Ze sokolského světa - Sokolské jednoty v Německu

10 2003 Ostatní česky
obálka čísla

Původní záměr vystopovat historii jediné sokolské jednoty na území Německé spolkové republiky Sokola Mnichov se rozplynul během pátrání po reálných podkladech a údajích. Při nedostatku věrohodných materiálů jsem se obrátil také ke sletovým památníkům a dospěl k překvapivému zjištění. Podobně jako v Rakousku-Uhersku, především ve Vídni, i na území císařského Německa existovalo před první světovou válkou a po ní až osm sokolských jednot, které se pravidelně zúčastňovaly sokolských sletů v Praze. Nebýt hitlerovského nástupu k moci v roce 1933, přežily by pravděpodobně ještě déle.

Historie založení většiny těchto jednot zůstává i nadále dosti zamlžená. Vznikaly, zanikaly, znovu povstávaly k životu tak, jak to politická a hospodářská situace v zemi dovolovala, současně jak malá česká komunita odolávala tlaku cizího jazykového prostředí. Mezi nejstarší z uvedených osmi patřily Sokol Drážďany, Mnichov, Berlín a Hamburk, s datem vzniku v rozmezí roků 1889 až 1895, s doloženou účastí na sokolských sletech druhém (1891), příp. třetím (1895). Největšího rozmachu dosáhly v letech mezi čtvrtým až šestým sletem (1901 až 1912), kdy do Prahy přijelo a v průvodu kráčelo sedm jednot: Drážďany, Mnichov, Berlín, Hamburk, Lipsko, Norimberk a Augsburg.

Po válce 1914/18 obnovily svou činnost a na VII. všesokolský slet v roce 1920 do Prahy přijely pouze čtyři jednoty z Drážďan, Berlína, Mnichova a Lipska, zřejmě v důsledku předchozích válečných let a nepříznivé hospodářské situace v Německu.

Vůbec největšího rozsahu dosáhl počet sokolských jednot v Německu s účastí na VIII. (1926) a IX. sletu (1932) a to osm: Drážďany, Berlín, Hamburk, Mnichov, Lipsko, Augsburg, Žitava a Mörs. Nejpočetnější účastí vynikali Sokolové z Drážďan a Berlína, spolu s Mnichovem a Hamburkem nechyběli ani roku 1891 v průvodu na žádném z uvedených sletů.

V roce 1933 a později po Hitlerově uchopení moci se ovšem v Německu zásadně změnila politická situace a většině sokolských jednot zřejmě nezbývalo než pomýšlet na ukončení činnosti.

Na X. všesokolský slet v roce 1938 přijely do Prahy ještě malé výpravy z Drážďan, Berlína a Mnichova, v průvodu však byly nuceny kráčet, podobně jako Sokolové vídeňští, pod říšskou vlajkou s hákovým křížem. Po návratu ze sletu však o nich mizí další stopy.

V říjnu 1938 došlo k odtržení pohraničních území ČSR, v březnu 1939 k zániku ČSR jako samostatného státu, na podzim 1939 vypukla druhá světová válka. V říjnu 1941 zrušil Říšský protektor Heydrich ČOS a dal zabavit její majetek.

Jedinou jednotou na území Německa je dnes Sokol v bavorské metropoli Mnichově znovuobnovený v roce 1974. Historie založení, vícerého obnovování této jednoty a co tomu předcházelo, je natolik zajímavý, že zasluhuje samostatný článek.


Sokol Mnichov a Tyršův Oetz

Jedinou jednotou na území Německé spolkové republiky (BRD) je dnes Sokol Mnichov. Historie založení této jednoty je stále nejasná, založená na dohadech. Zakládajícími údajně prvé jednoty byli prý v roce 1866 čeští pokrokoví umělci studující na Mnichovské akademii umění. Jiný pramen udává datum založení až v roce 1892. I ten je pravděpodobně nesprávný, neboť účast pěti mnichovských členů je zaznamenána v průvodu II. sokolského sletu v Praze v roce 1891. Jakékoli památky a údaje z doby do roku 1914 chybí.

Po prvé světové válce byla jednota obnovena, ale vzhledem k politickému vývoji v Bavorsku, kde se jak známo zrodil nacionální socialismus a Hitler nastoupil cestu k uchopení moci v roce 1933, přežila snad až do roku 1938, kdy nejspíše sama činnost ukončila. Jediným dokladem o meziválečné existenci jednoty je archivní fotografie zachycující skupinu 47 členů jednoty pod pódiem neznámé již tělocvičny. Snímek byl pořízen mnichovským fotografem Alfredem Paulem asi v roce 1922 a je zároveň vzácným důkazem existence praporu, jehož autorství bylo přisuzováno malíři Josefu Mánesovi.

V letech 1920, 1926, 1932 a 1938 účastnila se menší skupina členů všesokolských sletů v Praze, jak dokládají sletové památníky. Bezprostředně po sletu 1938 mizí o jednotě údaje.

O vznik v pořadí třetí jednoty, datovaný do roku 1948, se zasloužili poúnoroví exulanti z vlasti. Ta však neměla dlouhého trvání vzhledem k odchodu většiny členů do USA, po příznivém vyřízení vstupních povolení.

Zvláštní kapitolou byl vznik sokolských jednot v exilu po únoru 1948, převážně v americké okupační zóně Německa v uprchlických táborech Eichstätt, Krabbenloch, Arsenal, Jägerhof, Murnau, Valka u Norimberku a dalších. Přežívaly také omezenou dobu, ale za daných podmínek vyvíjely vcelku úspěšnou činnost. Ta vedla až k založení Sokolské župy v exilu Dr. E. Beneše se sídlem v Ludwigsburgu (5. 3. 1949), poté však v červnu 1950 sama ukončila činnost po odchodu členstva do nově zvolených vlastí. Další podněty k znovuzaložení sokolské jednoty v Mnichově lze datovat do roku 1952, kdy se o to pokusila skupina českých pracovníků rozhlasové stanice Svobodná Evropa, ta však nepřežila více než pět let. Avšak po roce 1968, po příchodu určitého počtu uprchlíků z ČSR, byly učiněny nové pokusy o její oživení. Definitivně se tak stalo na přelomu roku 1973/74, kdy byla vystavena registrace spolku německými úřady. Přípravnému výboru v čele s br. Pejskarem, Trunčíkem, Paulem a Benešem se to zdařilo 23. 3. 1974, členskou základnu tvořilo 31 dospělých a 8 mládeže. Brzy byla získána vhodná tělocvična a možnost pravidelného cvičení.

Řada nových členů znala Sokol jen z vyprávění, byla proto uspořádána cvičitelská a vzdělávací škola, kterou na pozvání osobně řídila s. Provazníková. K uctění památky Miroslava Tyrše uskutečnila jednota již v roce 1974 první návštěvu městečka Oetzu v Tyrolsku, místa, kde v peřejích řeky Achy v roce 1884 Tyrš za nevyjasněných okolností zahynul. Sokolská exilová rodina tuto myšlenku uvítala a od té doby se k Tyršovu Oetzu scházela. V zimě byl pořádán vzpomínkový Memoriál M. Tyrše v běhu na lyžích. Důležitou součástí života jednoty se stal i život společenský, dětské nadílky, šibřinky, společné výlety do hor, promítání filmů, vydávání občasníku Sokolík aj.

I dnes prokazuje Sokol Mnichov svou životaschopnost. Od svého obnovení v roce 1974 zúčastnil se tří sletů Ústředí zahraničního sokolstva, po sametové revoluci XII. a XIII. všesokolského sletu v Praze. Členstvo se schází každé pondělí v tělocvičně školy ve Schwabingen k hodině kondiční gymnastiky doplněné další hodinou rekreačního volejbalu, pokračováním je pak schůzka společenská. Jednota je i nadále iniciátorem každoročního setkání v Tyršově Oetzu, které se po roce 1990 rozrostlo natolik, že se v organizaci střídá s župou Vídeňskou a Švýcarskou. Rovněž návštěvy vlasti a Tyršova domu neustávají.

V přítomné době dosahuje členská základna počtu kolem 50 osob včetně mládeže. Jednota za starostování br. Karla Pokorné ho a jednatelky Jitky Šolcové je stále tělovýchovným i společenským centrem místní krajanské komunity. V posledním roce se jednota podílela i na peněžní sbírce na pomoc zaplaveným sokolským jednotám ve vlasti.

Dle Historie Ústředí zahraničního sokolstva a dalších pramenů

Vladimír Kašák

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012