Smrti se nebojím,

Smrti se nebojím,  měl jsem velmi šťastný život, řekl Belmondo

Nesmrtelný symbol nové vlny, který stvořil do té doby neexistujícího, šaramantního hrdinu. Snad právě proto, s jakou přirozeností to provedl, jeho styl ani dnes nemá nástupce. Úžasný, obrovský talent a ztělesnění všeho francouzského, tyto přívlastky zaznívaly ve francouzských médiích a z úst francouzských politiků po odchodu slavného herce a filmové legendy Jeana-Paula Belmonda.

Jean-Paul Belmondo se narodil do umělecké rodiny v malém městečku Neuilly-sur-Seine. Jeho otec Paul Belmondo byl uznávaný sochař a matka Madeleine Reinaud-Richard byla malířka. Jean-Paul se zajímal spíš o sport než o školu. Zaujaly ho hlavně box a fotbal. 10. května 1949 se účastnil svého prvního boxerského zápasu, ve kterém porazil v jednom kole svého protivníka. Belmondo v letech 1949 a 1950 ukončil 3 zápasy knokautem soupeře hned na začátku v prvním kole. Kariéra boxera Belmonda se slibně rozjížděla, ale on měl jiný sen. Už jako dospívající hoch se začal zajímat o herectví a navštěvoval soukromou divadelní školu. Ve dvaceti letech pokračoval ve tříletém studiu na konzervatoři. Během studia herectví však účinkoval ve skečích zesměšňujících školu a v roce 1956 nezískal školní cenu pro nejlepšího herce, ale pouze čestné uznání. Úplně poprvé se  Jean-Paul Belmondo objevil před kamerou v dokumentárním krátkometrážním snímku Moliére, ve kterém hráli studenti konzervatoře úryvky z Moliérových komedií. Snímek, ve kterém si Belmondo zahrál roli z Lakomce, byl promítán pouze na Bienále v Benátkách v roce 1956. Významný mezník v jeho kariéře nastal rolí v romantické komedii Anděl na zemi, kde si zahrál po boku Romy Schneider a později si zahrál postavu D'Artagnana ve francouzské televizní  hře Tři Mušketýři. Zlomovou rolí se však pro Jean-Paul Belmonda stala postava Michela Poiccarda alias Laszla Kovacse ve filmu U konce s dechem, kterou natočil v roce 1960 a jež ho katapultovala mezi hlavní představitele Francouzské nové vlny.

V roce 1960 následovala role Paula Frapiera, žurnalisty, který pomůže vrahovi s útěkem ve snímku Zábavy. Ve stejném roce se také objevil v sedmi příběhové komedii plné francouzských hvězd s názvem Francouzka a láska. O rok později se objevil po boku  krásné Italky Sophie Loren ve válečném dramatu Horalka pod režijní taktovkou Vittoria De Sica, kde ztvárnil intelektuála a idealistu Michele, který naváže vztah s mladou vdovou Cesirou. Oba dva snímky zaznamenaly obrovský úspěch především ve Velké Británii i USA, a časopis New York Times jej označil za nejimpozantnějšího francouzského herce současnosti. Následovaly úspěšné komedie Slavné lásky a Žena je žena, ve kterých ukázal svůj komediální talent. S obrovskou dávkou fantazie odvyprávěl režisér Philippe de Broca příběh o životě legendárního krále pařížského podsvětí Cartouche, jehož postavu si zahrál právě Belmondo. V roce 1962 -1963 spolupracoval s režisérem Jeanem-Pierre Melvillem hned na dvou snímcích. Práskač, kde si zahrál Siliena podezřelého z udavačství a kriminální film Nejstarší Ferchaux, kde vystupuje Belmondo jako neúspěšný boxer. V roce 1964 přichází dobrodružná komedie Muž z Ria, díky které se Belmondo stává jakýmsi předobrazem hrdiny typu Indiana Jonese. Kvůli pokladu zmizelé civilizace pátrá Adrien po únoscích své krásné snoubenky. Jeho cesta vede z Paříže do  Rio de Janeira a později až do brazilských pralesů. Dalším Belmondovým filmem, který slavil u diváků obrovský úspěch byl dramatický příběh    z druhé světové války odehrávající se u severofrancouzského města Dunkerque Víkend na Zuydcoote z roku 1964. Rok po Muži z Ria natáčí další trhák pod názvem z Hongkongu režiséra Philippe de Broca. Belmondo si zde zahrál multimilionáře znuděného životem, který se rozhodne najmout vlastního vraha. Nominaci na cenu BAFTA v kategorii nejlepšího herce si získal v roce 1965 za postavu Ferdinanda ve filmu Bláznivý Petříček.

Během své úspěšné kariéry se Belmondo také rozhodl založit vlastní produkční společnost Cerito Films, kterou pojmenoval po své babičce. Tato společnost, produkující především Belmondovy filmy, se od ostatních odlišovala a to na svoji dobu zajímavými propagačními kampaněmi a efektivními trailery. Po komedii Zloděj z Paříže se rozhodl Belmondo, že je čas na dovolenou a dal si rok a půl dlouhou pauzu od natáčení. Po roce a půl se vrací  ve filmu HO! následovaný hitem a zároveň nejnavštěvovanějším francouzským filmem roku 1969 Velký šéf. V roce 1970 natáčí Belmondo společně s Alainem Delonem obrovský hit Borsalino. Příběh natočený podle knihy Eugena Saccomana Bandité v Marseille vypráví příběh gangsterů Paula Carboneho a Francoise Spirita ve třicátých letech dvacátého století. Roch Siffredi se vrací z vězení a zjišťuje, že jeho dívka na něj nečekala a má nového milence. Oba mladí muži touží jak po Lole, ale také chtějí získat moc v marseillském podsvětí. Uvedení filmu provázely velké rozpory mezi Delonem a Belmondem. Spor vznikl o nedodržení smlouvy a dostal se až před soud, který Belmondo v roce 1972 vyhrál. Soudní spor rozdělil obě legendy na spoustu let a před kamerou se proto znovu sešli až po dlouhých 28 letech v komedii Poloviční šance. Obrovským hitem se stala komedie Manžele z roku II a u nás prakticky neznámé drama Kořist, které ve Francii vidělo v kině téměř pět milionů diváků. Kořist je strhující příběh zkorumpovaného policisty, který po nádherné řecké krajině honí zloděje, jenž stál za kolosální loupeží diamantů v Aténách.

V roce 1973 přichází Belmondo jako Muž z Acapulca. V této komedii hraje hlavní dvojroli spisovatele Françoise Merlina a jeho románové postavy Boba Saint-Claira. Belmondo se často objevoval v rolích všemožných sympatických mizerů pohybujících se za hranou zákona.  Film Strach nad městem jej představila divákům z jiné stránky. Jako policejní komisař se snaží dopadnout vraha, jehož obětí jsou mladé Pařížanky. Nezapomenutelná je jeho postava sukničkáře v komedii Veselé Velikonoce a film Bezva finta z roku 1985, kde si zahrál jednoho vychytralého klauna a lupiče, který dokáže pod nosem policie přepadnout a vykrást banku. Ve filmu Samotář zakončuje osmdesátá léta pro Belmonda netypickou rolí cirkusového artisty, současného padesátníka a podnikatele předstírající svoji smrt. Za tuto roli získal Cézara, kterého však odmítnul převzít kvůli sporu autora sošky s jeho otcem. Po 26 letech se v roce 1987 rozhodl vrátit na divadelní prkna a oslavil obrovský úspěch ve hře Kean na motivy románu Alexandra Dumase a v roce 1990 přijal hlavní roli ve skvělém představení Cyrano z Bergeracu. V devadesátých letech se Belmondo ve filmu objevuje výrazně méně, ale přesto dokázal nabídnout divákům kus svého hereckého umění ve filmu Bídníci, kde si zahrál roli Jeana Valjeana a postavu dobrodruha Lea v komedii Poloviční šance.  V roce 2001 Belmondo utrpěl mrtvici, a proto se ve filmu objevil znovu až v roce 2008. Film Muž a jeho pes je psychologické drama a posledním hereckým počinem slavného herce. V roce 2015 pak ještě naposledy vstoupil před filmové kamery a přijal nabídku na hraný dokument o svém životě, který režíroval jeho syn. Slavný herec a legenda francouzského filmu se v roce 2018 při jednom ze svých rozhovorů řekl, že se smrti nebojí. „Měl jsem velmi šťastný život. To nejlepší ještě přijde.“

Anna Sobotková