Krajané a exilová nakladatelství

Anna Sobotková prosinec 2021 Kultura česky

Po invazi vojsk Varšavské smlouvy bylo donuceno do zahraničí odejít asi 100 000 československých občanů. Usadili se v zemích západní Evropy, někteří odjeli do USA, Kanady či Austrálie. Zde měli možnost potkávat české exulanty emigrační vlny po roce 1948 a také jejich noviny a knihy.

 

Vedle oficiální prózy, která splňovala představy tehdejšího režimu, vznikala po roce 1945 v Československu i próza samizdatová a exilová. Prvními autory, kteří byli nuceni psát a vydávat své knihy v zahraničí byli Egon Hostovský, Arnošt Lustig či Bohumil Hrabal. Počátkem 70. let vznikají vedle již existujících vydavatelství, jako je Křesťanská akademie v Římě či Společnost pro vědy a umění v New Yorku díky nově příchozím knižní nakladatelství s vlastním edičním programem. V roce 1971 vznikla dvě nejznámější 68 Publishers manželů Škvoreckých a Index v Kolíně nad Rýnem, které řídil Adolf Müller s Bedřichem Utitzem. Obě nakladatelství si prošla určitým vývojem a přestože se profil obou společností částečně lišil, do určité míry si konkurovala. Exilová literatura proto vytváří poslední silný proud české literatury 70. a 80. let, vzniká sice v zahraničí a tam také vychází v exilových nakladatelstvích, která založili a provozují čeští emigranti, ale její význam je nesporný. Nejvýznamnější z nich jsou 68 – Publishers, Index, Poezie mimo Domov, Rozmluvy. Můžeme konstatovat, že exilová literatura měla mnohem lepší podmínky, než byly u tuzemských spisovatelů, kteří psali své knihy na území Československa. Exiloví autoři sice neměli kontakt s českým čtenářem, ale tvořili svobodně a bez cenzury.

Česká exilová nakladatelství tiskla také texty autorů, kterým cenzura neumožňovala v Československu publikovat. Byl by to dlouhý výčet knih, povídek, básnických sbírek, románů i memoárů či různých studií, které byly propašovány z Československa do zahraničí a tam pak vyšly tiskem. Některé texty byly vydány v různých řadách českého samizdatu a byly pak vydány tiskem v zahraničí, jiné se dostaly do rukou exilových nakladatelství jako rukopisy. Slovensko mělo základnu samizdatu značně slabší než v Čechách a na Moravě a i z tohoto důvodu se příliš nedařilo vydávat slovenskou literaturu ve slovenských exilových nakladatelstvích. Nejznámějším exilovým titulem se stal politicky - kulturně zaměřený a levicově orientovaný časopis Svědectví  vydávaný a redigovaný Pavlem Tigridem. Kromě periodik se širším záběrem vycházela řada dalších periodik, která byla jen úzce specializována  a zaměřena.

 

Anna Sobotková

 

Pozn. red. Exilové knihy a tisky již od totalitní doby shromažďuje knihovna LIBRI PROHIBITI na Senovážném nám. s Praze. 

 

 

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012