Novinářem v Číně

Tomáš Etzler

Novinářem v Číně

Co jsem to proboha udělal?

Udělal moc dobře ten 193cm vysoký reportér. Přiblížil nám Čínu, zemi obrovskou a šílenou, tak jak bychom ji jinak těžko mohli poznat. Takhle čteme, necháváme se unášet horory, vlastní nechápavostí, co se kde na světě může stát, ale i obdivem k chudým a laskavým Číňanům a především k hrdinství autora, který všechno, o čem píše, opravdu prožil. Už jako novinář vyslaný do Afganistánu, Pakistánu a dalších zemí, které nejsou zrovna moc bezpečné, předvedl odvahu, profesionalitu i vášeň k práci, kterou si vybral.

Do Číny přijel v roce 2006 a přes byrokratické problémy s udělením víza apod. (mnoho apod.) na nic nečekal a vrhl se do práce. A to, jak je asi jeho naturelem, často dost nebezpečné. Naštěstí patří k jeho naturelu i schopnost obklopit se dobrými a spolehlivými pomocníky. Ti mu pomohli dostat se do míst, kam se jiní novináři podívají jen zřídka, či spíše vůbec… Nakoukněme jen na některé titulky kapitol s malými komentáři: Továrna na gymnasty (děti od pěti let jsou v celodenním pohybovém drilu bez ohledu na jejich fyzické či duševní zdraví), Rakovinové vesnice (oblasti, kde je k pití pouze špinavá jedovatá voda), Oběd s uhlobarony (do očí bijící rozdíl života lidí a lidí, Dvacet šest milionů nezaměstnaných (bez komentáře), Otroci od Žluté řeky (otřesná kapitola o zubožených dělnících včetně ukradených dětí, kteří od rána do noci dřou v cihelnách), Sněhová bouře roku 2008, Tibetské nepokoje, Katastrofa v S´čchuanu, Pláčeme každý den (horory všedních čínských dnů). Autor také zažil a natáčel zemětřesení a svůj pobyt zakončil kapitolou Výbuch v Pakistánu. Zde při něm stáli všichni svatí, protože mu uletělo letadlo a do hotelu, z kterého už zbyla ruina, přiletěl až další den.

Ještě předtím však sledoval přípravy na Olympijské hry. Především výstup horolezců na vršek světa Everest s olympijským ohněm, což znamenalo několikadenní čekání zpravodajců ve výšce kolem 6 tisíc metrů a v minus kolem třiceti stupňů mrazu. Čínští hlídači této pro Čínu prestižní události byli velice skoupí na informace pro novináře. Takže se hlavně stále čekalo a čekalo.

Dalo by se ještě dlouho pokračovat a psát podrobněji o této mimořádné knize. Zamýšlela jsem jednu chvíli o tom, psát o jednotlivých kapitolách, ale to by nebralo konce. Tak to raději shrnu. Na 432 stranách textu je popsáno tolik událostí, zajímavostí, příšerností, bolesti i laskavosti těch nejchudších a zbídačených, že se těším, až knihu dočtu, tak ji budu číst znovu od začátku až do konce. A to hlavně díky autorovi Tomáši Etzlerovi, který píše tak, jako byste to s ním krok po kroku prožívali A tak to mám ráda.

VYDALO NAKLADATELSTVÍ VYŠEHRAD.

Eva Střížovská