Kavanova otrlost

    Náš ministr zahraničí má jeden skandál za druhým. Ať už jde o nabouraná auta v opilosti, kdy se neváhal zaštiťovat poslaneckou imunitou, o Štiřín, který nebyl vrácen skautům, jimž patří, ale kde Ministerstvo zahraničí pořádalo jakési erotické dýchánky pro cizince, Český dům v Moskvě, který byl prapodivně a pod cenou prodán, přičemž ministr se vyjádřil, že on za nic nemůže, že "to" jenom podepsal. A tak by se dalo pokračovat. Jeho kariéra plná takovýchto přehmatů začala už dávno před tím, než se stal ministrem. Jeho výroky o tom, jestli můžeme zase z NATO vystoupit, než jsme tam (i za pomoci americkočeské lobby) byli přijati, rozesmály čtenáře novin, ale bohužel, nic nezměnily na tom, že byl svým stranickým bossem Zemanem jmenován do funkce. A to ještě nemluvím o jeho dávnější minulosti chytré horákyně, kdy byl a nebyl agentem StB. Donášel na své kolegy studenty tenkrát v Londýně a bral za to peníze, ale nic o tom nevěděl. Soudil se v Londýně i v Praze. V Londýně soud prohrál, v Praze vyhrál a byl prohlášen za čistého.
    Morální člověk by se po takových zážitcích jistě necpal nikam do politiky. Ale Jan Kavan se nejen do ní nacpal, ale jeho poslední skutek mi přímo vyrazil dech. Už dávno se stydím za naši vládu, tak jako jsem se styděla za bolševika. Ale když má celý civilizovaný svět smutek za tragédii v USA, která znamená následně omezení svobody i ekonomickou recesi, a náš pan ministr dva dny po této tragédii jedná s jemenským ministrem o dodávkách zbraní do nebezpečné země, je mi na zvracení. Nepřeji nikomu nic zlého, ale někdo potřebuje vidět věci zblízka, aby je pochopil. Kavana bych poslala na několik let do míst, kam budou naše zbraně střílet.