ZNOVUZROZENI V GOBELÍNU

Výstava o zrození gobelínů dle výtvarných děl představuje tvorbu Moravské gobelínové manufaktury ve Valašském Meziříčí, která zachovává tradici tapiserií již sto dvacet pět let.

Její dílna byla a je jediná svého druhu na Moravě a ve Slezsku. Od roku 1898 vytvářela výrobky v obci Zašová, odkud ji po deseti letech zakladatel Rudolf Schlattauer převedl do blízkého Valašského Meziříčí.

Při zdejší prohlídce si lze prohlédnout její historické, dodnes funkční tkalcovské vybavení z přelomu 19. a 20. století. Tkalcovské stavy, postřihovačku, přadenovačku či skačku, na kterých dodnes pracují zkušené tkadleny a vazačky. Lze se seznámit s prací v gobelínové, kobercové i restaurátorské dílně. A také si tkaní gobelínů přímo vyzkoušet. Pak v nově otevřené Schlattauerově kavárně, nazvané po zakladateli manufaktury, posedět si při dobré kávě či vínu a pročíst i dobové týdeníky z Valašska. V expozici jsou díla ze současné i starší tvorby manufaktury. Mezi vůbec nejslavnější díla gobelínky patří opona Národního divadla v Praze. Zde vznikala jedinečná série tapiserií dle děl předních českých výtvarných umělců, z nichž je sestavena zmíněna výstava na Pražském hradě. Jádro tvoří kolekce jedenácti rozměrných gobelínů, inspirována expresivními linořezy Josefa Čapka. Vytvořených mezi lety 1915–1919, výmluvných nadčasovým odkazem humanity v jeho postoji, jež byl nekompromisní k rostoucím vlivům zla. A v oněch tapiseriích je tento postoj přímo silně vcítěn, čímž je umělec stále přítomen. Idea spojení dokonalého řemesla a výsostných uměleckých děl vznikla již v roce 2008 při výstavě manufaktury v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze. A to mezi vedením manufaktury a vnučkou J. Čapka K. Dostálovou, která tehdy v muzeu pracovala. Později když byla požádána o spolupráci při transpozici Čapkova obrazu s cyklu Touha, vyšla gobelínce vstříc. A umožnila setkání i v pražské vile bratří Čapků k jednání o spolupráci, a také ráda přijala pozvání do Valašského Meziříčí ke znovuzrození gobelínů dle děl svého děda.Citace z Valašského deníku.cz (a další tamtéž): „Záměr monumentalizovat tato rozměrem drobná grafická díla v gobelínu u mne zrál více nežli dvacet let,“ prozradil ředitel meziříčské gobelínky Jan Timotej Strýček. Mezi gobelínem a linořezem podle jeho slov existuje zvláštní vnitřní spřízněnost. „Nejen zrcadlovým otočením motivu při realizaci, … ale především přesně definovaným tvaroslovím a graficky čistě vyjádřenými světelnými přechody.“  A tak záměr – vystavit tapiserie podle Čapkových výtvarných děl, ale i dalších, vytvořených podle umělců čtyř generací: Mikuláše Medka, Karla Malicha, Jiřího Sopka a Petra Nikla – byl jasný. Stejně tak byl jasný nádherný prostor Císařské konírny Pražského hradu pro jejich výstavu. A na té přejeme krásný zážitek.                               Císařská konírna na Pražském hradě  1. 2. –  23. 4. 2023

/více na www.prazskyhrad.cz

Olga Szymanská

Fotografie díla – Mikuláš Medek: NAHÝ (zdroj: www.prazskyhrad.cz)