Pokuditis

Kočka leze dírou, pes oknem, pokud nebude pršet, nezmoknem... tak by musela znít známá písnička, kdyby (nebo pokud by?) vyplynula z pera některého publicisty tohoto času. Čítám si v novinách a už mě to, na mou duši, štve. Štve a tahá za uši. Zvykl jsem si, nerad sice, ale přece jen na jisté zjednodušení v užívání českého jazyka, jakáž pomoc, je to asi nástroj příliš složitý a příliš mnohotvárný, a nelze žádat na každém, aby jeho bohatství dovedl zplna využívat. Na profesionály pera by sice takový požadavek vznášen být mohl a měl, ale profesionalita upadla i v jiných oborech za to poslední neradostné půlstoletí, proč by zrovna publicistika měla být toho propadu ušetřena. Ach jo.

Ale kdyby aspoň ti pánové psali tak, jak jim huba narostla. Čímž nemyslím všelijaké vulgarity, obscénnosti, košilatosti a oplzlosti, těch věru není na stránkách českého tisku žádný nedostatek, spíš mám na mysli jazyk přirozený, jak se jej každé lidské mládě učí od maminky a od tatínka. V něm, kupodivu, nebývají obsaženy nafoukliny, určené... pámbu ví k čemu. Snad k dodání si jakéhosi zdání... ale také nevím jakého. Neosobní ouřední povýšenosti? Odmítavého postupu? Zamýšleného chladu a cizoty? Všimněme si, jak vůbec je dnešní život v zemích českých naplněný odstupem a neosobností, jako by měl každý na nose napsáno -- já si tě nevšímám, ty si mě taky nevšímej. Ale zanechám sociologického rozjímání a uvedu namátkou hrstičku příkladů, jak mi na ně padlo oko v novinách.

-- Pokud nás osloví jiná strana...

-- Pokud (ODS) slib splní...

-- Pokud známe přesné podmínky, jsme schopni vypovědět...

-- Pokud čtenář nesouhlasí...

-- Pokud se staly protiprávnosti, je nezbytné...

-- Pokud bych zákon připravoval já, byl by lepší (ó, ó)...

-- Pokud jsou všechny skutečnosti doložitelné...

-- Pokud neuděláme nápravu, potom..

-- a nakonec to naprosto nejlepší. Playboy nabídl (jakési zpěvačce) 1,6 milionu dolarů, pokud se svlékne...

Ó běda! Pokud, pokud, pokud, jakoby čeština neznala jiných způsobů, jak uvádět takové věty. Je to zbytečné, šroubované, ošklivé, jednotvárné, a také nesprávné. To jste ještě neslyšeli, slovutní autoři, o existenci slůvek -- kdyby, když, jestli, jestliže, v případě že, zejména pak o líbezné spojce -li, o níž ví i ten pes s kočkou, co leze oknem? Kdybych zákon připravoval já. Jestliže ODS plní slib. Osloví-li nás jiná strana. Hanbatý časopis nabídl zpěvačce dolary za to, že se dá vyfotografovat bez prádla. Co vás přimělo k tomu, abyste všechnu tuto jazykovou rozmanitost zavrhli ve prospěch nevzhledného, uměle krouceného pokudu, jímž se vaše stránky jen tak hemží? Snad, jakožto profesionálové jazyka, máte někde v poličce pravidla českého pravopisu. Můžete se v nich dočíst o větách podmínkových, uváděných všemi těmi způsoby, jak jsem je podal svrchu, a o větě zřetelové, již jedinou může zahájit váš zamilovaný pokud (pokud se týká mě...). Jinde je chybný, a hlavně šeredný a nudný. Navozuje atmosféru úředního fouňovství, s ohrnutým nosem kážícího z výše své samolibé nedotknutelnosti, přičemž mu sláma kouká z bot.

Můžeme se též trochu zamyslet nad jazykem, jejž používáme, a ještě spíš, ponořit se do něj citem. Sdělí nám, že virem choroby pokuditis rozplemeněné slůvko se ptá na míru čehosi Pokud bude zákon dodržován... to je rozumné a má svůj smysl, zákon může být dodržován méně či více, napůl nebo v jakékoli jiné míře naplnění. Pokud sněmovna zákon schválí je naproti tomu stylistické nemehlovství, tady není žádné míry, sněmovna může schválit nebo neschválit. Kde je výběr pouze ze dvou možností, ano či ne, je veškeré pokud beze smyslu. Četl jsem, nevrdloužu, i větu... pokud jmenovaná přišla do jiného stavu... zadržme, neboť se mi chce ječet. Do jiného stavu, vy troubo jeden písařská, se nedá přijít pokud; taková věc se stane nebo nestane. Je dost zlé, že profesionálové pera neznají českou mluvnici. Ještě horší je, že ztratili pro svůj jazyk cit.