Horálkovic vánoce

Byly hlavně se zpíváním koled. Kapr, salát, to taky, dárky? Vůbec si nepamatuji, jaké dárky jsme si rozdávali. Jen jako holka jsem vždycky toužila po nové knížce. A to jsem taky dostala. Často verneovku či něco jiného dobrodružného.

Ale hlavní událostí bylo společné koledování. Bylo to samozřejmé, tak jako dýchání. Moje maminka nádherně zpívala. Pořád. Populární písničky, operní či operetní árie. Ať vařila, uklízela či cokoliv jiného, zpívání bylo její součástí. My, dvě její dcery jsme také zpívaly odmala, moje děti a vnoučata už méně ale na vánoce vždycky. Zpívali jsme před večeří a před rozbalováním dárků. Jak jsi krásné Jezulátko, Narodil se Kristus pán, Nesem vám noviny, Z jedné strany chvojka, a další.

Když jsem se svými dětmi bydlela na Proseku, chodili k nám na koledy i sousedé Kolibovi. Tatík hrál na housle, můj muž na harmonium a na basu, já a další na kytary. Kromě koled pak došlo i na „moravský teror“, jak tomu někteří říkali. Neboť tatík Vláďa pocházel z Beskyd a měl praxi s tamní cimbálovkou. A moc to miloval. A já nakonec taky, moje maminka nás moravskými písničkami v mládí též radostně vyživovala. To jsme pak zpívali a hráli i mimo vánoce.

A sousedi v domě nás často prosili, ať necháme dveře otevřené, že rádi poslouchají.

I letos se těším, jak se sejdeme u stromečku s písničkou a to nejen s vnoučaty, ale i s pravnoučaty.

Eva Střížovská