V New Yorku umírají lidé, a já jim nemůžu dát krev !

    V úterý 11. září odpoledne zazvonil v redakci telefon. Kolegyně bratr volal, ať se honem podíváme na internet, že se tam dozvíme o teroristickém útoku na New York. Mysleli jsme si, že je to legrace, upoutávka na nějaký další katastrofický film. To už zněly zprávy z rozhlasu, drnčely telefony ...
    Domů jsem šla jako ve snách a s rodinou jsme až do konce vysílání zírali na televizi.
    "Mami, já bych chtěl taky pro Ameriku darovat krev" pravil můj jedenáctiletý syn Michal v reakci na zpravodajství CNN, kde upozorňovali na nedostatek krve v místě katastrofy. Předesílám, že se Míša strašně bojí injekcí a dokonce mu nedělá dobře ani pohled na auto s nápisem Převoz krve. Byl pevně rozhodnut Američanům pomoci a požadavek plnoletosti pro dárcovství bral jako diskriminaci. Nebylo to prázdné gesto, v jedenácti letech človíčkové berou život opravdově.
    Věřím, že stejně opravdově naprostá většina lidí v České republice, v Evropě, po celém světě, odsuzuje terorizmus v jakékoliv jeho podobě. Asi všichni se někdy s nějakou podobou teroru setkali. Nejsou to jen výbuchy, výhružky, vydírání, ale také teror politický. Dr. Sum, při příležitosti pietní vzpomínky na Jana Masaryka v Černínském paláci, vyzval účastníky slavnosti k uctění obětí teroristického útoku v USA a připomenul, že Jan Masaryk byl v podstatě obětí terorismu, když pod tlakem komunistického teroru se rozhodl sám skončit se životem.
    Teroru je třeba čelit, nepodlehnout mu, nenechat se zastrašit. A snad se už konečně svět i my nenecháme teroristy nejrůznějšího druhu vydírat, ale začneme jeho projevy důkladně potírat.