TVORBA OD SRDCE

Tam, kde je od řeky Ostravice vidět Lysou horu stejně dobře jako vrcholy Kněhyně, Smrku, Ondřejníku a Radhoště, tam, kde leží město Frýdlant nad Ostravicí -- brána do Lašských Beskyd -- tam žije básnířka, lidová vypravěčka autorka lidových písní Františka Pituchová.

Narodila se na Starých Hamrech -- Hamrovicích (dnešní Ostravici) v roce 1928 (v dubnu 2003 oslavila 75. výročí) v rodině tamního kronikáře Satiny. Spřízněna je se známou vypravěčkou Veronikou Matýskovou a také čeladenským literátem Blažkem. Bratr Jan Satina ("Janko Drevko") -- malíř, řezbář a zpěvák a janovická vypravěčka Jana Dřevjaná podporovali "Fanku" v rozhodnutí podělit se o svůj um přednášet na veřejnosti vlastní verše, vyprávění i písně, k čemuž ji sudičky daly do vínku lásku k jazyku a hlasový fond po matce.

Básně začala psát v šestačtyřiceti letech v brněnské nemocnici. (Potřebovala utéct od černých myšlenek na dosti zlou nemoc) nejdříve pro spolupacientky i doktory a své nejbližší. Později, již jako člence sdružení Bezručův kraj, kdy vyjížděla na besedy a navazovala kontakty, její básně začaly vycházet tiskem. Přelomem se stala literární soutěž Proseč Terezy Novákové (1985) -- 3. cena v kategorii poezie a zároveň velmi kladný ohlas poroty na verše v lašském nářečí (pan Lukavský zde recitoval kromě jejich básní ve spisovné češtině i mnohé ve starohamerském dialektu). Františka Pituchová si začala věřit.

Jak je nářečí v její tvorbě důležité? "Tož, jag pišu veršiky spisovnu češtinu, citim, že spadam kamsik, kam něpatřim a kam sama něchcu. V mojim nařeču su mi šecky rymy blizke. Je to moja mluva, kera mňa skrze maměnku vitala na svět, spivala do kolibečky, volala domu a laskala v bolesti... Je mojim poděkovanim." Knižně vyšly v nářečí sbírky básní MOJIM RODNYM (1988) a HLUPOTY (1997).

Paní Františka je lidovou vypravěčkou velkého formátu. Na soutěžním festivalu lidových vypravěčů "O šmukáč Vaška Mlýnka" v Hodoníně jako první žena získala v roce 1986 nejvyšší ocenění: právě šmukáč = klobouk, zde z porcelánu a pomalovaný lidovými motivy (dříve slamáček, neodmyslitelný od známého vypravěče V. Mlýnka, jehož mnozí pamatují z mnoha televizních vystoupení). Žena, vyprávějící příběhy ze života humorným způsobem, ale s hlubokým a moudrým podtextem. V lašském kroji dětem přibližuje zvyky a tradice, dospělým předkládá příběhy proložené básničkami. Pro slavnosti, přehlídky a besedy, pořady v rozhlasetinská vystoupení s cimbálovou muzikou Kotci (z Frýdlantu n.O.) sype z rukávců moudrost, proloženou břitkým humorem a optimismem. Bystrým úsudkem i vtipem. Její talent vypravěčky je násoben talentem literárním, sama je autorkou všeho, co nám tak půvabně předkládá.

Od roku 1970 Františka Pituchová každoročně vystavuje s dalšími umělci kraje v Ostravici. Jediná tu zastupuje slovesnou stránku, obohacenou v posledních letech kolážemi. Oboje dokáže skloubit do jednotlivých děl, ty pak do promyšlených cyklů. Proto se tato část její tvorby těší značnému zájmu veřejnosti a každý rok čeká, čím ji autorka opět překvapí.

Sama nesbírá dochované lidové písně: o to se již dříve zasloužili např. Věra Ševjvlová, Věra Šimková, František Bonuš a především Vincent Socha ze Lhotky (dnes v kraji známe Sochovy slavnosti). Paní Františka sama skládá vlastní písně -- ukolébavky, zbojnické, halekačky, humorky..., do nichž ukládá nářečí stejně jako do veršů. Vydala sborník PĚSNIČKY OD SRCA (1995).

Lašsko má ve Františce Pituchové mimořádnou osobnost. Věřím, že z jejího postoje k opěvovanému kraji a k lidem, který dýchá ze všech jejich děl, se může přenést "cosi" i do nás a usídlit se v našem srdci.