PŘÍBĚH ČESKOKANADSKÉ SPISOVATELKY

PhDr. Olga Ajvazová má po předcích pestrou minulost. Její příběh je určitě námět na celou zajímavou knihu. Musela se od mládí postavit na vlastní nohy a v životě se pořádně otáčet. Díky své  statečnosti a cílevědomosti je dnes uznávanou překladatelkou a spisovatelkou. Ale dávám  přednost jejím vlastním slovům, o které jsem ji požádala.

Otec Ing. Michail Ajvaz, bílý porevoluční emigrant z Ruska, se narodil na Krymu, kde jeho předkům ze strany otce po staletí patřily rozsáhlé pozemky (existoval i geografický název Ajvazovka), jakož i další obrovský majetek.

V 19. století můj děda vystudoval univerzitu ve Švýcarsku a babička gymnázium s vyznamenáním v Rusku. Měli 4 syny a 1 dceru, kteří měli nejen francouzskou guvernantku, jako většina aristokracie, ale i německou. Po revoluci v roce 1917 tato velice zámožná rodina přisla o všechno, nepodařilo se jim emigrovat a čekal je hrozný život v SSSR (o dědu, oslepeného v bolševickém vězení a nejmladší 2 děti, dceru a syna, se starala babička; Eleonora zůstala sama po tragické smrti snoubence a Sergěj, jehož jediný syn se utopil v Něvě, padl v Rudé armádě za 2. světové války). Nejstarší 2 synové emigrovali na lodi Wrangela a oba se stali inženýry. Fjodor žil v Brně a Semjon v Praze, Paříži, Bejrútu a New Yorku a byl i uznávaným znalcem perských miniatur (nejen on a jeho ruská manželka, ale i jejich děti Marianne a Andrew jsou již mrtví). Mladší Michail, narozený v roce 1904, se skrýval 2 roky na Krymu, kde pracoval ve vesnicích za jídlo, a pak v 15 letech uprchl na malé loďce přes Černé moře do Bulharska, což málem nepřežil (spolu s kamarádem Sokolovským, který se později stal otcem českého režiséra Evžena). Nicméně, v tristních podmínkách a často hladový (živil se hrou na housle po hospodách a pomocnými pracemi v přístavu), můj budoucí tatínek dostudoval ve Varně gymnázium a pak emigroval do Československa. Naučil se dobře česky a po vystudování vysoké školy založil výrobu české mozaiky. Cituji Zuzanu Švabinskou, Mistrovu adoptivní dceru: „Ing. Ajvaz vařil mozaikové smalty podle svých vlastních receptur. Neobvykle široká škála odstínů, které dokázal vytvořit, byla nevídaná. A navíc kvalita jeho smaltů předstihovala italské.“

Spolupracoval s významnými umělci, jako byli Josef Čapek, Karel Svolinský, Josef Lada, Josef Liesler, Vladimír Sychra, a hlavně Max Švabinský, podle jehož předlohy je i velká mozaika v chrámu sv. Víta na pražském Hradě. Po komunistickém puči byl otec vyhozen a výroba mozaiky zastavena, což ho trápilo do konce života. Pracoval také jako překladatel literatury z ruštiny. Sám napsal román v češtině, divadelní hru v ruštině a obsáhlou knihu o mozaice z hlediska historického i odborného - nic z jeho díla bohužel nevyšlo. O jeho životě by bylo možné napsat dlouhý a smutný román. Vždy jsem tátu měla moc ráda a vážila si ho. Byl to mimořádný člověk, nejen geniální, ale i velmi čestný a slušný.

Matka Anna se narodila ve Vídni, její matka byla Rakušanka a otec Čech. Po roce 1918 se přestěhovali do Československa. I když byl děda z dost význačné jihočeské katolické rodiny (byli mezi nimi: plukovník první republiky, profesor na slavném Šrámkově gymnáziu v Písku, velkostatkář, katolický kněz a 2 jeptišky), on sám často nepracoval a všechno bylo na babičce, práce i péče o dvě děti. (Obě babičky jsem milovala, byly to ženy odvážné a dokázaly přežít a postarat se o rodinu ve velmi těžkých podmínkách; ruskou babičku jsem uviděla jen 2x v životě).

Moje máma byla velice krásná, o 12 let mladší než táta, se kterým byli spolu 58 let, až do konce. Měla po základním vzdělání jen rodinnou školu, ale byla inteligentní, o vše se zajímala, ráda četla, byla velmi šikovná, hezky šila, pletla i kreslila, dobře vařila. Pracovala jako sekretářka a droboučká babička ji pomáhala ze všech sil v domácnosti. (Oba dědové se nedožili mého narození).

Táta zemřel před 30 lety, máma ho přežila jen o 2 roky. Dosud jsem se s tou hroznou ránou nesmířila, ani se ztrátou obou babiček. Často na všechny s pláčem vzpomínám.

Jediný sourozenec, bratr PhDr. Michal Ajvaz, žije v Praze, Je světově známý spisovatel, překládaný do mnoha jazyků, autor velmi rozsáhlého díla. Je také výtvarně nadaný a původně chtěl studovat grafiku. Jeho syn se  jmenuje Michael.

Moji rodiče nikdy nebyli v komunistické straně, ani já nebo bratr, ani nikdo z příbuzných či přátel. Rodiče byli silní antikomunisté. Doma se setkávali s podobně smýšlejícími přáteli. My jako děti jsme věděly, že nesmíme nikde mluvit o tom, co jsme doma slyšely.

Od dětství jsem byla přecitlivělá. Jaksi jsem podvědomě cítila hrůzu doby, a nejen z rozhovorů, které se vedly doma. Vždy jsem byla ve škole premiantka. Rodiče se obávali, že se s bratrem nedostaneme na studium, ale nepodvolili se. Měli jsme oba štěstí, že jsme dělali přijímačky na střední školu SVVŠ začátkem 60. let, kdy se situace trochu uvolnila, a na FF UK já v roce 1966 a bratr v 1967. Vystudovala jsem filologii cizích jazyků, bratr bohemistiku a estetiku, a později jsme oba dosáhli i doktorátu tamtéž.

1. Část vyprávění, pokračování zítra.

Připravila -ES-