Pastýřské koledování

12 2003 Dějiny česky
obálka čísla

Nebude to dlouho trvat a zase tu bude Štědrý večer naplněný mírem, obdarováním a radostí dětí. Vánoce každý prožil už několikrát a přece se na ně těšíme pro jejich kouzlo. Znovu a znovu nám připomínají narození Ježíška, jehož příchod na svět v nás pokaždé probouzí ty nejlepší myšlenky. Na pár chvil zapomeneme na všechny problémy každodenního života, postojíme v ;pokoře a úctě před jesličkami. Nevíme čím to je způsobeno, ale v tu chvíli v nás převažuje láska, dobro a naděje... a nám všem se dostává odpuštění za všechny spory, nevysvětlitelná nedorozumění a křivdy. Ten vánoční pokoj a klid v duši přejeme všem lidem dobré vůle.

Pocity, jak vnímali naši předkové dobu Vánoc se příliš neliší. Jak se slavily Vánoce v ;prosinci 1924 vám přiblíží toto vyprávění, zapsané od mých předků.

"Když se navečer sejde rodina, vnoučata se usadí kolem stařenky, některá jí na klín, aby byla blíž a stařenka začne vzpomínat, jak dříve bývaly Vánoce slavné a krásné! Dospělí naslouchají, děti jsou zticha a neodvažují se stařenku přerušovat".

Ta vzpomíná, jak býval v Bojkovicích (městečko ve Zlínském kraji) před Vánocemi "sladký trh". Na něm si hospodyně nakoupily štědrovečerní oplatky, med, sladkosti pro děti, mák na koláče, rozinky a vše co bylo potřebné k pečení pečiva.

Na Štědrý den měly hospodyně s dívkami plné ruce práce. Pekly se vdolky -- hruščáky, trnčáky, zelňáky i jemné makovníčky, které omašťovala žloutkem, aby byly pěkně růžové a leskly se. Hospodář s chasou (chlapci) chystal řezanku pro dobytek, štípali dříví a nanosili vodu na svátky. Když byli hotovi, vypravil se hospodář do lesa pro stromeček. Chasa sháněla patrony, aby mohli po večeři vypálit pár oslavných ran k narození Ježíše Krista. Děti snesly z půdy betlém, oprášily ho a postavily na stařenčinu malovanou truhlu. Vystaly jesličky slámou a položily do nich Jezulátko. Okolo rozestavily pastýře a ovečky, koledníky i muzikanty a těšily se na to, až se večer rozžehnou svíce a přijde k nim očekávaný Ježíšek se stromečkem.

Hospodyně měla napečeno, vdolečky uložené v ;komoře, a pustila se s děvčaty do úklidu.

Zatím se potichoučku přikradl večer. Než se na jasné obloze rozsví tila první hvězda, měla hospodyně všechno připraveno, chalupa byla uklizena a všichni domácí čistě ustrojeni, stůl byl prostřen a hospodář je pozval k pobožnosti. Nejprve sňal růženec z kropenky a všichni poklekli a odříkali radostný růženec. Pak šli ke stolu, kde se pomodlili Otčenáš. Hospodář vzal oplatky, pomazal je medem a každému podal a slavnostně pronesl: "Děkujeme tobě, Ježíši Kriste, žes nám ráčil se této slavnosti dočekati!" Po oplatcích přinesla hospodyně jídlo. Bývala to houbová polévka s ;nudlemi, trnková omáčka s chlebem, krupice sypaná skořicí a slazená medem, koláče a ovoce. Matka po večeři rozsvítila svíčky u Betléma i na stromečku a rodiče i děti zpívali koledy.

V tom venku třeskla rána! To pod okny zapráskal bičem pastýř a zazpíval zvučným hlasem pastýřskou:

U Betléma na salaši,

tam sa ovce dobře paší,

požeňme tam bratrové,

na ostruží zelené.

Na mú dušu, tu je zima,

zešla by sa nám peřina,

k tomu kožuch valašský,

aj bačkory s podvazky.

Vinšuje vám štěstí, zdraví,

nech sa vám na statečku daří.

Došel sem k vám zazpívat,

A něco vykoledovat!

Hospodyně odběhla do komory a obdarovala ho pečivem. Jen pastýř odešel, přišli další koledníci a zanotovali.

"Narodíl se nám spasitel, narodíl, eště s nama po koledě pochodíl..."

Den Božího hodu vánočního se pokládal a dodnes pokládá za největší svátek v roce, který se slaví jen v rodinném kruhu. Celý den se nic nedělalo, ani nevařilo, jen se poklidil dobytek. Po návštěvách a besedách se chodívalo až na Štěpána. Každý, kdo toho dne přišel, popřál "Šťastných a veselých svátků", a tak se to dodržuje i dnes.

Na Štěpána odpoledne přišel popřát i pastýř a přinášel s sebou metličku na neposlušné děti. Hospodáři -- otci ji podával se slovy "Ten tlustší konec je na pacholky, ten tenčí na dívky." A hospodář ji hned zlehka vyzkoušel na někom, kdo byl po ruce, aby vidél, jak bude "přichytovat". Metličku schoval do kouta a tam čekala na prvního nezbedníka, který ji vyzkoušel a po něm byla pojmenovaná...

Na Štěpána přicházeli koledovat i další koledníci -- ponocný, kostelník, hrobaři, uhlíři z kopanic, ti přišli obvykle i s nůší dřevěného uhlí na zádech "prý aby nešli tak podarebně" Než začali nabízet svoje zboží, zazpívali v síni nějakou svéráznou kopaničářskou koledu. A tak se v radostném vánočním týdnu vystřídali všichni koledníci a s ;nimi se minuly pagáče, koláče i makovníky. Zbyla však naděje, že co nevidět bude Nový rok a Tří králů a s ;nimi přijdou nové radosti.

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012