Black & White

8 2001 Ohlasy a názory česky
obálka čísla

    Ne, že bych byla příznivcem ventilování osobních příběhů v médiích, ale dnes mi to nedalo. Tuhle jsem se drobátko naštvala. Přihodila se nám v rodině totiž taková věc. Jedno naše dítě je úplně bílé a druhé má pleť barvy kakaa. Čímž některým spoluobčanům nápadně připomíná malého Roma. Pravda, můžu si za to sama -- můj otec je černoch, ale jinak jsme taková úplně normální rodinka.
    My dospělí pracujeme, chodíme pravidelně k ;volbám, platíme daně (dle našeho názoru nemalé), děti docházejí do školy, učí se anglicky a německy, zlobí přímo úměrně věku. A bezpečně vím že ani jedno z ;nich zatím neprojevilo úmysl žádat o azyl ve Velké Británii.
    Předevčírem se mne to černé bez varování zeptalo: "A to mne teď nepustěj do Anglie a bráchu jo?"
    Výchovný problém. No, poraďte, co byste mu odpověděli vy? Zachovavši rodičovské dekorum, po dlouhé pauze jsem alibisticky odpověděla: "Proč by ne. Takovej hezkej, chytrej kluk seš (vážně si to myslím) a anglicky se už taky trochu domluvíš." Dítě se obelhat nenechalo. "Ba ne, maminko. Vypadám jako CIKÁN. Takže i kdybych se stavěl na hlavu, stejně si o mně budou celníci myslet, že chci zdrhnout."
    Moje mateřská duše se rozplakala. (A svým způsobem pláče nepřetržitě dodnes. Vzteky.)
    "Tak my vám s tátou budeme posílat pohledy," pravil snaživě jeho mladší osmiletý bratr, rozdělujíc tak bez okolků naši famílii na černou a bílou linii. A světe, div se, ten starší se rozbrečel.
    A jaká je pointa? Žádná.
    Upřímně řečeno, pocity nás dospělých mne až tak neberou. Dospělost je tvrdá a pravidla k (ne)snesitelnosti života si my, velcí, určujeme sami. Co mne štve, a nikdy se s tím nesmířím, je, že děti v Čechách (a zdá se, že i ty za kanálem La Manche) jsou jakýmis trenažery na odnaučování našich xenofobních nálad. Máte holt vy, malá cikáňata, vážně smůlu: NĚKTEŘÍ z vašich soukmenovců si chodí celý život pro podpory, kradou a pasou lehčí děvy. To se pak zkrátka nedá nic dělat, už od plínek za ně nesete zodpovědnost! Ale nebojte. Vaši bílí bratři vám jistě rádi pošlou ze svých cest aspoň čumkartu!


Denisa Prošková

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012