Novinářem v Číně

Tomáš Etzler
Novinářem v Číně
Co jsem to proboha udělal?
Udělal moc dobře ten 193cm vysoký reportér. Přiblížil nám Čínu, zemi obrovskou a šílenou, tak jak bychom ji jinak těžko mohli poznat. Takhle čteme, necháváme se unášet horory, vlastní nechápavostí, co se kde na světě může stát, ale i obdivem k chudým a laskavým Číňanům a především k hrdinství autora, který všechno, o čem píše, opravdu prožil. Už jako novinář vyslaný do Afganistánu, Pakistánu a dalších zemí, které nejsou zrovna moc bezpečné, předvedl odvahu, profesionalitu i vášeň k práci, kterou si vybral.
Do Číny přijel v roce 2006 a přes byrokratické problémy s udělením víza apod. (mnoho apod.) na nic nečekal a vrhl se do práce. A to, jak je asi jeho naturelem, často dost nebezpečné. Naštěstí patří k jeho naturelu i schopnost obklopit se dobrými a spolehlivými pomocníky. Ti mu pomohli dostat se do míst, kam se jiní novináři podívají jen zřídka, či spíše vůbec… Nakoukněme jen na některé titulky kapitol s malými komentáři: Továrna na gymnasty (děti od pěti let jsou v celodenním pohybovém drilu bez ohledu na jejich fyzické či duševní zdraví), Rakovinové vesnice (oblasti, kde je k pití pouze špinavá jedovatá voda), Oběd s uhlobarony (do očí bijící rozdíl života lidí a lidí, Dvacet šest milionů nezaměstnaných (bez komentáře), Otroci od Žluté řeky (otřesná kapitola o zubožených dělnících včetně ukradených dětí, kteří od rána do noci dřou v cihelnách), Sněhová bouře roku 2008, Tibetské nepokoje, Katastrofa v S´čchuanu, Pláčeme každý den (horory všedních čínských dnů). Autor také zažil a natáčel zemětřesení a svůj pobyt zakončil kapitolou Výbuch v Pakistánu. Zde při něm stáli všichni svatí, protože mu uletělo letadlo a do hotelu, z kterého už zbyla ruina, přiletěl až další den.
Ještě předtím však sledoval přípravy na Olympijské hry. Především výstup horolezců na vršek světa Everest s olympijským ohněm, což znamenalo několikadenní čekání zpravodajců ve výšce kolem 6 tisíc metrů a v minus kolem třiceti stupňů mrazu. Čínští hlídači této pro Čínu prestižní události byli velice skoupí na informace pro novináře. Takže se hlavně stále čekalo a čekalo.
Dalo by se ještě dlouho pokračovat a psát podrobněji o této mimořádné knize. Zamýšlela jsem jednu chvíli o tom, psát o jednotlivých kapitolách, ale to by nebralo konce. Tak to raději shrnu. Na 432 stranách textu je popsáno tolik událostí, zajímavostí, příšerností, bolesti i laskavosti těch nejchudších a zbídačených, že se těším, až knihu dočtu, tak ji budu číst znovu od začátku až do konce. A to hlavně díky autorovi Tomáši Etzlerovi, který píše tak, jako byste to s ním krok po kroku prožívali A tak to mám ráda.
VYDALO NAKLADATELSTVÍ VYŠEHRAD.
Eva Střížovská
How to contribute
The Czech Dialogue exists thanks to voluntary financial donations from people from all over the world.
Even you have the opportunity to contribute to its administration with any amount.
inzerce
Vracíme se k českým výrobkům

Oblíbená česká značka - firma změnila a obohatila k letošnímu roku svoji webovou stránku. Určitě se koukněte.
Jak potvrzují poslední výzkumy, Češi se rádi a čím dál častěji vracejí od nejrůznějšího zahraničního zboží k domácí produkci. Zjišťují, že je totiž mnohdy kvalitnější než ta z dovozu, na kterou se v 90. letech ze zvědavosti všichni vrhli. Mezitím u nás skončilo mnoho tradičních podniků, převálcováno čínskou a jinou levnou, ale většinou také nekvalitní konkurencí. V poslední dekádě ale nastává obrat k lepšímu - a nedávná mírná devalvace české měny tomu ještě přispěla. Zahraniční zboží se stává dražším a Češi opět nalézají kouzlo domácí produkce. Nejlepším důkazem toho jsou potravinářské „farmářské" trhy, které už několik let oživují náměstí a můžete na nich koupit krásnou a zdravou zeleninu a ovoce, mléčné i masné výrobky, ale i mnoho dalšího z tuzemských hospodářství. Vzniklo a vzniká i mnoho menších i větších firem, které navazují na tradici výroby těch, které v bouřlivé době transformace skončily. Ožily i české sklárny, některé textilky, nábytkářský průmysl, rozvíjejí se i úplně nové, moderní obory... Vše ale záleží na nás - koupíme? Pro snadnější orientaci, co je a co není domácí produkce, už existuje několik označení. Mezi nimi je nejnápadnější značka českého lvíčka - značka, kterou výrobcům uděluje po splnění určených kritérií Nadační fond ČESKÝ VÝROBEK, s nímž ČESKÝ DIALOG již řadu let spolupracuje.
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad