Opsáno z obecní kroniky

Nedávno měli moji rodiče půjčenou obecní kroniku Pavlíkova, obce nedaleko Rakovníka ve středních Čechách. Mají tam chalupu po mém dědečkovi a babičce, kteří ji zase měli po svých rodičích a prarodičích. Zkrátka rodina Koutníků v obci žila už nějakých 300 doložených let. To vím z rodinných zápisků dědečka, které jsem, ještě když žil, s ním někdy pročítala a snad se k nim zase dostanu. Co jsem však zapomněla, byla skutečnost, že můj druhý pradědeček psával obecní kroniku (Představte si, jak dlouho! Od roku 1928 až do 1946, kdy zemřel). A tu kroniku si právě naši půjčili na místním úřadu. Maminka v ní "ležela" několik dní a pečlivě pročítala zápisky psané úhledným rukopisem pana řídícího učitele Řežábka, mého pradědečka a jejího dědečka, a chvilkami nevydržela a citovala jeho slova.

Například z roku 1931: "Krise hospodářská i průmyslová stoupá -- totoť jest toho dokladem. Mnozí, třeba daně by platit mohli, úmyslně neplatí a tím poškozují stát, zemi, okres i obec..."

Nebo z roku 1932: "Jest již 15 let po válce a rozloučení našeho státu s Rakouskem, ale sabotuje se naše republika tak, ne-li více, jako se sabotovalo nám nepřátelské Rakousko. Zásada "státu nic, od státu vše" se stále uplatňuje, bez ohledu na to, že jest to stát náš."

Nepřipomínají vám ta slova dnešní skutečnost? Až mne hrůza jímá, jak se u nás v Čechách historie opakuje a stále sami sobě škodíme.

A mnoho jiného zajímavého našli jsme v pradědečkových zápisech -- o bídě za války, o pomoci některých bohatších těm nejpotřebnějším, o smutných osudech malých chalupníků, zemědělských dělníků a horníků zdejšího kraje, ale i o přepestrém společenském životě, množství pořádaných kulturních i sportovních událostí v malé obci i nedalekém městě, v těch lepších, předválečných časech.

Jeho poselství končí v poválečném roce 1946 komentářem návrhu, který tamní komunisté, už tehdy se deroucí k moci, předložili obecní radě. V euforii pojmenovávání míst po našich osvoboditelích, Rudé armádě, navrhovali ti pavlíkovští název pro hlavní komunikaci vedoucí návsí "Třída Rudé armády". Pradědeček poznamenal, že rakovničtí (přece jen asi tehdy vzdělanější občané) se jim smějí, jaké to honosné jméno chtějí pro tu svoji dlážděnou silnici. Návrh tehdy neprošel, pradědeček brzy nato zemřel a tu hrůzu, kterou komunisté napáchali v celé naší zemi už naštěstí nezažil. Zato my bychom měli častěji vzpomenout slov našich dědečků a pradědečků v souvislosti s tím, co zažíváme dnes.