90 let génia

Jak jinak nazvat člověka, který má v sobě snad všechny talenty, které existují. Jiří Suchý měl 1. října 90 let. U jiných se píše, že se dožil…ale tady to je nevhodné, protože on se k tomu prozpíval, protančil, probásnil a ještě s tím nekončí, což mu všichni přejí.

Je určitě zbytečné vypisovat, co všechno byl, je bude tento neobyčejný člověk. Jsou toho plné časopisy, televize a rozhlas. A každý gramotný to zná. SEMAFOR, líheň talentů, proplouvání s celým divadlem nelehkými časy idiotismu komunismu, stovky přenádherných písniček, divadelních představení, básní, knížek…a tisíce šťastných lidí všech generací, kteří měli a mají možnost ho sledovat.

Na jednom z prvních představení Člověk z půdy jsem byla v patnácti letech. Vystála jsem frontu na vstupenky. Jednu pro mě a druhu pro moji třináctiletou, divadlem dosud nepolíbenou sestru. (To já už měla za sebou celý repertoár operetní Fidlovačky, od které jsem se postupně posunula i k operám.)

Když jsme spolu stály frontu do divadla ve Smečkách, moc jsme se obě těšily. Když jsme však konečně vystoupaly po schodech až k trhačce lístků, vypukla panika. Vstupenky tu nebyly. Vysypala jsem kabelku, ale kde nic, tu nic. Ale já jsem opravdu ty lístky měla, štkala jsem tak zoufale a nahlas do celého světa, že se ke mně přidala nejen moje mladší sestra, ale i někteří další čekající ve frontě za námi. Nakonec jsme byly vpuštěny. Možná jsem si pamatovala i do které řady lístky byly nebo nás usadili na přístavky, to už si nepamatuji. Štěstí nás neminulo, představení jsme zažily.

Sestra už nežije, ale já si dovolím panu Suchému popřát ještě hodně elánu a radosti na světě.

Eva Střížovská