Odešel věčný exulant

8 2001 Ohlasy a názory česky
obálka čísla

    Hovořím-li o exilu, vnímám to krajně bolestivě, jsem dítětem poúnorového exulanta. Narodil jsem se čtyři dny po odchodu mého otce do exilu, jako pohrobek člověka, který tolik miloval svojí zem, že nemohl souhlasit s tím, jak zločinecká organizace komunistů tuto zem ničí. Odešel do exilu, aby jako mnoho jiných pro tuto zemi pracoval a také zemřel v ideálech svobody. Zemřel universitní profesor, senátor, skaut, vědec, spisovatel, čestný občan města Brna, voják -- zpravodajec exilové protikomunistické organizace generála Moravce, zakladatel českých škol v exilu, vydavatel českých učebnic, pracovník SVU, člen exilové vlády, polární badatel, ornitolog, ale především člověk, otec, dědeček, manžel, přítel.
    PhDr. Ing. Josef Kratochvil -- Baby zemřel 11. 5. 2001 v nemocnici ve Stuttgartu. Zůstal po něm jen bohatý archiv plný korespondence mezi dcerou prezidenta osvoboditele (jak vždy mluvil o T. G. M) Alici G. Masarykovou, pani Kvapilovou, Velénem Fanderlíkem, kardinálem Beranem, prof. Bromem, Hynkem Trhlíkem a dalšími exulanty.
    Domnívám se, že takový osud postihl mnoho exulantů, kteří příliš milovali svoji zem a proto museli odejít.
    Jsme čtyři děti a maminka, kteří na svého otce vzpomínáme a jsme hrdí na to, že zůstal celý život věrný odkazu TGM. Je řada míst ve světě, kde mnoho dětí díky jeho výchově nezapomněly na svůj rodný jazyk. Jsem hrdý na to, že jsem jeho syn, přestože žit v komunistickém Československu bez otce, a být věrný jeho ideálům, nebylo zrovna lehké. Otce mi nahrazoval nejstarší bratr, spisovatel Jiří Kratochvil, při mým krocích do dospělosti vždy poukazoval na to, že hlavní je čistý štít člověka a že neseme jméno nejen otce, ale i děda, moravského filosofa prof. dr. Josefa Kratochvíla a dalších, které nás zavazuje ke skautským ideálům cti svobody a spravedlnosti.
    Dnes již s úsměvem vzpomínám na výroky mého vyšetřovatele StB kapitána Malého, když jsem řekl, že bych si přál tatínka aspoň jednou vidět: "však on je v dobré kondici, sportuje, lyžuje, jistě ho jednou uvidíte." Netušil, jakou měl pravdu. Jejich režim padl a my se setkali. Další moje krásná vzpomínka hovoří o podivném myšlení komunistů. U dveří našeho domu v roce 1987 zazvonil ideologický pracovník Krajského výboru strany s dotazem co si o práci komunistů a krajského výboru myslí tatínek a jeho spolupracovníci. Je humorné, že se na tyto věci ptali mne, který nemohl cestovat a marně léta podával žádosti na úřad pasu a viz o možnost navštívit otce. Vždy sdělili písemně, že se vycestování neslučuje se zájmy státu. Naštěstí je tato etapa za námi. Tatínku, co si tam, nahoře, myslíš o práci dnešních komunistů ? Jsi opět exulant nebo jsi konečně doma u svého otce???!


Jan Kratochvil

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012