Ke kampani "S komunisty se nemluví" se připojili i muzikanti

12 2003 Kultura česky
obálka čísla

Je večer 18. listopadu 2003 -- čtrnáct let a jeden den po osudném 17. listopadu 1989, kdy došlo v Praze k odvážnému studentskému průvodu jdoucím za svobodou v naší zemi, v pražském Karlíně právě začíná benefiční rockový koncert nazvaný "S komunisty se nemluví". Stejnojmennou petici sepsala již na jaře skupina intelektuálů {David Černý, David Koller, Vladimír Michálek, Petr Placák, Josef Bouška}, která se obrací na českou veřejnost a její politickou reprezentaci, aby si nezahrávala s ohněm a uvědomila si reálné nebezpečí, které hrozí po sametové revoluci obnovené demokracii z rostoucí politické moci komunistů, kteří získali ve volbách více než 800 tisíc hlasů. Hrozivě narůstající preference Komunistické strany Čech a Moravy a chystaná kampaň této nepříliš reformované totalitní strany na získávání mladých voličů vyburcovaly z letargie občany, kterým není lhostejná budoucnost Česka a kteří mají v živé paměti léta morální i hospodářské devastace země ve středu Evropy.

Dostatečně dlouho před začátkem avizovaném na 17. hodinu odpolední vcházíme do bývalé haly ČKD v Thámově ulici, kdo nestihl koupit vstupenku s předstihem, má ještě možnost tak učinit na místě. Ochranka u vchodu nás prošacuje jestli nemáme zbraň a žádá mne, zda může nahlédnout do mé kabelky. Prý z bezpečnostních důvodů jsem vybídnuta odhodit víčko od své limonády. Už jsme uvnitř rozlehlé černošedé prostory, nevlídná zákoutí, kdesi v dáli vpředu se blýská připravené pódium a vzduch se chvěje předzvěstí rockového "pekla". Přicházejí další a další návštěvníci, hala někdejší karlínské Kolbenky se slušně zaplňuje.

A konečne! Hala a my s ní upadáme do ještě většího šera a z rozzářeného pódia se začíná rozléhat jedna z úvodních písní Jaroslava Hutky, který stejně jako další účinkující Vlasta Třešňák, poznal na vlastní kůži praktiky totalitního systému, neboť byl komunistickou státní bezpečností odeslán do nucené emigrace. Hudební program je po celou dobu koncertu doplňován projekcí svědectví doby předlistopadové -- od propagandistických záběrů z dob stalinismu až po rozesmáte ženy s dětmi cvičící na spartakiádě. Ale jedeme dál! Hudba se stavá víc a víc divočejší, akci přišli podpořit další špičkoví muzikanti rozličných žánrů -- Ivan Hlas a jeho skupina, Tony Ducháček s Garage, Ecstasy of St. Theresa, Kryštof z Ostravy, Ready Kirken a velmi popularní skupina Lucie. Nárazy decibelů pulsují prostorem, dav se začíná stále víc a víc pohybovat v rytmu pestrého a strhujícího rockového kolotoče, záře reflektorů oslňují a vyzývají publikum k větší účasti ... jde to snadno. Jednotliví vládci drsných tónů jsou střídáni desetiminutovými přestávkami pro občerstvení a nezbytné nadechnutí, ti, kteří ještě nepodepsali petici "S komunisty se nemluví", mají zde příležitost tak učinit a vzhůru zase do toho! Dav je na jedné lodi, ale zdá se, že nikdo neztrácí svou individualitu, žádné násilí se nekoná, jen vibrace touhy po pravdě a završení dosud nesmazaných bezpraví, která tak snadno a potutelně pronikají svymi kořínky do naší novodobé demokracie ...

Venku se pak mnohem později nadechujeme chladného listopadového večera, směs pocitů, se kterou jsme přicházeli, je pryč, vystřídal ji pocit z dobré věci udělané pro dobrou věc ... všichni hudebníci zahráli bez nároku na honorář, výtěžek celé akce půjde na nápravu povodňových škod v Karlíně a navíc, jak by se dal lépe a hlasitěji vyjádřit nesouhlas než pomocí pádných slov a elektrické kytary? Ještě dlouho do noci pak znějí v hlavě nejen slova skladby od Lucie: "Nebudem se nikdy vracet, tam kde nám bylo mizerně, jé jé jé ... já už se těším ...!"

Koncert navštívili a zaznamenali Šárka Alföldy (studentka FF UK) a Jaroslav Císař

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012