Poslední káva s Vendou

Jak vzpomenout na kolegyni a kamarádku z Českého dialogu, která nám zmizela stejně ostře, jako bývaly ostré její komentáře uplynulých dní v rubrice „Stalo se“? Osudovou souhrou nešťastných náhod se Venda Šebrlová ocitla v nesprávnou chvíli na nesprávném místě...

Na snímku z posledního setkání Českého dialogu a Mezinárodního českého klubu v dubnu 2023 sedí zleva Eva Střížovská, Venda Šebrlová, Jana Ješová, Marina Hofmanová a Ivana Dang.

Ještě před pár dny jsem Vendě volala, že na ni zrovna vzpomínám z malé strašnické pizzerie U Hasičů, pár kroků od jejího bydliště, kde jsme si s oblibou občas dávaly rande u společné kávičky.  Kdo by tušil, že to bude náš poslední telefonát … žádné příště už nebude. Že je všechno špatně, jsme se dozvěděly s Evou Střížovskou v úterý, zrovna když jsem Evu navštívila na Dobříši.

Venda odešla po nevyhratelném souboji ve středu 14. června.

Už ji nenaložím do auta, abychom spolu podnikly dobříšskou misi za Evou. V hlavě zpracovávám nečekanou zprávu, smutně civím do monitoru a snažím se do kláves vyťukat aspoň to, že byla výborná novinářka a oblíbená autorka, jedna z důležitých postav redakce Českého dialogu.

K rozloučení si vypůjčím kavárenské verše Jiřího Žáčka Café Noir. A jak jsem Vendu znala, určitě by se jí také líbily:

Tady se vaří káva

černá a hořká jako noc,

černá a hořká jako láska,

černá a hořká jako žal

po někom, kdo tě miloval,

a ty tu za ni držíš stráž

víš dobře, že se nedočkáš,

a marně sladíš hořkou kávu;

už nikdy sladší nebude,

je hořká jako ty,

náš osude.

Marina Hofmanová

------------------------------------------

Marina to napsala výstižně. Venda byla jemné stvoření, její fejetony v Českém kalendáři byly něžné a osobité, čtenáři se na ně každoročně těšili, na straně druhé zas měla dar břitké kritiky, když to bylo třeba (a že bylo).

Mávám ti, má milá přítelkyně, tam nahoru mezi hvězdičky.

Eva Střížovská