Odešel Jiří Loewy

Narodil se v Rumburku 13. 7.1930. Před Mnichovem 1938 odešel s rodiči do Prahy. Za nacistické okupace byla rodina rasově perzekvována, řada příbuzných zahynula v koncentračních táborech. Od září 1940 dostal zákaz školní docházky, od r. 1943, kdy zemřel jeho otec, měl rozličná manuální pracovní nasazení.

Jiří Loewy se učil novinářskému řemeslu od píky: v létě 1947 nastoupil jako elév v libereckém sociálnědemokratickém deníku Stráž severu. Byl vykázán z redakce i z Liberce po únorovém puči 1948, odmítl pohlcení ČSSD komunistickou stranou a účastnil se odbojové činnosti v ilegální tzv. Ústřední komisi sociálnědemokratické mládeže. Vydal a distribuoval v té době sérii protirežimních letáků pod titulem „Listy svobody".

V listopadu 1948 byl zatčen a poté odsouzen Státním soudem v Praze na 6 let vězení za „pobuřování" a „sdružování proti státu". Prošel postupně věznicemi v České Lípě, pražskou „čtyřkou", Pankrácí, Bory a Mírovem, přes tři roky strávil jako vězeň v různých táborech Jáchymovských dolů. Byl amnestován v květnu 1953 jako „nevyléčitelně nemocný". Po propuštění žil téměř dva roky jako invalidní důchodce bez nároku na důchod či nemocenskou.

V letech 1955 až 1959 pracoval v administrativě severočeských textilek, od roku 1960 jako redaktor podnikového týdeníku Přást. Tyto noviny byly sice pro dobrou úroveň vybrány jako školní pracoviště mladých novinářů, když ale se nakonec odvážily zpochybnit i tzv. socialistickou soutěž, byly na jaře 1967 zastaveny současně s Lidovými novinami a jinými kritickými tituly.

Od léta 1967 pracoval Loewy jako tiskový mluvčí oborového ředitelství Bavlnářského průmyslu v Hradci Králové, kde organizoval kampaň za rehabilitaci lehkého průmys lu. V srpnu 1969 odešel se ženou a dvěma dětmi do exilu – nejprve do Rakouska, později do SNR. V letech 1970–1988 pracoval v tiskovém odboru nizozemského koncernu Akzo.

Nejprve dvanáct let jako redaktor tříjazyčného technického magazínu, později jako šéfredaktor podnikového měsíčníku.

Od roku 1975 byl členem předsednictva, 1989-95 tajemníkem exilové ČSSD, vydával a redigoval v letech 1978–1989 exilové Právo lidu, 1990–1991 v Praze vydávanou revui Pól. Roku 1995 složil všechny politické funkce včetně členství v ústředním výkonném výboru domácí ČSSD.

V devadesátých letech byl

Loewy postupně volným spolupracovníkem mnichovského měsíčníku Die Brücke, české redakce Deutsche Welle v Kolíně nad Rýnem a několika exilových periodik v Kanadě i ve Švýcarsku. V Praze postupně spolupracoval s Českým týdeníkem, s týdeníkem Reflex, s deníkem Práce a od roku 1998 s Lidovými novinami, pro které napsal více než 400 glos, komentářů a fejetonů.

Loewy byl nositelem medaile za zásluhy o Českou republiku a držitelem Pamětní ceny Wenzla Jaksche. Jiří Loewy zemřel 1. 1. 2004