Marie Podvalová: od fotbalu k Libuši

    Legendární česká dramatická sopranistka Marie Podvalová (1909-1992) chtěla být učitelkou. V mládí hrávala dokonce fotbal, který jí posléze lékař vzhledem k jejímu plicnímu onemocnění zakázal. Doporučil ale zpěv.
    Na scéně debutovala pak v brněnské opeře v sezoně 1935-36, záhy ji však Václav Talich angažoval v pražském Národním divadle. "Zlaté kapličce" zůstala pěvkyně věrná po celou dobu své kariéry jako ideální představitelka heroin.
    O pěveckých kvalitách Marie Podvalové právě v této oblasti výmluvně vypovídá supraphonský kompaktní disk s ukázkami z oper našich klasiků. Jsou na něm připomenuty role, které nám se jménem zpěvačky přímo splývají -- Milada ze Smetanova Dalibora, Cizí kněžna z Dvořákovy Rusalky, Šárka ze stejnojmenné opery Fibichovy a smetanovská Libuše.
    I když jde o snímky historické -- vznikaly v rozmezí let 1949 až 1953 -- jsou strhující. Přesvědčivě vypovídají o umění velké pěvkyně, o jejím zářném, pevném a dramaticky posazeném hlasu s krásnými vysokými tóny, o zpěvaččině příkladně srozumitelné dikci i schopnosti vtisknout všem partům i ve studiu divadelní punc. Z ryze dramaturgického hlediska lze považovat za obzvláštní přínos rozsáhlý blok z druhého aktu Šárky -- mistrovská interpretace by mohla poukázat na kvality opomíjeného díla.
    V zařazených scénách ze supraphonského katalogu a z rozhlasového archivu (Libušino proroctví) se samozřejmě ozývají též hlasy partnerů Marie Podvalové -- Bena Blachuta, Ludmily Červinkové, Marty Krásové, Eduarda Hakena a dalších. Supraphonské setkání s legendární pěvkyní nebledne ani v konfrontaci s mnohem mladšími nahrávkami jejích následovnic.