Olga Szymanská
zveřejněno: 2007-06-18
JAPONSKO - má láska
Jednou z nejvýznamnějších osobností, jejíž odkaz dosti rozšířil a obohatil sbírky mimoevropské kolekce Náprstkova Muzea, byl Josef alias Joe Hloucha (1881 - 1957).
Letos od smrti tohoto spisovatele, cestovatele, japanofila a sběratele japonských uměleckých předmětů uplyne 50 let - dostatečný odstup, aby Národní muzeum uctilo jeho památku objektivně a ve vzájemných souvislostech.
Jedinečnou výstavou Japonsko - má láska Joe Hlouchy v Náprstkově muzeu (do 30. září 2007), na níž se podílí Orientální sbírka Národní galerie (japonskými knihami s ilustrovanými dřevořezy) a Orientální ústav (exponáty z osobní knihovny autora) je vzdán hold osobnosti, která podstatnou část života zasvětila úsilí přiblížit českému národu japonskou kulturu. Hloucha vyvolal tak zájem o Japonsko a zároveň vytvořil o něm romantickou představu, i přes bouřlivý vývoj moderních technologií dodnes přetrvávající. Jeho knihy i články v časopisech a nedělních přílohách novin sice upadly do zapomnění, ale jím vytvořená představa "země vycházejícího slunce" trvá. Byť tak, jak si ji on vysnil, přestávala existovat již v čase, kdy vycestoval poprvé (1906) a kdy byl podruhé (1926) zklamán ještě více.
V prvním sále muzea jsou se jmenovanými městy na fotografiích, které Hloucha navštívil, ve vitrínách spojena mistrovská díla japonského umění: Nagasaki s malovaným porcelánem, Nikkó s kovovými lucernami, Kjotó s předměty a skříňkami vykládanými perletí, Kóbe se dřevořezy a schránkami, Nora (prastaré hlavní město země) a Kamakura s osobními přenosnými i domácími oltáři a božstvy, Tokio se skládacími vějíři i "unro"-papírovými, Ósaka s maskami. Spatříme i osobní razítka a krabičky na medikamenty. Druhý sál s předměty, jichž si cestovatel cenil a sžil se s nimi, představuje interiér bytu, kam Hloucha zval přátele a známé a kde milované sbírky ukazoval. V přednáškovém sále výstava pokračuje kolekcí fotografií rodinných i z Hlouchových výprav, jeho sběratelskými alby a deníky, které si celý život důsledně psal. Také autorskými knihami, které byly za jeho života vydány.
Sám osmnáctiletý Joe Hloucha si do svého deníku napsal (uvedeno v dobovém pravopisu): "Tedy k mému ideálu. (Jest to vlastně hloupost, pouhá myšlenka k ukrácení dlouhé chvíle). Myslím si, že kdybych byl hodně bohatý, vystavěl bych nádherné museum cizího národopisu. V něm by byli krásné sbírky vystavené dle národů? Národopisné předměty by ovšem byli? ve všech podrobnostech zastoupeny. Na stěnách by byli potřebné obrazy a vysvětlení, zvláštní síň věnována by byla pro cizozemské zvláštnosti?Byl by tam sál, zvláštní sál, ve kterém by se pořádali přednášky cestovatelů?Nebylo by to krásné?"
Myslím, že Náprstkovo muzeum naplnilo pisatelovy myšlenky výstavou jeho sbírek. Plní i mnohem více: v rámci výstavy prezentuje například Japonskou školu v Praze a koná přednášky, programy a výtvarné dílny, zaměřené na Japonsko.
Vydavatelel
