Hra o jablko

12 2003 Dějiny česky
obálka čísla

Nebude řeč o skvělém filmu české režisérky V. Chytilové. Jenom jsem si vypůjčila název jejího díla, abych připoutala vaši pozornost.

Jabloň, jablko, jablíčko... jak je ten český jazyk zvukomalebný, cítím oblosti běžného ovoce našich zeměpisných šířek a mám před očima panenská jablíčka, která se na mě usmívala z ošatky v kuchyni mojí babičky a jejich červeň svítila i na našem štědrovečerním stole. Obřadně přepůlené s radostným vydechnutím, když všem v jablíčku zazářila hvězdička vyplněná hnědými jadérky, patřilo k závěru štědrovečerní večeře. Jablka jím dodnes kromě bubáku a stopky celá, poněvadž podle babičky: "Co jadérko, to kapka krve", a já jsem byla k malé radosti svých blízkých tuze drobná a bledá holčička, o jejíž zdraví se stále obávali, a proto dohlíželi, abych jablíčka jedla každý den.

Vraťme se ze vzpomínek k našemu jablku. Jabloň a její plody provázejí lidstvo prokazatelně od 9. tisíciletí př. Kr. Archeologové při vykopávkách prozatím nejstaršího města na světě Jericha našli kromě jiných pozůstatků dávného života i ohryzky jablek. O něco mladší je nález ze sumerského města Uru, kde královně měly posmrtný život zpříjemňovat křížaly. Potud důkazy hmotné povahy o dávné historii jablek.

Zatím nejstarší písemnou zprávu o úloze jabloně a jablka najdeme v bibli. Příběh prvního muže Adama a jeho ženy Evy je podle židovského kalendáře stár skoro pět tisíc let. Svědčí o tom, že krom jiného byl starozákonný Bůh možná už trochu tvořením světa uondán. Člověka udělal z hlíny jako posledního těsně předtím, než se rozhodl trochu si odpočinout. Podle biblického vyprávění byly při přestoupení božího příkazu role rozděleny mezi tři aktéry. Eva zvědavá, možná trochu v ráji unuděná, nebylo co na práci, neodolala obratnému hadovu svádění a utrhla plod ze stromu poznání -- jabloně. Když se zakousla do šťavnatého, patrně růžolícího jablíčka a nabídla vzápětí Adamovi nejen proto, že nebyla lakomá, ale zřejmě byla, jak jinak, i zamilovaná. A ten, jako správný mužský, když viděl jídlo, neodolal, byť věděl, že je ze zakázaného stromu. Jablko dojedl včetně ohryzku. Ten mu uvízl v krku asi leknutím z blížícího se Boha. Nepříliš vábný ohryzek "zdobí" všechny jeho potomky dodnes. Bůh, rozhněván na všechny tři, příkladně je potrestal. Evu odsoudil k rození dětí v bolestech a k věčné podřízenosti mužovi, poněvadž se hříchu porušení božího zákazu dopustila jako první. Adamovi přisoudil dobývání chleba v potu tváře. Oba zbavil věčného života v ráji. Protože Adama stvořil z prachu a Evu z jeho žebra, ponesou oba tíži pozemského života až do smrti, kdy se opět v prach obrátí. Často bývá nad hřbitovními vraty nápis: "Prach jste a v prach se obrátíte." Nezapomněl ani na hada. Toho odsoudil k věčnému plazení po břiše a k tomu, že bude u lidí a živočichů v ošklivosti. Rozčarování nad neposlušností těch, které stvořil, završil tím, že je nechal vyhnat z ráje a strom života -- jabloň -- stojící uprostřed zahrady dal hlídat cherubíny s plamennými meči. Zvědavost, nepatřičná nespokojenost a nuda se občas nevyplácejí.

Antika jablko ověnčila krásným homérským příběhem pohříchu opět na tragickou notu. Na počátku jsou tři nejkrásnější bohyně řeckého Olympu: Afrodita, Artemis a Athéna. První z mořské pěny na ostrově Kypru, bohyně krásy a lásky, druhá bohyně lovu a Měsíce, dcera Diova a lidské matky, třetí bohyně moudrosti a rozvážného boje -- může-li být boj vůbec rozvážný, vyskočila Diovi z hlavy, a to v ;plné zbroji -- poněkud nezáviděníhodný způsob příchodu na svět. Všechny tři se dostaly do sporu o to, které patří zlaté jablko s lakonickým nápisem: "Té nejkrásnější." Jablko s provokujícím nápisem vhodila mezi hosty na svatebním kvasu bohyně sváru, protože z pochopitelných příčin nebyla pozvána. Jako sudího si tři Olympanky zvolily Parida, nepříliš zkušeného syna trojského krále, který do té doby v klidu popásal ovce. Ten za slib, že získá za manželku nejkrásnější ženu světa, Helenu, přiřkl titul bohyni Afroditě. Jak vidno, není uplácení až tak nový objev. Bohužel Helena byla vdaná za poněkud jednoduchého a ješitného spartského krále, takže se po jejím únosu strhla pěkná mela. Boje před Trójou trvaly 10 let, stály, jak jinak, mnoho životů nejlepších mužů Řecka. Bloudění nejchytřejšího z bojovníků Odyssea a jeho družiny trvalo dalších 10 let. Celkem 20 let zbytečných bojů.

Jak vidíte, milí čtenáři, bylo chutného a krásného ovoce mrzce zneužito jak bohy, tak lidmi.

Poněkud přívětivější je historie zlatých jablek v zahradě Hesperidek (dcer noci). Hrdinou příběhu je nejoblíbenější z řeckých reků Herakles, v latinské verzi Herkules. Ve výtvarném umění ho poznáte podle statné postavy oděné ve lví kůži a vyzbrojeného mohutným kyjem. Byl symbolem neohroženého hrdiny vítězícího nad přesilou a trestajícího zlo. Předlohou byla patrně skutečná osoba, i když stopy muže bez bázně a hany lze vystopovat hluboko do starověku až k sumerským legendám a biblickému Samsonovi.

V Řecku ochraňoval lidi a města. Podle pověsti byl synem smrtelné matky a záletného boha Dia. Jeho žárlivá žena Herakla proklela a ten v záchvatu šílenství zabil svoje vlastní děti. Za trest mu delfská věštba uložila dvanáctiletou službu u tírynského krále. Musel splnit každý sebetěžší úkol, který mu panovník uložil. Jedním z nich bylo přinést zlatá jablka ze stromu v zahradě Hesperidek. Ta ležela na západním konci světa v oblasti dnešního Gibraltaru. Jabloň hlídal had nebo drak a obr Atlas, nesoucí na ramenou nebeskou klenbu. Existují dvě verze způsobu, kterým se mu podařilo ovoce získat. Podle jedné sám zabil hada a jablka utrhl, podle druhé nabídl Atlantovi, že na chvíli podrží nebeskou klenbu a za to mu obr jablka přinese. V každém případě uloženou práci úspěšně vykonal.

Jabloň a jablka byla také nedílnou součástí keltského bájesloví. Keltové věřili v posmrtný život a nesmrtelnost lidské duše, ty se za určitý počet let vracely do jiného těla. Daleko na západě v oceánu byly "Ostrovy blažených", které mohl navštívit a zase se vrátit jenom hrdina -- polobůh. Do zásvětí se dalo vstupovat kopci, jeskyněmi, puklinami ve skalách, prameny, jezery jednou za rok o Samajnu -- svátek v předvečer našich Dušiček. Keltové ho slavili jako den mrtvých a počátek nového roku. Den u Keltů začínal nocí, nikoliv východem slunce a rok zimou, nikoliv jarem. Křesťanství pověst otvírání skal přeneslo na Velký pátek, jak v básni Poklad popsal K. J. Erben. "Ostrovy blažených" byly obydleny různými bájnými bytostmi. Nejčastějším stromem tam byla právě jabloň, která rodila červená, fialová, zlatá nebo stříbrná jablka, dávala věčnou mladost, sytila hladové. Větévkami, květy nebo plody zvaly obyvatelky zásvětí své vyvolené k následování. Strom byl zasvěcen bohyni Eponě -- koňské bohyni, manželce boha nebes. Jejím atributem byla kobyla, pes, ptáci, novorozeňata, koše s ovocem, často s jablky, klasy. Zobrazována byla nahá nebo oblečena do volného šatu. Uctívali ji u pramenů, kam se házely drobné votivní dary. Velká mateřská bohyně, jak ji někdy také nazývali, byla uctívána v ;celém keltském světě. Na území našeho státu se dochovaly pověsti o jejím zjevování v Českém krasu blízko oppida u Stradonic. Božské zjevení provázel vždy bílý kůň. Ostatně jméno nevelké říčky Litavy je keltského původu od slova Litavis, Litavia, jeden z četných keltských názvů pro "Matku zemi".

Jablko jako symbol magických sil lásky, nesmrtelnosti, panenské neporušenosti, ale i hojnosti se ve středověku stalo jedním ze čtyř symbolů královské moci vedle žezla, koruny a meče. Královské jablko bylo ozdobeno křížem a vládce ho vždy držel v levé ruce.

Jablka měl v oblibě i Karel IV. a zasloužil se o jejich další šlechtění a vysazování nových jabloňových sadů. K nejstarším odrůdám u nás patřila míšeňská a panenská jablíčka. Svědectvím o jejich oblibě je i známá lidová píseň "Chovejte mě, má matičko, jako míšeňské jablíčko..."

Závěrem jedna rada mé babičky, jak zachovat pečivo včetně vánočního dlouho křehké. Stačí vložit do krabice nebo zakryté nádoby rozpůlené jablíčko, funguje i v bytech vytápěných ústředním topením.

A jeden recept na úpravu ryby s jablky.

Porce pokapte citronem, osolte, opepřete a nechte odležet. Pak naskládejte do pekáčku a pečte cca 10 minut, mezitím na pánvi rozpusťte kousek másla, na něm lehce opečte cibuli a jablka nakrájená na kolečka. Směs vložte na porce ryby. Zalejte kyselou smetanou, posypte mandlemi oloupanými nebo jinými ořechy a cca 5--10 minut zapékejte.

Dobrou chuť, hezké vánoční svátky a v rozkrojeném jablíčku hvězdičku přeje Vaše

Jana Volfová

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012