Martina Fialková
zveřejněno: 2007-06-03
Jarní zamyšlení - Šaty dělají člověka (je to pravda ?)
Nedávno jsem měla to potěšení vidět film režiséra Jiřího Menzela Obsluhoval jsem anglického krále. Třicátá léta vykreslená do detailů nejen v exteriérech a interiérech, ale i dík skvělé hudbě Aleše Březiny a především dobovými kostýmy a účesy na mne dýchla voňavým a kultivovaným dechem. Móda té doby byla elegantní, ale určitě i dobře nositelná. (Možná jen s roztomilými dámskými kloboučky mohl být problém, ale s klobouky je vždycky nějaká potíž - mohou uletět, může je sníst kůň, jsou-li slaměné. Nebo si na něj můžete omylem sednout. Jinak je však klobouk na hlavě pánské i dámské odznakem určité důstojnosti a především její korunou, podobně jako dobrý účes.)Kolik dnes uvidíte klobouků v pražských ulicích? A kolik skutečně elegantně oblečených mužů a žen? Snad ještě trochu v centru, kde pracují v prestižních firmách. Ale i tady je firemní kultura někdy pěkně nudná. Tmavý oblek, světlá košile, unylý kostým. Pěkný, barevný klobouček nevidět. Možná trochu přeháním, ale jen trochu. Jinak spěchají městem a přibližují se metrem, busem či tramvají většinou dívky a ženy všeho věku v kalhotách - sukně zejména v zimě jakoby neexistovaly - a muži většinou v džínách a nějaké té bundě. To třeba ve Stockholmu, který jsem na počátku roku navštívila, i v této roční době uvidíte v ulicích eleganci.
Dovolte malou etymologickou odbočku. Dozvěděla jsem se od našince, který byl párkrát v Brazílii, že slovem "bunda" se v této portugalsky hovořící zemi označuje zadní část lidského těla. Od té doby si na to vždy s pousmáním vzpomenu, když si něco na ten způsob oblékám. Jiní cizinci ze vzdálenějších končin, kde panují trochu jiné zvyky v odívání, se prý u nás podivovali: To jsou všichni Češi takoví sportovci? Soudili tak dle ležérních kalhot, bot sportovních značek a zmíněných nejrůznějších bund i dalších volných svršků, které běžně nosí břichatí tatíci i rozložité maminy, děti i mládež, ba zkrátka skoro všichni a hlavně všude, i když sport právě neprovozují. To například ve Španělsku nevidět. Zejména ženy staví krom slušivého oblečení na odiv vždy zánovní botičky dle poslední módy, a to i na venkově.
Kam se u nás poděly rozevláté pláště, elegantní střevíčky s kramflíčky, rafinované sukně či šaty, kožené rukavičky? A kam slušivé a mužně vyhlížející pánské svrchníky a důstojné klobouky?
Mám známého, je to muzikant řekněme mladšího středního věku, a ten nosí široký kožený klobouk. Nic výstředního, ale v pouličním davu vyniká. Vždy když ho vidím, udělá mi pohled na ten klobouk radost. Mám sukni, která je ušitá z prvorepublikového sametu. Vždy když si ji obleču, cítím sounáležitost se svými předky. Přitom vypadá moderně. Jeden můj prastrýc měl totiž kdysi v malé vesničce obchod střižním zbožím. Sukni ze sametu dodaného prastrýčkem nechali později ušít na moji maminku, ale až poté, co samet léta ležel v almaře. Teď ji nosím já a dosud nikdo netušil, jak je ta látka stará. Není to na ní vidět, tak je kvalitní, dodnes neošoupaná, nezřídla, nevytahala se. Zkrátka staré zlaté časy.
Ono se ale řekne - oblékejte se adekvátně příležitosti, když i do Národního pustí cizince v džínách a vy si vedle něj ve večerních šatech připadáte málem trapně. Ono se řekne - veďte k tomu i ratolesti, když i ta vlastní (rodu mužského) se vzpěčuje a raději než by se slušně oblékla, prohlašuje, že do divadla nepůjde. Ale pak na svém prvním gymnazijním plese, když dívky, které zná ze školy ve vytahaných kapsáčích, najednou zprinceznovatí, voní a natřásají se na podpatcích, zažil(a) příjemné překvapení.
Není to lehké - ale přesto - vlastně hlavně přes dnešní stálý spěch a shon - udělejte někdy sobě i svému okolí radost, oblečte se hodně elegantně a vybraně a uvidíte ten kulturní šok!
A třeba tím nakazíte i ostatní. Vždyť takové krásné město jako Praha si eleganci v ulicích zaslouží.
Vydavatelel