Josef Čapek: Nejskromnější umění

12 2003 Kultura česky
obálka čísla

výstavní sály Obecního domu, náměstí Republiky 5, Praha 1

3. 12. 2003 -- 29. 2. 2004, autorka výstavy Alena Pomajzlová

Název výstavy, kterou připravil Obecní dům na konec roku 2003, byl převzat z titulu Čapkovy stejnojmenné knížky esejů publikované roku 1920 v nakladatelství Aventinum. Tato nenápadná, ale inspirativní knížka, jež se s obdivem obrací k tzv. nízkým či pokleslým sférám tvorby -- k malbě vývěsních štítů, ilustracím levných dobrodružných knížek, starým fotografiím, ale i k nově se ustavujícím druhům jako jsou reportážní fotografie a film -- zároveň předznamenala a určila koncepci této výstavy. Nejde totiž o soubornou přehlídku jednoho z představitelů české umělecké avantgardy, ale o tematickou výstavu zaměřenou na tu část díla Josefa Čapka, která se k Nejskromnějšímu umění bezprostředně váže, tj. převážně na práce z desetiletí 1914 -- 1924. Konfrontací Čapkova teoretického zájmu o okrajové oblasti výtvarného projevu, jeho vlastních maleb a kreseb i vybraných ukázek diletantské tvorby 19. století se zde otevírá prostor pro novou interpretaci daného okruhu Čapkových výtvarných děl. Vedle toho se lze obecněji zamýšlet nad vztahem mezi vysokým a nízkým uměním, nad jejich vzájemným prostupováním a ovlivňováním, pronikáním za hranice tradiční představy umění a dokonce i nad Duchampovým radikálním vystoupením z těchto mezí. Orientace na uměleckou "periferii" -- tvorbu neškolených autorů, na primitivní kultury, dětský výtvarný projev, tvorbu duševně nemocných -- souvisela nejen s hledáním autenticity projevu, kořenů tvorby, "ztraceného středu", ale i se širší otázkou vnímání a chápání umění, jeho podstaty.

Také s Čapkem se dostáváme na neprobádaný a podceňovaný okraj, který však dokáže navodit novou citlivost pro vnímání odlišných forem umělecké tvorby než té, s níž se setkáváme v galeriích a muzeích. Tento proměněný pohled nám umožní chápat moderní umění v nových souvislostech. Díky tomu i lépe porozumíme představenému souboru Čapkových děl, u nichž hrála důležitou roli banální, reálná věcnost, inspirovaná právě "nejskromnějším" uměním.

V této souvislosti nabízí výstava dvě fáze Čapkova díla: První je zhruba vymezena lety 1914 -- 17 a sou střeďuje se na Čapkův skladebný princip, který sestavuje lidskou postavu z nejjednodušších segmentů jako z nějaké stavebnice a doplňuje ji banálním prvkem, naivisticky utvářeným fragmentem. Výsledkem je dráždivá kombinace redukovaného geometrického znaku a konkrétního detailu, jakéhosi záblesku reality, vzpomínky či představy. Toto období Čapkovy tvorby je na výstavě konfrontováno se starými fotografiemi.

Druhý oddíl představuje Čapkovu tvorbu se zvláštním ohledem na naivizující primitivismus, který z oblasti "nejskromnějšího umění" čerpá otevřeněji. Je součástí ;obecnějšího směřování umění 20. let k jednoduchosti, prostotě, každodennosti. Od zdánlivé banality se tu však můžeme dostat až k magickému vy jevování věcí,k jejich všední svatosti, tajemství. Vedle ukázek diletantské tvorby 19. století je zde naznačena vazba k české malbě 20. let (Štyrský, Wachsman, Muzika aj.) i k pozdějšímu surrealismu.

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012