Milan Lasica: Rád potkávám lidi, s nimiž mohu mlčet

Ve věku 81 let tento rok zemřel slovenský herec a spisovatel Milan Lasica. Odešel tak navždy mistr laskavého humoru i hloubavé satiry. Začínal psaním autorských dialogů a scének, ve kterých porušoval všechna pravidla realistického divadla. Ve své tvorbě si bral za vzor české komiky Jiřího Voskovce, JanaWericha a Miroslava Horníčka.
Milana Lasicu lákalo divadelní a filmové prostředí již od útlého věku. Rozhodl se proto vystudovat dramaturgii na divadelní fakultě Vysoké školy múzických umění v Bratislavě, kterou si velice oblíbil. Během studií se seznámil se svým následným dlouholetým spolupracovníkem a hereckým partnerem Júliem Satinským. Brzy spolu začali vystupovat v Tatra Revue a netrvalo dlouho a oba získali angažmá na bratislavské Nové scéně. MilanLasica v jednom ze svých posledních rozhovorů pro Reflex na Satinského zavzpomínal: „Seznámili jsme se asi v polovině padesátých let. Od útlého dětství jsme bydleli v téže ulici, on na jednom konci a já na druhém, jenže tenkrát to byla ohromná vzdálenost. Důležité ale je, že jsme měli v dětství podobné zážitky a podobně se dívali na svět. První zábavné číslo jsme vymysleli na procházkách podél Dunaje. Bylo výsledkem čisté improvizace. Sami jsme ho vytvořili a sami se mu smáli. Tehdy jsme netušili, že by se to mohlo zdát směšné i někomu jinému. Nápady jsme „chrlili“ oba, byly ale i chvíle, kdy jsme se jen procházeli a mlčeli. Každopádně bylo od začátku jasné, že Julo je ten vypravěč, zatímco já spíš glosátor a autor point, takže to do sebe zapadalo. Když jsme se zprofesionalizovali, pracovali jsme různě. Někdy jsme psali společně, jindy každý zvlášť a dodatečně to dávali dohromady. Zpočátku jsme se pokusili o čistá improvizovaná vystoupení, kdy jsme si určili jen téma. Později jsme pochopili, jak je důležitá příprava, a psali si velmi důkladně texty. Přesto při zkouškách a představeních docházelo i na improvizační vsuvky. Měli jsme dialog, jmenoval se Humoristický, jenž trval při premiéře deset minut a po padesáti reprízách tři čtvrtě hodiny, takže jsme ho museli krátit. Naše společná kariéra vyvrcholila v Českém rozhlase sérií absolutně improvizovaných rozhovorů pod názvem Škola života. Takže na konci jsme se k totální improvizaci vrátili. Ale v rádiu je to snadnější než na jevišti.“
Komika Lasici a Satinského byla vždy založena na rozebírání banálních životních situací a jejich posunu až do absurdna. Poloha jejich textů však neměla být únikem z reality, ale naopak zvýrazněním a upozorněním na prázdnost jazyka a nebezpečí konvenčního myšlení. Na počátku 80. let si Lasica se Satinským založili vlastní Studio S. Milan Lasica se do značné míry věnoval také svému původnímu povolání. Autorsky zaštítil řadu představení a inscenací,například Večer pre dvoch, Soirée či Radostná správa pre všetkých. Jeho sólovou dráhu filmového herce odstartoval nezávislý snímek režiséra Jána Lacka Vždy možno začať z roku 1961. Lasica ztvárnil více jak tři tucty rolí, převážně komediálních a satirických. Prvním režisérem, který si jej vybral do dramatického filmu, byl Juraj Herz, který již dobře známého slovenského herce obsadil jako jednu z hlavních postav do snímku Sladké hry minulého léta. Čeští režiséři měli Lasicu poměrně v oblibě, v osmdesátých letech si zahrál ve čtveřici tuzemských filmů, přičemž herecké nabídky z České republiky měl Milan Lasica i po revoluci, kdy se zhostil skvělým způsobem dalších humorných rolí. Zmiňme třeba jeho skvělý výkon v seriálu Saturnin či celovečerní komedii Výchova dívek v Čechách.
V rozhovoru pro Reflex popsal jejich přístup k natáčení:„Asi nejlepší snímek, ve kterém jsme hráli, byly Herzovy Sladké hry minulého léta. To byl ovšem slovenský film. Dobrého režiséra poznáte podle toho, že od vás nic nechce a stará se o svoje věci. Herz byl výjimečný. Lipský byl laskavý a nikdy na něho nezapomenu. Pod jeho vedením jsme hráli ve filmu jako dvojice L+S. To se nám předtím podařilo jen s režisérem Cvrčkem ve filmu Nekonečná – nevystupovat. Lipský nás nechal napsat dialogy a respektoval naše nápady. S Chytilovou jsem na její žádost začal psát scénář filmu Pasti, pasti, pastičky. Moc mi to nešlo, ale zato mě obsadila. Byla velmi autoritativní umělkyně, která věděla, co chce. U Kachyni jsem měl jen pár filmovacích dní, ale byl jsem vděčný i za ně, protože jsem od něho neviděl špatný film. S Menzelem jsem hrál u Lipského a pak mě obsadil do Obsluhoval jsem anglického krále. Nejvíc pro mě ale udělal tím, že mě zavezl do Kerska k Hrabalovi. Nechápal jsem, jak tak plachý člověk, jako je Menzel, může točit tak dobré filmy. Hrál jsem ještě u Fuky (Samorost), Kleina (Vážení přátele, ano) a u Věrčáka – doktora Vlacha v Saturninovi.“
Milan Lasica byl také nezapomenutelným interpretem řady svých písní. Jeho život se proto s písní na rtech uzavřel – stalo se tak na jevišti Studia L+S, na místě, kterému věnoval mnoho let svého života a jedinečné množství inspirace a humoristické invence.
Anna Sobotková
Jak přispět na provoz
Český dialog vzniká díky dobrovolným finančním příspěvkům lidí po celém světě.
I vy můžete přispět na jeho provoz libovolnou částkou.
Jak publikovat článek
Po domluvě je možné publikovat na stránkách vlastní texty!
inzerce
Amerika II. aneb z deníčku vydavatelky
Tato kniha vzniká nyní na mém počítači. A je to bomba! Pracuji na ní jen chvílemi (což ovšem obnáší hodiny), protože hlavně denně dělám Český dialog. Ale oba tyto, jak by se dnes módně řeklo – projekty, jsou pro mne moc důležité. Časopis se snažím zlepšovat, přibyli v poslední době dobří autoři, přibývají čtenáři po celém světě…
A kniha? Bude o téměř třiceti letech časopisu, který jako jediný vydávaný z ČR vede léta dialog s Čechy doma i ve světě. Byly všelijaké pokusy jiných zdejších periodik ujmout se tohoto tématu, ale všechny ztroskotaly. Český dialog vytrval a to přes veškeré, a někdy opravdu velmi těžké překážky. Především v prvních ročnících, kterými nyní listuji a vybírám z nich perly, jsou velmi cenné články od autorů věhlasných jmen jako je Josef Škvorecký, Jaroslav Strnad, Alexander Tomský, Jiří Ješ aj., či neznámých, ale kteří napsali ze světa, kde žijí, zajímavé postřehy, ohlasy či názory. První ročníky byly opravdu mimořádně živé a dynamické. Po mé první cestě do daleké Austrálie v roce 1997 se začala českou společností šířit „blbá nálada“ a i ta je zde velmi plasticky vylíčena.
Kromě politiky jsou zde samozřejmě i moje cesty do světa za krajany. Napsala jsem o nich sice už pět knížek, ale ne o všem…tady to pokračuje. Například New York, Kanada, Jižní Amerika, Švédsko aj. A na webových stránkách budu ráda uveřejňovat některé ukázky a vy je, doufám, budete rádi číst. Budou nejspíš v rubrice OSTATNÍ, ale ještě před tím, než tam spadnou, tak na stránce hlavní.
Jestli budete mít o knížku zájem, už se můžete hlásit, promítnu do množství tištěných výtisků.
Eva Střížovská
Pište na cesky-dialog@seznam.cz
nebo volejte na tel. 739 091 057
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad