Betlém

12 2003 Dějiny česky
obálka čísla

Daleko dříve než vánoční stromečky stavěly se v našich rodinách betlémy. Za tento zvyk vděčíme svatému Františkovi z Assisi. Byl to velký básník a velké dítě. Díval se na svět udivenýma očima a bylo snadné naplnit jeho dlaň. Miloval všechno, co Bůh stvořil, a radoval se z jeho darů. Miloval na životě to, co může být součástí stvoření a stavěl se do jedné řady s deštěm a sluncem, skřivanem a motýlem. Byl svatý a nevěděl o tom. Byl dítě.

Když uvažoval o narození Páně, zatoužil prožít ten úžasný okamžik, kdy Maria podržela na svých loktech děťátko, svoje děťátko, které bylo Synem Božím a Spasitelem světa. Šel na to s dětinskou vynalézavostí. Postavil otevřenou chatku s jeslemi, vypůjčil si oslíka a vola, aby stáli nad jeslemi, sehnal dva dobrovolníky, aby zosobňovali Pannu Marii a svatého Josefa. Vše připravil podle své představy, ovečky, slámu, všechno živé. Jen s děťátkem přišla potíž, neboť živé děťátko nikdo překvapenému Františkovi nepůjčil. Musel se tedy spokojit s loutkou. Ale co by nezmohla jeho úžasná dětská představivost. Betlémská scéna stála jako opravdová a nad ní se klenula skutečná noc, noc nejhlubší a nejdelší, noc nejtajemnější. A tehdy vyběhl František, aby jako pastýř přispěchal k jeslím a uviděl onen velký zázrak lásky a života: dítě na matčině klíně. Zdálo se mu, že byl připočten do zpodobené scény a z jeho přebohatého srdce vytryskl proud vděčnosti za boží dar žití. František vyzpíval jedno ze svých vrcholných vyznání, přednesl se slzami radosti kázání o bohatství, které se skrývá za pláštěm chudoby pro ty, kteří jsou pozorní a vděční a nechápou vše jako samozřejmost.

Jesličky, zobrazení narození Krista v Betlémě, se dík františkánům rychle rozšířily jako vánoční zvyk po celém křesťanstvu.

Podle P. Piťhy

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012