čechách 16. století. Rekatolizační snahy Habsburků, kteří teprve od roku 1526 vládli v zemích koruny svatováclavské, neměly zatím valný úspěch. České země tak na rozdíl od Německa a Francie zůstaly ušetřeny hrůz náboženských válek. Strana pod obojí nebyla pronásledována, držela v rukou i univerzitu. Pouze Jednota bratrská byla katolickou vládou perzekuována. V ;Čechách se rozvíjel bohatý umělecký a literární život. Z Itálie proniká renesance. Muži studují na zahraničních univerzitách, podnikají dlouhé cesty na zkušenou po celé Evropě i na Blízký východ. Praha je městem, kde žije pestrá mezinárodní společnost umělců, politiků, ovšem i šejdířů a podvodníků z celé Evropy. Vlivem humanizmu se rozvíjí česky psaná literatura. Synek Daniel Adam z dobře situované rodiny staroměstského měšťana studuje na univerzitě humanistické vědy a dějepis. Celý život vděčně vzpomíná na své učitele, především na historika Prokopa Lupáče z Hlaváčova, jehož stolici historie po dosažení bakalářského a v roce 1569 i mistrovského titulu, na univerzitě převezme. Téma, které v disputaci pro získání titulu mistra obhajoval, je zajímavé svým názvem a svědčí o živém zájmu o věci veřejné. Znělo: Studia filosofická, spojená s výmluvností, obci jsou nejen užitečná, ale i potřebná. Možná, že obhajobou tohoto tématu by prošel málokterý současný politik. Na rodné Alma mater působil sedm let.
    Po svatbě s Annou, dcerou významného knihtiskaře Jiřího Melantricha z Aventina, se vzdal své univerzitní funkce a cele se začal věnovat práci v tchánově podniku. Nejprve se stal jeho společníkem, ale po čtyřech letech zemřel otec jeho ženy a za pouhý rok i jeho švagr Jiří. Několik let probíhaly spory o dědictví, ale po jejich skončení převzal Daniel Adam právoplatně slavnou tiskárnu a úspěšně pokračuje v dílu a tradicích svého předchůdce. Oblíbeným knihám tiskárny se dále říká "melantrišky". Je vynikajícím organizátorem a obchodníkem. Vydává řadu titulů pro školy, především slovníky. Roku 1598 vyšel čtyřjazyčný česko-latinsko-řecko-německý slovník, který zůstal až do doby Jungmannovy nedostižným vzorem a pro dobu obrozeneckou i zdrojem zásoby českých slov.
    Veleslavínova vydavatelská činnost byla velice pestrá. Mezi jeho knihami najdeme cestopisy, kroniky, herbáře, především překlad slavného Petra O. Matioliho, lékařské spisy, právnickou literaturu a přirozeně i řadu spisů náboženského obsahu. Mnohé muže jistě potěším aspoň názvy spisů obracejících se k ženám, občas i k mužům. Například: "Čest a nevina pohlaví ženského", "Abeceda pobožné manželky" nebo "Navedení k moudrosti". Ovšem ženy 16. století byly skutečně dobré hospodyně a často si dokázaly v obtížných životních situacích poradit přinejmenším stejně zdatně jako jejich životní partneři. Vedly si dobře jak při výchově dětí, tak v hospodářství. Svědčí o tom zachovaná rozsáhlá korespondence, z níž čerpal historik J. Janáček pro svou znamenitou knihu: "Ženy české renesance".
    Vraťme se však k našemu Danielu Adamovi z Veleslavína a jeho knihám. Pro práci s nakladatelstvím získal mezi současnými vzdělanci řadu vynikajících spolupracovníků -- autorů a překladatelů. Mnozí byli jeho přáteli. Knihy, které opouštěly jeho tiskárnu, nevynikaly jenom rozmanitým obsahem, krásou českého jazyka, na což osobně dohlížel, ale mnohé byly i malými uměleckými skvosty. Ilustrace pocházely z rukou předních umělců, stejně tak překrásné kožené vazby. (Na tradici Jiřího Melantricha z Aventina navázal ve 20. století pozoruhodný editor Otakar Štorch-Mairen, kolínský rodák, jehož nakladatelství symbolicky nazvané Aventinum vydávalo mezi dvěma světovými válkami krásné knihy, které jsou dodnes ozdobou každé knihovny. Současníky byl právem Daniel Adam z Veleslavína nazván "arcitiskařem". Nemohu opomenout jeho jediný autorský počin, a to "Kalendář historický", v ;němž ke každému dni v roce byla uvedena událost z české či světové historie.
    Veleslavínův "Kalendář historický" z roku 1578 a rozmnožený a doplněný roku 1590 přinášel kromě historie i dobové zajímavosti a byl čtenáři velice oblíbený. Stal se vzorem pro pozdější vydavatele. Genealogie knížecího a královského rodu Přemyslovců, doplněná o genealogii předních šlechtických rodů království, sloužila jak historický pramen pro vývoj a spřízněnost mezi zemskou šlechtou. Daniel Adam z Veleslavína nebyl jenom úspěšným podnikatelem, editorem a knihtiskařem, ale i člověkem veřejně činným. Předurčovalo ho k tomu jeho vzdělání, tolerance, společenské postavení, zájem o prospěch obce a láska k rodné zemi. Zastával funkce v městské a zemské správě. Z jednání konzistoře pod obojí vyplývá, že byl zřejmě tajným stoupencem Jednoty bratrské a patrně i hlavou bratří v Praze a západních Čechách. Celý život projevoval živý zájem o dění na univerzitě, kde měl mnoho přátel, staral se o zvyšování úrovně výuky a udržení její prestiže mezi ostatními protestantskými univerzitami. Za svoje zásluhy byl 1578 povýšen do šlechtického stavu s přídomkem z Veleslavína. Bylo mu v té době třicet dva let. S Annou, rozenou Melantrichovou, prožíval šťastné manželství. Zvláště poté, kdy se jim narodil syn Samuel. Potom ještě přišly dvě dcery Ester a Dorotka. Biblická jména, která dostaly při křtu, svědčí o hluboké víře a znalosti bible, knihy čtené každý den v rodinách příslušníků Jednoty bratrské. Díky nakladatelské, překladatelské a literární činnosti, z níž vzešla řada knih v krásné češtině, byla doba, v níž Daniel Adam z Veleslavína působil, právem nazvána "dobou veleslavínskou".
    Když v roce 1599 18. října náhle v pouhých šestatřiceti letech zemřel, želela jeho náhlého úmrtí kromě nejbližších, celá vědecká veřejnost. Správy majetku se ujala vdova Anna a po dosažení dospělosti syn Samuel. Převzal dobře fungující nakladatelství a další majetek včetně dvou domů na Starém Městě. Vyplatil věno sestrám, a tak se v ;roce 1613 zdálo, že nic nestojí v cestě pokračovat v dědově a otcově tradici. Ovšem za pouhých pět let v roce 1618 se rozhořelo stavovské povstání. Samuel byl stejně jako celá rodina evangelického vyznání. Jako dobrý řečník se zasazoval o volbu Fridricha Falckého a zdar povstání. Po porážce na Bílé hoře tušil krutou pomstu vítězů a zvolil odchod ze země. Neuposlechl výzvu k návratu a byl prohlášen "za rebela ze země zběhlého". Rodinné jmění bylo zkonfiskováno. Do ciziny odešly i obě jeho sestry a manželka s malou dcerkou. Stopy po jejich rodině v cizině mizí, snad žila v Norimberku a Samuel snad zemřel okolo roku 1627. V roce, který znamenal vydáním Obnoveného zřízení zemského konec všech nadějí exulantů na návrat do rodné země. Protože se nikdo z nich neodřekl víry svých předků, zaplatili za svou věrnost daní největší -- ztrátou rodné země a veškerého majetku. Osud slavné tiskárny, pro kterou pracovala a tvořila řada vzdělanců 16. století, byl stejně nemilosrdný. Dostali ji darem jezuité z Klementina a mnohé knihy snášenlivého, vzdělaného, tolerantního a nesmírně schopného a pilného univerzitního mistra, skvělého nakladatele a knihtiskaře se ocitly mezi libri prohibiti -- zakázanými knihami. Ovšem dějiny jsou nevypočitatelné, a tak prvním, kdo po letech oslavil Daniela Adama z Veleslavína, byl člen jezuitského řádu, Čech a vlastenec Bohuslav Balbín, ve spisu "Bohemia docta" Aventina a jeho zetě Daniela Adama z Veleslavín zachovala do dnešní dnů ulice Melantrichova na Starém Městě a část Prahy 6 zvaná Veleslavín.