PRAŽSKÁ KŘIŽOVATKA v kostele sv. Anny

4. října, v předvečer narozenin bývalého prezidenta Václava Havla, se konala tisková konference v neobvyklém prostředí částečně zrekonstruovaného odsvěceného kostela sv. Anny poblíž Anenského náměstí. Kostel se však správně jmenuje sv. Vavřince, ale jako anenský je více znám. V roce 927 se o něm zmiňuje ve své kronice Václav Hájek z Libočan, který je tu i pohřben. Ve 13. století jej Templáři přestavěli do podoby Svatého hrobu. V roce 1325 začala jeho gotická přestavba. A protože to byl zároveň klášter, po dobu husitského plenění hradů, zámků a kostelů zde byly soustředěny jeptišky ze všech pražských klášterů. Snad proto se jako jediný pražský kostel s klášterem zachoval a nevyhořel.

V roce 1816 zde byla založena Krameriova tiskárna, později v klášteře bydlela po nějakou dobu Karolina Světlá. Kostel má však kromě pohnuté historie i mimořádně vzácnou výzdobu. Na stěnách jsou postupně již léta odkrývány původní fresky, jejichž kvalitu odborníci hodnotí na stejné úrovni jako fresek na hradě Karlštejn.

Duchovní atmosféra tohoto místa je skutečně působivá. Toho si všimli lidé kolem Václava Havla a přiměli ho k myšlence tento vzácný, avšak donedávna zdevastovaný objekt zachránit. ,,Nejdřív mi řekl, že jde o takovou hezkou kapličku, kde by se mohla konat pěkná setkání, debaty, koncerty apod.,“ vzpomínala s úsměvem jeho žena Dagmar. ,,Když jsem však viděla ten obrovský prostor a všechno tak poničené...“

Dagmar Havlová, která je předsedkyní Nadace VIZE 97, se však velkého sousta nezalekla a s energií jí vlastní začala konat. Shánět peníze, jednat s památkáři atd. Náročná rekonstrukce je dílem dle návrhů architektky Evy Jiřičné (žijící v Londýně).

Dnes je odsvěcený kostel, jinak Pražská křižovatka - název chce evokovat putovní i duchovní cesty, které přes Prahu odjakživa vedly a vedou i nadále - připraven uvítat první návštěvníky.

CENA PRO MATEMATIKA

Hned další den se tu konalo slavnostní udělení Ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97. Získal ji matematik a filosof Petr Vopěnka.

Cenu každoročně dostává osobnost, která se svým celoživotním dílem zasloužila o rozšíření lidského obzoru, poukázala na méně známé jevy, napomohla včlenit výsledky vědy do obecné kultury a prohloubit alternativy lidského pohledu na svět.

Letošní laureát Petr Vopěnka dostal cenu za propojení dvou zdánlivě odlišných oborů – matematiky a filosofie. Vystudovaný matematik nejprve získal vědecká uznání ve svém oboru, ale později se začal věnovat i filosofii. V osmdesátých letech dokonce otevřel na matematicko-fyzikální fakultě hojně navštěvovaný filosofický seminář, na nějž zval filosofy, kteří byli komunistickým režimem perzekuováni – například Zdeňka Neubauera, Radima Palouše nebo Petra Rezka. Jeho dlouhodobá práce na rozmezí matematiky a filosofie – propojená Husserlovou fenomenologií vyvrcholila napsáním čtyř knih „Rozpravy s geometrií“, které později vyšly pod souborným názvem „Úhelný kámen evropské vzdělanosti a vědy“ (2000).

Petr Vopěnka, dnes emeritní profesor Univerzity Karlovy, se i nadále věnuje svému oboru, především teorii množin, ale také historii matematiky ve dvacátém století a základům vědy jako takové. „Petr Vopěnka zásadním způsobem ovlivnil celou mou generaci, která se v době komunismu dostávala k filosofii jen velmi těžko. Díky jeho velmi čistému, matematickému a tedy logickému uvažování byla filosofie v jeho podání důležitým prvkem pro nás všechny, kteří jsme nemohli, nebo jsme odmítali filosofii oficiální“, řekl Ivan M. Havel o laureátovi.

Eva Střížovská (částečně dle materiálů Nadace VIZE 97)