Predikuji déšť a kroupy

Docela mě rozveselí řeči našich politiků. Tedy jen občas, protože většinou je vůbec neposlouchám. Ale to jejich časté jakoby (bývalá kolegyně Venda o tom napsala před časem pěkný komentář pod názvem Jakobysté), otomani (jetootom), nemám s tím problém, tato lokalita, je třeba tu věc nahlížet z tohoto…atd., atd. To se člověk pobaví, když se zaposlouchá do zpotvořené češtiny a pak čeká na vlastní sdělení. Toho se nedočká, i když s tím „nemá problém“. Ono tam totiž žádné není, ani myšlenka, ani názor, jen „kecy v kleci“. A to ani nemluvím o frázích, které přežívají již od raného komunismu jako „provádíme práci, údržbu, zabezpečujeme zajištění uhašení pořáru“ atd.

Ještě zábavnější je Facebook s výměnou názorů těch, kteří někomu fandí a protivníků. Roztomilé jsou také setkávání našeho legendárního estébáka s občany. Jedni ho tam přicházejí vypískat a další ho brání. A tak se pustí do sebe dva znepřátelené tábory. A pak se na stránce objeví statistika, ve které vede ANO a Bureš. Nevěřím tomu. Že bychom byli skutečně národ blbců? Jestli ano, je to moc smutné.

Ale protože jsem nenapravitelná optimistka, nevěřím tomu. Čas občas něco zhojí. Koukněte, jak se probraly některé z dřívějších koblih. Pravda, není jich moc, koblih. Spíš se ti mladší už na toho ufňukaného a zlodějského šaška nemohli dívat a tak ho přicházejí ve stále větších skupinách vypískat na jeho „mítincích s občany“. Víc o něm nepíšu, nestojí za to, už brzy si to s ním rohatej vyřídí. To tedy PREDIKUJI. A také, že dnes to vedro skončí a přijde hezká bouřka. Tak si ji užijte, a celý srpen k tomu.

Eva Střížovská