O pohřbech a společnosti

12 2003 Ohlasy a názory česky
obálka čísla

V pátek jsem se zúčastnil jednoho většího pohřbu na venkově. Asi desetiletý kolemjdoucí chlapec se mne zeptal: "Co to je!?" Až mne zamrazilo. Jako by tato prostá otázka prostého chlapce symbolizovala vztah dnešní konzumní společnosti ke stáří, starým lidem a zesnulým. Chová se, jako by staří lidé byli nepotřební, nezajímaví, překážející...Tuto situaci v dnešní české společnosti otřesně ilustroval hluboce lidský televizní dokument Jiřího Krejčíka ml.a Lídy Rakušanové "O posledních věcech člověka", nedávno vysílaný v televizi (ČT2 / 2003).

Dokument zkoumá šířící se fenomén pohřbů bez obřadu. Do společnosti, kde vládne kult věčného mládí, se smrt nehodí. Vytěsňována je všude v Evropě. V České republice se to však děje způsobem, který jinde nemá obdoby.

V Praze již pohřby bez obřadů dosáhly neskutečných 50%, 20% uren nebývá vyzvednuto... Záběr, kdy je z nevyzvednutých uren vysypáván popel zemřelých do společného hrobu, zůstává dlouho ve vašem podvědomí... jako by staří lidé byli doslova "odpadem"...

I ty nejchudší národy si nedovolí poslední rozloučení s jejich blízkými bez obřadu. V mnoha "nevyspělých" zemích úcta a vážnost člověka stoupá s jeho věkem. Tento dokument lze vnímat jako ilustrující součást dnešního morálního a mravního stavu české společnosti. Co se s ní stalo, že se tak chová?

Je to následek devastace kulturních a mravních hodnot, kterou zde cíleně zavedl komunistický, protilidský systém, a který dnešní společnost stále prostupuje a ovládá. Konzumní společnost toho dokonale využila a využívá. Kolik dnes potkáváte spo kojených a usmívajících se lidí? Existujeme stále lépe, ale žijeme stále hůře. Komunikujeme stále více elektronicky a máme problém komunikovat lidsky. Z našeho jednání a chování se vytrácí morálka, slušnost, úcta k ;druhému, k práci, k hodnotám.

! ! ! Na hřbitovech a v kostelech se K R A D E ! ! !

I my jednou nebudeme a opustíme svět tak, jak jsme na něj přišli. Každý z nás si jednou bude klást otázku: "Čím jsem přispěl a čemu prospěl svým životem?" "Odpovídá to co mám tomu, co jsem dal?"

Nikdo se této otázce nevyhne a bude zřejmě i dost těch, kteří odpověď nenaleznou. Z našeho života se vytratila moudrost, žijeme chaoticky, nezodpovědně a nebezpečně pro sebe a naše okolí, jakoby beze svědomí. Mnoho televizních pořadů je stále primitivnějších, debilizujících, dekultivujících, velmi negativně ovlivňujících naše životy a osudy. Televize z nás dělá "produkt", který se chová, jak od něho očekáváno a chtěno, třebaže si to ve své pohodlnosti a zahleděnosti nechceme připustit. To se jednou nutně vrátí každému jednotlivci a každé společnosti. Morální hodnoty a morálka se nedají koupit v supermarketu. Nevzniknou samy od sebe, je třeba je neustále pěstovat a kultivovat, jinak zmizí tak, jako svoboda, o kterou se neusiluje.

Říká se, že lidský život má tři dimenze, které život každého z nás ovlivňují: vertikální -- naši předci a naši potomci, horizontální -- naše okolí, ta třetí je vnitřní, žitý mravní zákon, což je vlastně křesťanské Desatero. Především to poslední určuje formu našeho chování a myšlení. Zde došlo k největší devastaci. Zákonitě je potom tímto morálním chaosem negativně ovlivňován stav společnosti, které potom nepomohou ani tisíce sebelepších zákonů, nebude-li tady dosaženo pozitivního obratu.

Bez návratu k morálce, osobní odpovědnosti za své činy a chování vůči sobě a svému okolí, bez úcty ke stáří, k přírodě, bez investic do vzdělání a výchovy mladé generace se nedostaneme dále. Patří k tomu i vyrovnání se s naší nedávnou minulostí.

Přinutí nás k tomu společenská krize, nebo jsme schopni ještě včasné změny? Věřím tomu druhému, pokud se opět naučíme myslet a chápat širší souvislosti i srdcem, pokorou a vírou.

Je třeba renesance ducha a obnovy občanské společnosti. Demokracie je diskuze, vláda většiny, ale také omezování moci státu občany, kteří k této moci dali svůj mandát a kteří se svojí občanskou angažovaností musí starat o jeho naplnění ve prospěch státu a jeho občanů.

Občané, je to především na vás, buďte aktivními, nebojácnými občany ve prospěch svůj, vašich potomků a budoucnosti naší pořád ještě krásné České republiky. Zaslouží si to!


Řádný národ dá nesporně přednost svobodě, provázené čestnou chudobou, před majetným a zneucťujícím otroctvím."

Edmund Burke.


* * *


"Prokážete největší službu státu a národu, když pozdvihnete nikoli střechy domů, ale duše občanů, neboť jest lépe, aby velké duše přebývaly v ;malých domech, než duše nízké číhaly v příbytcích velkých."

Epiktetos z Hierapole

Jan Šinágl

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012