Zeptali jsme se Ing. dr. Zdeňka Lyčky,

ředitele OKKV (Odboru kulturních a krajanských vztahů) Ministerstva zahraničí ČR

Jaké dojmy a poznatky si odvážíte z krajanských setkání v Jižní Americe?

Jsem velmi rád, že jsem měl osobně možnost poznat život krajanů a krajanských spolků v Jižní Americe. Je to oblast, o které jsem dosud jenom slyšel, četl, měl jsem o ní spousty materiálů, osobní poznání je ale v tomto případě velice důležité. Jedná se totiž o zcela nebývalý jev – a to je revitalizace krajanského života - hlavně v Argentině.

Je to záležitost netypická, protože většinou dochází ke stárnutí krajanské komunity a spíše k odlivu krajanských aktivit. V Argentině je tomu přesně naopak. Vznikají nové spolky, mladí lidé se angažují v krajanských záležitostech, ať jsou to folklorní skupiny, taneční soubory, různé organizace. Pro nás je to potvrzení, že naše práce má smysl a že OKKV na MZV má možnost a šanci tomuto trendu napomoci.

Co se týká konkrétně Argentiny - míníme vyslat ke krajanským komunitám učitele češtiny, jak o to krajané projevili zájem. Bude to v novodobé historii nebývalá aktivita. Poslední učitel tam totiž byl vyslán roku 1947... Rádi bychom navázali na tuto tradici a v příštím školním roce učitele nebo učitelku do Argentiny poslali. Tímto krokem bude potvrzeno, že se Česká republika ke krajanům neobrací zády. Jestliže oni vyvinuli iniciativu, aby svoje češství nejen potvrdili, ale také rozvinuli, pak my jsme tady od toho, abychom je v tom podpořili.

Chceme také pomoci v majetkových záležitostech. Některé spolky vlastní budovy, které je potřeba zprovoznit, zrekonstruovat apod., aby se tam lidé mohli scházet, aby tam učitel mohl vyučovat českému jazyku. Je to např. škola v Presidencii Roque Sáenz Peňa. Tato škola je navíc spjata s cestovateli Miroslavem Zikmundem a Jiřím Hanzelkou, kteří zde pobývali při své cestě do Afriky a Latinské Ameriky, bydleli v bytě učitele ve vedlejší budově a sepisovali tam své africké zážitky.

Tímto způsobem bych rád navázal na historii vysílání českých učitelů do Jižní Ameriky a rozvíjení češství u našich krajanů. Učitel asi nezůstane jen na jednom místě. Bude učit v Buenos Aires, v jeho okolí a v provincii Chaco v severní Argentině.

Co se týká mých osobních dojmů: zaujalo mě, jak jsou krajané již ovlivněni Jižní Amerikou, jejím temperamentem. Češství v nich je, ale oni vydrží být čilí dlouho do noci, což jsme poznali čtyři večery za sebou, kdy program začínal třeba až ve 23 hodin. Pak se tančí a zpívá až do rána.