EVA OLMEROVÁ POHLEDEM JIŘÍHO ČERNÉHO

Tento pátek, 21. ledna, by oslavila své 88. narozeniny geniální zpěvačka s nezaměnitelným hlasem, Eva Olmerová, o které už léta v ČD spolu s paní šéfredaktorkou Evou Střížovskou střídavě píšeme, neb jsme měli to štěstí "naši" Evinku osobně poznat. Protože nikdo neví, co bude za dva roky (kdy by Evinka slavila v muzikantském nebi své kulatiny), ani se společností či třeba s Českým dialogem, o kterém, jak jistě víte, vyšla nedávno ke 30. výročí krásná kniha, rád bych dnes krátce Evu Olmerovou připomněl pohledem guru českých hudebních kritiků Jiřího Černého, který si již v roce 1966 (!) všiml jejího obrovského talentu a takto o ní ve své slavné knize Zpěváci bez konzervatoře (Čs. spisovatel, Praha, 1966) psal (vybírám pouze některé pasáže):

"V tom koutě Malé Strany, kde bydlí Jan Werich a Jiří Trnka, je starý dům s okny na Čertovku a v něm malinká místnost: skříň, kanape, dvě židle, dva stolečky, kamna s dlouhou rourou ke stropu, rezavý elektrický vařič, polička, telefon, malé rádio, na dveřích ručník a kartáček na zuby a pásky na šaty a na psa.

Evě Olmerové to stačí.  K tomu jazz a pár kamarádů. Ale musí být čisto: doma, v hudbě i v partě".

"Jestli Olmerová bere v životě něco úplně vážně, pak je to zpívání. Je jí přes třicet a nesnaží se vypadat mermomocí mladší, ve zpěvu ani jinak. Zdá se, že zpívá o sobě a pro sebe. Nenabídne vám vstříc ani tón, ani pohyb. Buď ´jdete´ s ní a rozumíte -  nebo ne. Kdepak autogramová hvězda. Představit si ji její smavou, nebo dokonce vybarvenou fotografii v trafikách je absurdní".

"Oč hůře se o takovém zpěvu píše, o to lépe se poslouchá. Když si myslíte, že už znáte kdeco, že vás žádné glissando, vzlyky, tremolo, scat, piano, parlando ani playbackový dvojhlas nemůže překvapit, když už znáte s Ellou Fitzgeraldovou všechny nové úpravy starých šlágrů - běžte si někam do malého divadla poslechnout obyčejný, vážný a drsný zpěv Evy Olmerové. Desku si můžete koupit. Ale pocit, že někdo pro vás zpívá jen tento večer takhle a zítra už jinak, že to není vymyšlené aranžmá, ale tvorba těchto vteřin, že někdo dovede na pódiu jazz a hudbu vůbec takhle cítit a improvizovat - takový pocit nezachytí ani ten nejmodernější magnetofon."

Děkuji panu Jiřímu Černému a Evince tam nahoru přeji vše nejlepší!

Mirek Seifert