Advent

Advent je doba, která je spojená s tajemstvím. Doba očekávání, doba rozjímání, doba  kdy nejvíce vystupuje síla světla, která tmu dovede brát jako svou kulisu, aby vynikla jeho krása. Světlo ukazuje cestu, světlo hřeje a také se odráží v očích blízkých, čímž se násobí a ožívá. Celý život, jak lidský tak zvířat,  je postaven na  boji a vítězství světla nad tmou, protože bez toho by nebyl den a bez tepla, které je též se světlem spojeno, by nebyl život.

Ale i tak není tma jen beznaděj, protože v ní svítí hvězdy!

Bůh je dal tmě jako ostrovy naděje, aby byly jako symboly jeho dobré vůle, které ve tmě vládnou  celému světu.

Dle nich hledali mořeplavci ztracenou cestu, a hvězdopravci a lidé znalí přírodních úkazů, z nich četli budoucnost vladařům o jejich zemi i prostému lidu, o jejich osudu  a nabádali je k respektování toho co jim ukazují.

Maji svůj řád, tak jak je to správné pro všechno, co je na zemi, protože bez něho se vše hroutí a mizí v propadlišti a pozbývá  pak  i  veškerý smysl samotných věcí.  Ale hvězdy  mají i vzájemnou přitažlivost, bez ni by se také vše rozpadlo a ztroskotalo a zasypalo, všechno  co je pod nimi.

Jejich zákony stanovil ten, co je ještě nad nimi a nad námi nade všemi .

Jako by chtěl tím říci: lidé zvedněte oči ke hvězdám, vnímejte jejich řád a respektuje co vám ukazuji, jinak nenajdete cestu ze tmy a nikdy z ni nevyjdete!

Svému synu při narození daroval tu nejkrásnější hvězdu, vlasatici nebo-li kometu, která vyšla v Betlémě nad místem jeho narození. K této hvězdě pak směrovali prostí pasáčci i prostý lid,  nesli dary pro narozeného Ježíška., Ten  přišel na svět jako ten nejprostší a nejchudší pasáček jako byli oni. Směřovali sem, ale i mocní králové z dáli, kterým Bůh ve snu prozradil narozeni svého syna . Byli to Kašpar, Melichar a Baltazar. A tato krásna kometa jim nad vším obzorem a všehomírem ukazovala směr jejich dlouhé ale zároveň radostné cesty.

Cesty  k tomu, který přišel svým světlem jako novorozeně a člověk z masa a kostí, spasit svět  a nese světlo pro každého  z nás, který je ochoten ho přijmout.

Pokud naplňujeme to, proč on  přišel a je to psáno nad každými jesličkami Pokoj lidem dobré vůle, neseme a šíříme jeho světlo dál.

Máme být tedy stále hledači  světla  a správné cesty pokoje pro sebe i pro druhé, protože jen tím nalezneme smysl života  a mír  v duši.

Máme ukazovat, že hvězdné zákony o soudržnosti jsou nezbytné pro každou hvězdu kterou jsme vlastně i  my, abychom byli  všichni součástí toho správného souhvězdí. Když soudržnost není, jsou pak  ale i padající hvězdy, které končí svou cestu vyhořením a  pádem  a roztříštěním o zem.

Stává se to často nezájmem a neláskou jednoho k druhému.

Pak pozbývá smysl vánoc, smysl toho, proč se sem narodil Boží syn.

Vše existuje jen zahalené ve tmě,  ve dne  v mlze, není radosti, kterou nutně k životu a k tomu, aby měl každý silu jit dál a vůbec existovat, potřebujeme.

Pak vznikají zbytečné tragedie a mnohdy pak druhé tíži svědomí. Pak se i oni pohybují v mlze a ve tmě, z které není cesta, protože nemají sílu se podívat ke hvězdám.

Nejsou pak vidět  ty hvězdy, které dal Bůh světu jako cestu a naději.

Advent je naplněn mnoha tajemstvími i lidskými.

Ať tedy při něm svítí hvězdy na vzájemnou pomoc, blízkost, empatii k těm, s kterými sdílíme život této planetě, kterým Bůh věnoval na pomoc hvězdy.

Ať pochopíme jeho záměr a dobrý úmysl, abychom šli po cestě ozářené jeho hvězdou.

Ať dovedeme být i my, třeba tou nejmenší hvězdou jeden druhému, pravě v době, kdy to nejvíce potřebujeme.

Ať pak dovedeme vytvořit souhvězdí s pevnými vazbami, z kterého nikdo nepadá, kde je  každá hvězda na tom správném místě a vydává své  správné světlo.

Ať můžou k němu vzhlížet všichni i ti  okolo, jako k ukazateli své cesty a jeho stopa zůstane i pro ty ostatní, kteří přijdou za námi. Pojďme hrát tuto hru na hvězdy, ať žádná zbytečně nevyhoří a může MÍT  své jméno.

Tím naplníme ta tajemství, které Advent světu přináší.

Majka