Legionáři, T. G. M. a jiné zamyšlení

Poslední bitva československých legionářů v Rusku se rozpoutala 15. července 1918 na sibiřské magistrále v jižním cípu Bajkalského jezera proti bolševickým přesilám. Naši bojovali nejen na pevnině, ale také na jezeře skoro stále rozbouřeném. Bojovali v loďkách s pohonným kolem, které vypadaly vedle bolševických ledoborců s kanony jako necky. Našinců bylo 300 proti 12 000 bolševikům. Mezi nimi bylo asi 4000 maďarských komunistů, též mnoho Němců a ovšem nechyběla ani rota českých komunistů.

Účastníkem bitvy byl i otec mého švagra - legionář praporčík Karel Michele. Velmi často o tom vyprávěl svým čtyřem synům. Válčilo se od 15. července do 20. srpna, kdy se konečně podařilo dát do provozu poslední z 39 tunelů na magistrále, těžce poškozený. Tato práce, pomalá a bez patřičného náčiní, byla možná s pomocí 3000 Bělogardistů a Kozáků. Tak se naši legionáři zmocnili 50 vlaků plných vojenského materiálu a potravin. V boji padlo přes 20 legionářů a více nežli 500 bolševiků. Naši také zajali přes 2500 nepřátelských vojáků. Do Vladivostoku ještě měli 2500 km. Když se pak československé legie v roce 1920 dopravily do svobodného Československa, prezident Masaryk musel poslat vojsko na Slovensko proti maďarským komunistům.

V těchto bitvách vítězil duch, vštěpovaný našim vojákům Tomášem G. Masarykem. Probouzelo se v ;nich dědictví otců a mnoha generací před nimi.

Křesťanství přišlo do Soluně v 50. letech po Kristu, tedy před 1950 lety. Z Byzantské říše a z tohoto univerzitního města, známého pro studia jazyků, vyšli bratři Cyril a Metoděj a dorazili na Moravu v roce 863. Mluvili jazykem, kterému Moravané nerozuměli.

České země se proslavily mistrem Janem Husem, kterému byla dána Bohem moudrost a odvaha vytknout mocnému papeži, že se církev odchyluje od učení Ježíšova. Jan Hus byl za to upálen. Objevil se Jan Žižka z Trocnova, aby vykonal odplatu. Po Žižkově smrti v říjnu 1424 přišly nešťastné Lipany r. 1434. Táborité bojovali proti Pražanům a Zikmund z ;toho těžil. České země zůstaly "pod obojí" až do bitvy na Bílé hoře dne 8. listopadu 1620. Následovala odnětí statků, panství a majetku těm, kteří stáli za biblickou pravdou. Habsburkové rozdávali tyto majetky jako kořist svým pomocníkům. Jan Ámos Komenský a mnozí jiní protestanti museli opustit svoji vlast.

Všechny tyto události, popsané v Dějinách Františka Palackého, se legionářům vybavovaly v mysli, stejně jako vlastenecké romány Aloise Jiráska a jiných. Vzpomínali na melodie Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, na píseň Kde domov můj a na sokolské ideály.

Tomáš Masaryk tehdy prohlásil: "Buď nyní, nebo nikdy". Podvědomí legionářů bylo živeno duchem našich dějin. Byli to stateční, hrdinní a jasně myslící muži. Jejich odměnou bylo založení Československé republiky, sahající od Aše po Jesinu.

V září 1938 tento duch našemu vojsku chyběl. Pravda, naši hoši bojovali na straně Spojenců, ale jejich oběti nebyly zcela oceněny. V naší zahraniční vládě tehdy Rudolf Slánský (po válce generální tajemník Komunistické strany) a starší Kavan ztěžovali práci prezidentu Benešovi. Často naléhali na to, aby se používalo výrazu "revoluční", jak jim to nařizovala Moskva. Vojáci pod generálem Svobodou (komunistou) bojovali na straně Sovětů. Měli velké ztráty a mnoho jich padlo u Dukly.

Na vojně v r. 1945 ve škole záložních důstojníků se mnou sloužil rotný Hlaváček, jeden z mála, kteří přežili Duklu. Mluvil otevřeně o tom, jak byli posláni na jatky. Svobodě se po únoru 1948 dlouho netěšil. Lidé, kterým bylo dovoleno opustit Ukrajinu, byli Volyňští Češi, většinou příslušníci utajené baptistické církve. Přišlo jich tehdy asi 40 000 na statky v Sudetech.

Po roce 1945 se naše země postupně staly vazalem Sovětského svazu a po únoru 1948 propadly komunistickým smečkám, podporovaným generálem Svobodou, přítelem dělníků, které chránily ukradený majetek. Rok 1968 byl dobrým na to, že se hodně lidí mohlo pohodlně a bez nebezpečí dostat za hranice.

Sametová revoluce v listopadu 1989 byla tak výhodná pro komunisty, že nám to nyní připadá jako líbání komunistických důtek, kterými národ byl tisíckrát bit. Prezident Havel, který měl tehdy nejlepší kvalifikaci pro prezidentskou funkci, udělal velkou chybu, že nezakázal komunistickou stranu. Neviděl dopředu.

Poslední bitva československých legionářů na Bajkalském jezeře proti nepředstavitelné přesile má období v boji zaznamenaném ve Starém zákoně z roku 1200 před Kristem, čili před 3200 lety. Z knihy Soudců (7:36) se dovídáme, že kmen Medianských napadal Izraelské. Kradli jejich úrodu a co nemohli ukrást, spálili. V této bezradné situaci a strachu přišlo poselství k muži na mlatě, když v noci vytloukal zrní. Jmenoval se Gideon. Opatrný malý Žid se chtěl přesvědčit, že je poselství od Hospodina a Bůh vyhověl jeho přání. Když se mu dostalo ujištění, že je tomu tak, ohlásil, co chce podniknout. Přihlásilo se ne 5000, ne 10 000, ale 32 000 mužů do boje proti Medianským. Gideon si vybral pod vedením Hospodina jen 300 ukázněných a disciplinovaných bojovníků a ostatní poslal domů. S touto hrstkou vyhrál bitvu.

Tomáš G. Masaryk se řídil heslem: "Ježíš, ne Caesar". Duch Masarykova učení pronikal legionářskými pluky ve Francii, v Haliči a v Rusku a dělal z bojovníků muže nebojácné s vnitřním přesvědčením, že nepadnou. Ti, kteří padli, vzali s sebou každý 100 či 1000 nepřátel.

Tomáš Masaryk byl důsledný ve všem svém konání a přesvědčení a ničemu se nevyhýbal. V jednom čísle časopisu ČAS (původně založeném TGM roku 1886) je článek na toto téma, ale neuvádí všechny podrobnosti. Chci je zde doplnit: Při vojenské parádě, ubírající se Václavským náměstím, vyskočil jeden z přihlížejících a vrazil políček generálovi v čele parády. Generál však pokračoval v pochodování, jako by se nic nestalo. Tento generál měl údajně milostný poměr s ženou toho, který ho napadl. Generální štáb nevěděl, jak o tom říci prezidentovi Masarykovi. Poslali tedy do Londýna pro Jana Masaryka, který tam byl tehdy velvyslancem, s žádostí, aby on to oznámil svému otci. Když se to TGM dověděl, prohlásil: "Kdyby se to stalo mně, tak bych vyhrabal holýma rukama cihlu ze zdi a rozbil bych tomu generálovi palici." Pak TGM onomu generálovi vzkázal, že chce mít jeho demisi na stole do 24 hodin, protože dal urazit brannou moc Československa.

Rozhodně se plně ztotožňuji s názory tohoto velkého muže.

Prameny:

Jiří Breber: Českoslovenští legionáři v ;Rusku

Msg. Dr. František Dvorník: Byzantské

misie a Slované

Kralická bible z ;r. 1613

Dr. Ladislav K. Feierabend: Politické vzpomínky (I, II a III)

Joseph Novak: Just an Ordinary Joe