Literární akademie

10 2003 Ostatní česky
obálka čísla

Vážení a milí čtenáři,

předkládáme vám první z několika vybraných děl mladých autorů, studentů Literární akademie Josefa Škvoreckého v Praze. S touto soukromou vysokou školou jsme nedávno navázali spolupráci, která, jak doufáme, přinese nejen zajímavé, nekonvenční (a mladé) příspěvky do časopisu, ale také pomoc do redakce v podobě studentů -- stážistů. S mladými budoucími literáty se pak budete moci seznámit i osobně na některých akcích Mezinárodního českého klubu, neboť i zde jim bude dána příležitost uplatnit své poznatky ze studia v praxi.

Vaše redakce


Přijedu


Dneska ráno jsem poznal prvního člověka z baráku. Bylo to nějaká ženská, co hrozně vykřikovala, když jsem do ní na dvoře omylem vrazil. Pak naštěstí už poněkud klidnějším hlasem řekla, že je jediné štěstí, že máme v domě také doktora a oba jsme se zasmáli.

V noci nebylo moc teplo, ale když se teď podívám nad sebe, je nebe modré s bílými pavučinami. Nefouká vítr a zítra prý bude pršet.

Posadil jsem se ke stolu a napsal si seznam kytek, které musím v nejbližší době natrhat. Jsou to samé sběratelské skvosty, nevím, kde beru po každé další prospané noci tu ustavičnou víru v sebe sama.

Neprobdím dva večery po sobě, to je snad to jediné čeho se děsím.

Nebo spíš alespoň trochu bojím.

Pokud bude opravdu pršet, půjdu potom ve středu na ty kytky.

Slyšel jsem, že jedeš za tetou na statek k rybníku.

Naproti v ulici otevřeli nějaký nový krám, a tak mě napadá, že bych si tam mohl jít koupit nové boty, i když ty současné jsem zatím nijak neponičil ani neopotřeboval. Ale to je jedno, doufám, že je tam budou mít.

Hezký vzduch a bílé pavučiny.

Měl jsem pravdu -- v tom krámě prodávají samozřejmě kromě jiných věcí i boty. Byl jsem tam hned druhý den potom, co ho otevřeli a okamžitě mi tam padnul do oka jeden pár, což, jak jistě víš, je i pro mě samotného celkem podivuhodná věc.

Dokonce uvažuji o tom, že si je snad půjdu koupit, i když přeci jen nejsou z nejlevnějších.

Je milé, že jsi napsala K., měl z toho radost a já taky, vlastně nevím, kdo větší.

Teď, když začaly prázdniny, všechno je hned takové vstřícnější a jasnější.

Byl jsem se dnes projít, zatím jen po ulici kolem bloku, ale bylo to bezesporu natolik příjemné, až mě to samotného překvapilo. Těším se na ty kytky.

Venku svítí sluníčko a vůbec nepršelo, jak říkali v rádiu. Skoro bych jim to uvěřil.

Doufám, že máš taky pěkné počasí, a že se zase brzo ozveš. Mohli bychom se možná za tebou přijet podívat, no, ještě uvidíme. Ale co, koupím si ty boty hned zítra, vždyť je to jedno. Jsou pěkné, a když jsou ty prázdniny, budu chodit víc ven, a tak se budou hodit. Udělám si taky jednou radost.

Doufám, že se ti budou líbit.

Příští týden by pršet nemělo, jenomže, kdo ví, jednou už jim to nevyšlo.

Jestli budu spát zase až do jedenácti, nic nestihnu a jen tak se povalovat samozřejmě nechci. Budu si asi muset nařídit budík, abych vstal už v sedm. Vážně nevím, čím to je. Říct, že je to silnější než já je hrozně jednoduché, ale prostě je to tak.

Vlastně ať prší, budu jenom rád.

Dnes bylo opět přes celý den sucho, a tak jsem se rozhodl vyrazit do lesa na kytky.

Nevstal jsem sice přesně tak, jak jsem si to včera naplánoval, ale přeci jen už to bylo o něco lepší než jindy.

Taky jsem netušil, že je les tak daleko. Jsem sice unavený, vlastně jsem byl, už když jsem tam přišel. Přesto si myslím, že se to bude zlepšovat.

Natrhal jsem zatím na zkoušku jen pár kytek a doma je rozložil po pokoji na koberci. Budu muset vymyslet, kam s nimi později, už teď je jasné, že v plánovaném počtu se mi sem nemohou všechny vejít. Snad bych se mohl domluvit s domácím a nějakou chvilku je nechávat na chodbě, než vymyslím něco lepšího. Pokud samozřejmě ostatní nájemníci nebudou proti.

Když jsem si byl ráno kupovat ty boty, o nichž jsem ti už říkal, uvědomil jsem si jen tak mimochodem, že budeš mít narozeniny. Říkal to dokonce i A., když jsem ho potkal. Prý jsi jim psala, ale zatím neví, jestli pojedou. Vypadal trochu nervózně, snad není nemocný. Je toho teď na něj moc.

Určitě máš strašně milou a příjemnou tetu, já se každopádně těším, jak ji poznám. Vždyť prázdniny pořádně ještě ani nezačaly.

Moje nové boty jsou opravdu velice krásné, promiň, ale musím o nich stále mluvit -- udělaly mi obrovskou radost, ani jsem to nepředpokládal. A věř mi, že nelžu, když říkám, že se ti budou líbit.

Navíc se v nich dobře chodí po trávě nebo v jehličí. Zítra se pokusím být v lese trochu déle a pracovat intenzivněji.

Přeci jen zas není tolik času nazbyt.

Udělal jsem si jen malou studenou večeři. Zrovna, když jsem dojídal, přinesla mi ta ženská ze dvora dopis od A. .

Píše mi, že se mi moc omlouvá, a že to není jeho vina, ale že bych na ty tvoje narozeniny neměl jezdit. Prý na to teď není vhodná doba.

Musel jsem se tomu usmát. Asi je to tím, že mě přeci jen nezná moc dlouho, takže ničemu nerozumí.

Usnul jsem rychle, ani jsem se nepřevaloval, i když v noci bylo dusno. To je dobré znamení, po dešti je vždy takový čistý a příjemný vzduch. A zvláště v létě.

Každý den teď chodím do lesa a trhání kytek se zdá být kromě jiného i celkem zábavné.

Doma mi sice popraskalo několik žárovek a opravdu by mě hrozně zajímalo, jak se to mohlo stát, ale stejně tam celý den nejsem. Snažím se odcházet co nejdříve po probuzení, a když se večer vrátím, jdu si zase brzo lehnout. Stejně bych ani nevydržel moc dlouho vzhůru.

Někdy přijdu taky kolem poledne, ale dělám to nerad, protože hned jak se posadím, usínám. Vlastně se mi to teď stává mnohem častěji.

Zajímalo by mě, jak dlouho budeš ještě u tety. Už jsou to nejméně dva měsíce, co jsi naposled někomu napsala.

Ukazovali mi fotky. Ten rybník je celkem pěkný, takový malý. Ale musí být asi dost studený, já bych se v něm tedy rozhodně nekoupal. I když, jeden přeci nikdy neví.

Taky bych chtěl vědět, jak vypadá samotný statek, snad někomu pošleš obrázek.

Někdy by mohlo zapršet, alespoň bych měl čas doma srovnat ty kytky. Většina jich je sice stejných, avšak, co když jsem přeci jen sebral nějakou, která mezi ostatní nepatří.

Ty žárovky budu muset vyměnit, třeba právě až bude pršet.

Až bude více času.

No, hlavně, že jsou lidi z města pryč.

Rozhodl jsem se, že květiny teď budu lepit na stěny, protože jsem si uvědomil, že kdyby ležely na podlaze, budu po nich logicky šlapat. A na stěně jsou vlastně taky mnohem hezčí, lépe se pozorují. Jenom teď nevím, jak s nimi dále. Je jasné, že na chodbě nemůžou být ani na zemi, ani na stěnách. Ještě, že jsem se raději neptal.

Včera bylo nesnesitelné horko, a tak jsem místo lesa zvolil za svůj cíl plovárnu. Teď už chápu, proč jsem nejel na tu oslavu a musím ti za to poděkovat, tvoje prozíravost a laskavost mě stále překvapuje. Přijedu, až tam nebudeš mít tolik lidí, na té plovárně to bylo právě to, co mne nejvíc rozčilovalo. Skoro jsem až litoval, že jsem nešel do lesa.

Ale voda byla příjemná a odpočinul jsem si od práce. Nedá se sice říct, že bych si pro samé kytky neměl doma kam stoupnout, ale jak víš, snažím se věci plánovat trochu dopředu. Takže ten nedostatek místa musím vyřešit co nejdříve, jelikož by už opravdu stačilo je jen trhat. Avšak nesmím být netrpělivý.

Všiml jsem si, že ta ženská ze dvora bydlí o patro níže v bytě přímo pode mnou a každé úterý a sobotu ráno dvůr zametá. Je hodná, že se takhle stará o věci, o něž nemusí a z nichž mají prospěch i ostatní. V dnešní době je zvláště dobré to vědět. Chtěl bych za ní jednou zajít a poděkovat jí.

V tramvaji po cestě z plovárny, bylo to myslím někdy kolem poledne, jsem potkal K. . Ptal se, proč jsem nebyl na té tvojí narozeninové oslavě, a že to je škoda, protože to prý bylo fajn. Tak jsem mu řekl, že jsem měl moc práce, jelikož mi nepřijde férové pomlouvat A. za jeho zády a na druhou stranu říkat, že jsem tam nejel, protože nemám rád víc lidí pohromadě, a že za tebou pojedu jindy, až tam nikdo nebude, by asi taky nebylo nejlepší.

Pak jsem s K. ještě chvilku mluvil o mých kytkách a poradil mi, ať si je vkládám do desek, protože pokud jsou správně vylisované, vydrží mi takto docela dlouho. Není to špatný nápad, mohl bych to zkusit, až budou plné stěny. K. je osoba, se kterou si vždycky rád popovídám.

Víš, že si už ani nevzpomínám, kdy jsem ti říkal, že nemám rád hodně lidí najednou?

V tomhle městě není snad ani jediný krám, kde bych sehnal žárovky. Asi si je budu muset objednat poštou, ve výlohách jsem tedy neviděl ani jednu.

Příští týden by pro změnu pršet nemělo, ale jako obvykle to bude zase naopak.

No, alespoň doufám. Kvůli tomu, že trávím tolik času za městem, jsem úplně zapomněl na cokoli jiného a teď mám doma hromadu další práce. Začnu třeba s těmi žárovkami.

To se dá dělat i za deště.

Obloha je modrá a musím se přiznat, že sám ani nevím, jestli se mám radovat, anebo být naštvaný.

Chci teď být přes den v lese a večer pracovat doma, abych zbytečně neplýtval časem, ale to bych musel někde konečně sehnat ty žárovky, aby se dalo po setmění svítit a zároveň ještě přinést dostatečné množství kytek -- to aby práce měla vůbec smysl.

Je to prostě k vzteku. Snažím se být co nejvíce efektivní, ale žárovky jsem neviděl ani v jedné, ani v jediné výloze!

A to už vůbec nemluvím o tom, že stále nevím, kam ty kytky budu dávat. Takže se jednoduše nemohu hnout z místa.

Ráno jsem alespoň zametl dvůr, ta paní je asi taky nemocná, protože za ní přišli včera nějací lidé a nesli ji hezky zabalené dárky. Třeba to jsou vnuci.

Každopádně doufám, že se brzo uzdraví a to ne snad proto, aby se vrátila ke své práci. To by byl špatný vtip.

Odpoledne jsem usnul a trochu se za to stydím, ale to všechno pramení z mého rozčilení a zároveň bezradnosti.

Tobě by se to stát nemohlo.

Mrzí mě, že jsem jakkoli pochyboval o A. .

Volal mi a vše vysvětlil a já se teď sám za sebe stydím. Takovéhle epidemie bývají i v létě a já tetě přeji to samé, jen ještě vroucněji, co mé sousedce. Je jasné, že když leží, nechce kolem sebe moc lidí najednou.

No, a aby problémů nebylo málo, moje boty, ať už jsem o nich říkal cokoliv, jsou úplně k ničemu, protože se mi na nich rozlepila podrážka a bude trvat nejméně týden, než je opraví. Je to škoda, byly pohodlné a ve starých se nedá chodit tak rychle, jak bych já potřeboval.

Takže dobře vidíš, že to je jedno s druhým.

Využij toho počasí tedy alespoň ty, dokud můžeš.

Jestli to je tak, jak K. říkal, napadlo mě, že by základem mojí sbírky mohly být květiny z lesů tam od vás a doma bych je pak jen doplňoval.

A asi to tak udělám, pak budu mít více času na to je nějak řadit a navíc ten les tady je přeci jen pořád kousek za městem.

Konečně mi spravili boty a dovolím si tvrdit, že jsou teď lepší než kdy předtím. Jelikož to však nechci zakřiknout a hned je naplno zatěžovat (je to zatím opravdu jen chvilka, co jsem si je přinesl zpět), zjistil jsem si ještě jeden autobus, který jede přímo od vlaku a nemusím proto jít tak dlouho.

Ale na druhou stranu je to jenom dobře, že je to tak vzdáleno od nějakého většího města. Ten klid bude nádherný a myslím, že pro oba jenom přínosný.

Ta paní ze dvora, jak jsem zjistil, je tady u nás domácí a nabídla mi, že bych se mohl přestěhovat za stejný nájem na půdu, která je prý několikanásobně větší než můj současný byt. Byl jsem se tam podívat a až na to, že tam je zatím špína a nepořádek, si myslím, že to je krásný prostor. A dokonce i s koupelnou, přes léto tam kdysi prý pobýval nějaký profesor z cizí země. Jen v zimě budu asi muset více topit, ale to zas tolik nevadí, protože, jak se zdá, můj problém, který mě doposud tak brzdil v práci, je vyřešen.

A to jsem se dokonce odhodlal a koupil i takové černé tvrdé desky. I když ty se vlastně taky budou hodit, kytky se po cestě neponičí.

Včera v noci jsem se probudil ze spaní a ačkoliv jsem měl celou dobu okno otevřené, bylo mi nesnesitelné horko a já se musel jít napít. Pak jsem stál u okna, pil ze sklenice vodu a díval se ven. Obloha byla klidná a plná hvězd.

Druhý den ráno, když už jsem seděl ve vlaku, mě napadlo, že to vlastně asi tak má být, vždyť tohle je léto.

Celou cestou jsem pak jen nevěřícně kroutil hlavou nad tím, jak jsem chtěl, aby pršelo. A taky jsem se rozhodl, že si do bytu koupím svíčky.

Je to zvláštní čas, takhle jsem nikdy neutrácel.

V autobuse jsem na chvilku usnul a málem jsem přejel, měl jsem se K. lépe zeptat. Naštěstí mi řidič ještě poradil, kudy mám jít, abych nemusel zbytečně do kopce.

Viděl jsem několik pěkných květin, ale nechal jsem je ležet. Vzpomněl jsem si, že takovéhle rostou doma taky a navíc se mi moc nechtělo vyndávat desky z batohu. Tak jsem natrhal alespoň kopretiny pro tvojí tetu.

A nebudeš mi věřit, jak jsem se musel držet, abych se nerozesmál,když mě potom nějaký člověk na mou otázku, kdeže teta bydlí, odpověděl, že už je dva roky mrtvá. Promiň, je to trošku černý humor, ale vždycky jsem si myslel, že právě lidi na venkově se znají mezi sebou mnohem lépe, než my ve městě.

Svíčky vlastně mají i v tom krámě, kde jsem si kupoval boty, taky mě to mohlo napadnout dřív.

Dnes jsem se probudil až dlouho po poledni, když už sluneční paprsky, které se jinak ráno mé posteli vyhnou, byly nesnesitelné. Ale přijel jsem pozdě v noci, tak jsem si to mohl dovolit.

Kupodivu jsem shledal, že vstávat takhle pozdě bych asi nevydržel dlouho. Jednak mi trvalo mnohem delší dobu, než jsem se vůbec probral a to bylo dost nepříjemné, a pak, když jsem vykoukl z okna, shledal jsem, že ranní město je mnohem zajímavější. Alespoň nějaký pokrok.

Je to asi taky počasím, komu by se chtělo do takovéhoto horka. V lese bývá příjemněji.

Přiznám se, že mi zatrnulo, když jsem u vás včera zvonil a ač se svítilo, nikdo nepřišel otevřít. Vzpomněl jsem si na totiž na to, co říkal ten vesničan o tvé tetě a dostal jsem strach, jestli se jí náhodou nepřitížilo a nemusela jet do nemocnice. Snad ne.

Škoda, že jsem jí nemohl dát ty kopretiny, ale co se dá dělat, alespoň mám dnes nějakou práci. Každou jsem totiž dal mezi dvě knihy, aby se pěkně vylisovaly a na půdě, kam bych se měl někdy koncem příštího týdne stěhovat, jsem už pro ně vybral místo na stěně. Budou pěkně vedle okna, aby na ně bylo dobře vidět.

Volal jsem K. , jestli náhodou neví, co se stalo, ale nemohl jsem ho celý den sehnat. Zřejmě jel taky někam pryč.

Příště si budu muset lépe zjistit, jak vám tam jezdí autobusy. V jednu chvíli se mi totiž zdálo, jakoby v místnosti, kde se svítilo někdo rychle prošel, a tak místo toho, aby se vydal zpátky na nádraží, jsem ještě chvíli počkal, jestli tam náhodou přeci jen nejsi a předtím jsi třeba nespala. Poslední autobus jsem tak samozřejmě promeškal a musel jsem jít na nádraží pěšky.

A aby toho nebylo dost, vlak jel asi až za dvě hodiny a nutno dodat, že nádraží moc příležitostí k rozptýlení nenabízí.

Potěšilo mě, že s úklidem půdy to nebude zas až tak hrozné, jak jsem si myslel. Je tam sice spousta nepotřebných věcí, ale paní domácí mi poradila, že na náměstí každé úterý přistavují kontejner na velký odpad a něco se dá přeci jen ještě nějak upotřebit. Dnes jsem tam asi dvě hodiny zametal a malovat snad ani nebude potřeba.

A navíc díky tomu, že je to vlastně poslední patro domu, nejsou tolik slyšet auta zezdola z ulice.

Doufám, že se vám nestalo nic vážného, a že šlo jenom o nějaké nedorozumění. Bylo by to k vzteku, něčím si kazit prázdniny.

Ty svíčky tam naštěstí měli, ale zapomněl jsem na sirky, zjistil jsem, že moje mi, jak jsem je dlouho nepoužíval, asi zvlhly.

Skoro jsem přestal poslouchat rádio, věřila bys tomu? Těm jejich předpovědím počasí se vůbec nedá věřit.

Už se nemohu dočkat stěhování.

Půda je teď čistá a už jsem tam dokonce přenesl některé věci, i když ta ženská ze dvora, která, jak víš, je mojí domácí, říkala, že formálně to půjde teprve až za ten týden.

Předně jsem na zeď přilepil kopretiny a dal jsem přesně tam, kam jsem zamýšlel.

Představ si, že jsem ani nedoufal, jak na světle vedle okna tolik vyniknou. Při nejbližší příležitosti natrhám další, snad nebude vadit, když budu mít víc květin od jednoho druhu.

Taky jsem koupil svíčky, raději víc, aby mě nic nepřekvapilo. Zjistil jsem, že když odejdu před desátou stihnu tak akorát poslední autobus a zároveň nebudu muset dlouho čekat na vlak. Trochu jsem se sice zadýchal, ale ve vlaku si člověk odpočine.

Škoda, že se teď skoro nedostanu do lesa, mám menší výčitky, že zanedbávám práci.

Ještě, že se už nebudu muset otravovat balením, stihl jsem to celkem rychle.

Vzal jsem si sebou pro jistotu nové sirky a jednu svíčku, abych v nejhorším případě nemusel nikde bloudit.

Pořád mě ale zajímá, kde je ten rybník, nikde jsem ho neviděl. Ale asi někde na druhé straně, za barákem, neměl jsem přeci jen na pořádnou prohlídku zase tolik času, kolik bych si jen přál. Zítra je úterý a já musím odnést na náměstí věci, co byly na půdě. Momentálně jsou totiž na dvoře a já paní domácí slíbil, že to je jen na chvilku. Abych se s tím potom nemusel tahat až seshora.

A měla by sis raději zamykat, když jsi teď v celém baráku sama. Alespoň tetu jsem nikde neviděl.

Taky jsem nikdy netušil, že máš tak dlouhé vlasy. Ve spánku ti krásně splývaly na ramena a místy zakrývaly krk až snad nenuceně. V jednu chvíli mi dokonce přišlo líto ti je zapalovat. Ale hořely ti s takovou elegancí, jak ty to jen děláš.

Konečně přestala ta hrozná horka, v noci se trochu ochladilo, ale naštěstí zase ne moc.

Obloha je bez mráčku a v rádiu říkali, že tak má být i zítra.

Tak to vidíš, už ho mám zase puštěné.

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012