OKOUZLENÍ SLOVEM

aneb Hořkosladké z cukrárny

Milovala jsem nedělní rána na rádiu Dvojka, když byl vyprávěčem František Novotný s Luďkem Munzarem. To jsem v sobě měla budíček, který mě vzbudil brzy ráno, i když jiné dny spávám déle, aby mi nic z jejich krásných slov neuniklo. Neznala jsem příjemnější nedělní probouzení než poslouchat jejich povídání. Bohužel, s Luďkem Munzarem společná povídání skončila. Nicméně, ne zcela. RADIOSERVIS nyní vydal knihu Okouzlení slovem. A autorem je samozřejmě František Novotný. Není to, jak by se někdo mohl domnívat, přepis těchto rozhovorů, ale vyprávění o tom, jak se dva přátelé scházeli v jedné modřanské cukrárně a povídali si. O radostech, o přírodě, o událostech každodenního života, o svých přátelích, o lidech, jichž si vážili, o létání, o divadle, o hudbě, o vánocích o Hurvínkovi, a o tisících jiných věcí, lidí, pocitů a okouzlení.

„Tahle knížka ani stínkem, jak Luděk rád říkával, nepostihne ten krásný kus života, který jsme prožili spolu. Už vůbec to není životopis, jen pokorné poděkování. Mozaika pestrobarevných světýlek radosti, obav, smutků i nadějí. Je to vlastně dialog, který by chtěl ukázat zázemí, ze kterého vnikaly naše společné rozhlasové pořady. Zdaleka tu není všechno, co bych chtěl a měl povědět. Je to vlastně děkovačka, závěrečná úklona po skončeném představení. Kdysi se mi vešla do čtyřverší inspirovaného Janou Hlaváčovou a Luďkem  Munzarem, kterému dal Miloš Černý krásnou hudbu a kterou končím svůj pořad Úklona klasikům.

………….Až na forbíně let se jednou budem klanět

………….Ať je to s květinou a s pískotem to není

..........Ať režisér tam zhůry nemá důvod nic hanět

…………Ať je to slušné dobré představení“

To je kousek z Františkových slov na konci knihy.

Jeho poezie také provází některé kapitoly. František Novotný má neobyčejnou schopnost zacházet se SLOVEM a jím i okouzlovat.

Eva Střížovská