SKUTEČNĚ VELKÝ OKAMŽIK

V Galerii výtvarného umění v Ostravě byla zahájena výstava předního sochaře a malíře Mariuse Kotrby. Proslul velmi osobitým výtvarným rukopisem, a to především výrazných soch ve veřejném prostoru.

Narozen v Čeladné 1959, dětství prožil v Rožnově pod Radhoštěm. Po studiu kamenosochařství na SUPŠ v Uherském Hradišti nebyl hned přijat na AVU, tedy působil ve Valašském muzeu v přírodě jako konzervátor. V ateliéru monumentálního sochařství na AVU v Praze (1981-1987) tvořil díla pro S. Hanzíka, K. Gebauera. Byl asistentem u H. Demartiniho, pak na stáži na Academii Minerva v holandském Groningenu, kde vznikly plastiky Velký okamžik, Koridor, Nabíječi. Vrátil se do Rožnova, od roku 1995 působil na Fakultě umění Ostravské univerzity. Vedl sochařský ateliér, poté katedru sochařství. Docentem jmenován od roku 1999, profesorem od roku 2009. Zemřel v roce 2011 při cestě na Slovensko, kdy dostal infarkt a havaroval. Od 80. let měl Marius řadu samostatných výstav, například Dům umění v Brně 1999, Galerie Sokolská v Ostravě 2002 a 2008, Galerie U Bílého jednorožce v Klatovech 2003, Topičův salon v Praze 2009 a jinde. Již u studia se tvorba sochařů dělila na školní a volnou, v případě Kotrby školní práce pro jiné, ve volné tvorbě dal přednost malbě. V ní spletené údy figur, krajiny a prostředí s náznaky postav, magické hlavy, později uzlový motiv. A ty vystavoval v tzv. Konfrontacích. Impuls pro návrat k sochám vzešel z osobního setkávání s tehdy nejvýznamnější moderní sochařkou H. Vichterlovou. Předala mu klíč ke způsobu, jak dosáhnout prostoupení hmoty vnitřní energií, kterou známe z jejích plastik Pupen či Pecka.Kotrba vytvořil mnohé exteriérové realizace. Například sousoší Loď v Rožnově p. R., Socha v Ostravě, Sv. Kryštof u Olomouckého dálničního obchvatu jako patron poutníků, Spravedlnost v Brně či plastika Dobrého pastýře na D1 úseku Lipník nad Bečvou-Bělotín a jiné. Jejich vznikání zachycují filmové dokumenty. Stejně tak účast jejich autora na sympoziích, především u vzniku plastiky Milenci na Mezinárodním sochařském sympoziu v Hořicích v Podkrkonoší (1996), kde na radu V. Preclíka zhotovil sochu mnohem větší nežli původně zamýšlel. V roce 2000 Kotrbovi Nadace Lux et Lapis udělila Cenu za sochařství.  Již v prvních plastikách se u umělce objevuje motiv krychle, v němž stylisticky expresívní postavy s prodlouženými údy mají tyto do tvaru kostky. Později větší či menší skupiny osob se jako by snaží krychlí pohnout, držet ji v pozici na zádech. Onen moment svírání, objetí všemi končetinami budí dojem, že kostka není břemeno, ale zátěž jako součást lidského života. Motivem krychle odkazuje autor na cestu od existence k vitálnímu principu. Zejména v díle Na šikmé ploše je v ní pohyb vidět, byť pevně zakotven, v díle Kostka je „pavoukovitě“ sevřena. Pak krychlový tvar mizí, a je přidán prvek erosu, cviku, základního postoje s pohybem jakoby zadrženým pohybem. Sochy mají tři základní polohy: první tzv. rourovitá stylizace s končetinami uzavřeného kruhu, kdy se postavy těsně prolínají v motivech rodiny či erotického aktu, například Kroužkování (2002). Druhá je v postavách s válcem těla i údů a bez protažení, čímž nabývají robustnosti. A to ve stylizovaných osobách světců aj. soch s duchovní tématikou, zejména Kryštof (1998), Alžběta (2002), Šimon a Matouš (2002). Třetí polohu mají figury ve zdůrazněné robustnosti, ale s konkrétními rysy tváře, prsty atd., Především ve Cvičencích (2001), svalnatých zápasnících nazvaných Sedící, Stojící, Dřepící (2000-2002) s vnitřní energií, vytesaných z hořického pískovce. Sochař se snažil v díle zachovat sochu jako figuru, nedílně spjatou s historií evropské kultury od antických počátků až do současnosti. Lze mít pocit, že její význam dnes zaniká: umělcův ateliér na Ostravské univerzitě je možná dnes jediným, kde důraz na klasickou figuru není pouhým základem trojrozměrného vyjádření hmoty, ale pochopením sochařství, z něhož zdejší studium vychází. Ale již před Kotrbou dle tohoto principu vedl své studenty zmíněný prof. V. Preclík ve svém sochařském ateliéru na Fakultě VU VUT v Brně (1990-1997). A podobně jako Preclík ve své době pro svou školu, tak Kotrba pro Ostravskou univerzitu navrhl taláry a insignie. A onu tzv. dvoj-domost své tvorby dokazoval tento autor tím, že vedle soch se současně intenzívně věnoval malbě a kresbě. To vše lze vidět a vyčíst na výstavě soch, maleb a kreseb MARIUS KOTRBA–VELKÝ OKAMŽIK v Galerii výtvarného umění v Ostravě až do 5. června 2022. Více: www.gvuo.cz/marius

Olga Szymanská

Fotografie: Archiv GVUO – Marius Kotrba, Kolíbka, 1994, bronz, v. 84 cm-s. 85 cm-h. 82 cm