SLOVO NA ROK 2022

Je poslední den v roce

Začnu televizí. Naštěstí se na ni dívám jen zřídka. Zřídka si také kupuji i noviny. Jen ve čtvrtek nebo v pátek si koupím deník s přiloženým tv programem. A ze zvědavosti se podívám, co nám ta veřejnoprávní bedna i ty další bedny nabízí. A hele – Sedm statečných, co jsem poprvé viděla asi před čtyřiceti lety, ale teď to mohu vidět v krátké době hned třikrát. Filmy s Jeanem Belmondem. Fajn, byl to sympatický chlapík a herec, ale musím ho vidět během dvou týdnů asi šestkrát? A tak mohu pokračovat. Marylin Monroe, Brigitte Bardot, Karel Gott, pohádky osvědčené i novější a stále dokola. Nic nového nevidím. A ejhle, přece. Soukromá tv NOVA uvedla 25. 12. dobrodružnou sci-fi Jupiter vychází. Nedávno mi ten film kdosi doporučil, asi s velkou škodolibostí, což jsem poznala, když jsem si ho pak „vygooglila“. Něco tak strašného jsem snad nikdy neviděla. Údajně mělo jít o jakýsi duchovní příběh na bázi reinkarnace.  Snad tam někde skrytý i mohl být. Ale vesmírné střílečky, kdy se před mýma očima míhaly a před ušima řvaly v šílené rychlosti rozpadající se vesmírná plavidla, to už nikdy nechci vidět. Stejně tak celou tv Barrandov se svými telenovelami a desetiminutovým až několikahodinovým proudem reklam na šperky, lepicí pásky, stroje, které pohybují línými lidmi a samozřejmě farmaceutickými výrobky.

A o tom, by mohl být celý zbytek mého Slova.

Když jsem se přestěhovala v Praze do jiné čtvrti, získala jsem i nového praktického lékaře. Neb mi kamarádka vtloukla do hlavy, že každý v této zemi MUSÍ mít svého lékaře. A jestli nemá, stane se něco strašného, co, to jsem zapomněla. Ale poslechla jsem a ke SVÉMU doktorovi jsem jednou přišla s něčím zcela banálním, už si nepamatuji s čím. Už ve dveřích mě upoutal lákavý leták na očkování proti chřipce. A to bylo také první, co mi lékař nabídl  řka, že už je mi přes šedesát a mám to zdarma. Odmítla jsem s tím, že na chřipky netrpím. Poté následovala nabídka antibiotik. Víte, nezlobte se ale já si nějak ani prášky nepotrpím, bránila jsem se. Pan doktor byl hodný a respektoval to. A dokonce si to pamatoval, když jsem tam přišla za několik let znovu už nevím s čím, asi změřit tlak, když mě zas kamarádka strašila, že každý nad šedesát musí brát prášky na vysoký tlak. Jo, byl trochu vyšší, ale zase jsem odmítla s tím, že se mi vždycky tlak zvyšuje, když vidím lékaře. A tak mi hodný pan doktor vepsal do karty, že mám syndrom bílého pláště. A tak už léta letoucí nepolykám prášky a nechodím k doktorům.

Nedávno jsem jela v autě s vnukem a jednou starší paní. Prozradila mi, že bere denně devět prášků. Byla jsem v šoku. A na co? Ptala jsem se a následoval delší výčet chorob, o kterých bych se určitě dozvěděla víc, kdybych sledovala reklamy na tv Barrandov.

I celá naše republika, ba i Evropa, Austrálie a Amerika (o Asii a Africe nevím) se stala jednou urputnou nikoli jen nabídkou, ale spíš donucovacím prostředkem na užívání léků. Jde samozřejmě nikoli o lék, ale o tzv. vakcínu proti covidu. To bylo zpočátku halasných výkřiků Udělej tečku za covidem, nech se očkovat. A ejhle, ona žádná tečka nenastala. Naopak, ježatý virus vesele pokračoval ve svém záměru ničit lidské zdraví, imunitu, nervy. Ona totiž ta tzv. vakcína má k opravdové vakcíně asi tak daleko jako hříb pravák k muchomůrce. Ale přesto se vládci všech zemí spojili, aby lidi strašili a vyhrožovali jim. A tak davy lidí, kteří potřebovaly mít očkování potvrzeno na papíru, protože chtěly třeba někam cestovat nebo se bály o práci apod, stály poslušně ve frontách na očkovacích centrech, např. na nádražích. Tři autoři tohoto časopisu ochořeli ihned po podání první várky „vakcíny“ a jeden po třetí dávce dokonce dostal covid. Zajímavé je, že

nikdo, stát ani výrobci vakcín nenesou za případné následky žádnou odovědnost. A jak je možné, že onemocněli očkovaní prezident, ministr zdravotnictví i hlavní hygienička?

Nerozumím tomu a asi nejsem sama…

Přeji vám, milí čtenáři, krásný rok 2022 bez covidu, bez mochomůrek a bez politiků, kteří vypadají jako loutky, které kdosi vodí na drátku a bez nenávisti, která se rozšířila mezi „očky“ a neočky“.

Eva Střížovská