Slovo redakce

Vážení čtenáři,

máme nové číslo nového roku. Přeji vám do něj vše dobré a nejlepší.

Jak jste si všimli, trošku jsme změnili grafiku titulního listu a docela nás za to chválíte.

Také jsme na obálku přidali logo, vlaječku v národních barvách, které nám propůjčila jako jedné z mála vybraných institucí státní agentura Czechtourism. Je to proto, že reprezentujeme Českou republiku ve světě. Propůjčení loga si vážíme a reprezentujeme rádi.

O čem bude Český dialog letos? Kromě dalších článků o mladých (studentech, skautech …) a pro mladé přidáváme téma o ženách, čímž ale rozhodně nevylučujeme muže. Naopak, budeme rádi, když nám napíší svůj názor a své zkušenosti. Pak tu ještě máme skupinu seniorů, která je v České republice dosti přehlížená, stejně jako děti. S oběma těmito skupinami obyvatel je často zacházeno jako s překážejícími, nesvéprávnými. Mnoho spoluobčanů si neuvědomuje, že děti jsou naší budoucností a je třeba maximálně podpořit jejich zdravý vývoj a vzdělávání. Že stáří si nejen zasluhuje úctu a důstojné podmínky v nemocnicích a domovech pro seniory, ale že se kvůli demografickému stárnutí populace v ČR stávají starší a staří lidé nepřehlédnutelnou skupinou, která bude ovlivňovat v příštích letech jak ekonomiku, tak i politiku. Chceme se této tematice také věnovat (v čísle 11 jste si jistě všimli článku Vrať se do hrobu!) a přispět tak k diskusi, jak se navzájem pochopit, jak si porozumět, i když jsme někdo ve věku mladistvém, někdo ve středním a někomu je 60 nebo třeba 100 let. Všichni jsme totiž zrníčky v písku velké pláže zvané Svět a bude jen dobře, když po sobě přestaneme házet bomby a budeme navzájem tolerovat naše individuální odlišnosti, ať už jsou ve věku, národnosti či náboženském založení. Vždyť, kdyby těch rozlišností nebylo, kdybychom byli všichni navlas stejní, byla by to podle mne veliká nuda...

Když si otevřu noviny, většinou slyším jen kdo koho zavraždil, kolik je obětí atentátů, kdo zase vykradl banku nebo ji vytuneloval nebo někoho podvedl apod. Už se mnohokrát psalo o tom, že je to proto, že lidé chtějí číst právě takovéto zprávy a že je nezajímá, že jsou také na světě jedinci hodní a milí, kteří třeba jen dělají perfektně svou práci, ale protože nejsou ambiciózní a nedostanou za to nějakou medaili, tak se o nich nepíše.

Doufám, že jste si všimli, v našem časopise píšeme jak o těch, kteří nějakou medaili dostali, tak i o těch, kteří by si ji i třeba zasloužili, ale je jim to srdečně jedno, že žádnou nemají, protože dobrou práci nedělají pro ni. Pracují pro svůj vlastní dobrý pocit užitečnosti na tomto světě a především pro druhé.

Ale medaile, nemedaile, srdečně gratuluji našemu novému králi fotbalu Pavlu Nedvědovi a královně lyží Kateřině Neumannové. A děkuji jim a všem dalším úžasným a dobrým lidem o kterých vím, či s kterými se stýkám, že nám dodávají díky svým činům optimismus a pomáhají alespoň zčásti začerňovat ty děsné denní zprávy, které jsou, bohužel pravdivé.