VZPOMÍNKA NA VĚRU ČÁSLAVSKOU

Právě dnes, tedy v pondělí 30. srpna, to bude rovných pět let, kdy nás navždy opustila a do sportovního nebe odešla, po těžké nemoci (a statečném a vyčerpávajícím boji) legenda našeho i světového sportu, paní Věra Čáslavská. Možná si někteří čtenáři ČD pamatují, že právě já jsem měl tu čest dělat s paní Věrou zřejmě jako poslední český novinář rozhovor (viz archív ČD - rozhovor má název "O rybářově dcerce, svízeli a staré jabloni") a proto mi dovolte, abych krátce na paní Věru zavzpomínal.

Zmiňovaný rozhovor s p. Věrou se odehrál v neděli 3. července 2016 v "její" milované hospůdce, která se nacházela přímo naproti jejímu domečku zděděném po rodičích v obci Černošice (pár kilometrů za Prahou). Už v té době legendární gymnastka věděla, že se blíží konec, protože jí to dva dny před tím při vyšetření v IKEM sdělili, přesto do posledního dechu bojovala za start Martiny Sáblíkové na letní olympiádě v Riu. Zároveň myslela i na svou Nadaci a na černošické děti, pro které pomáhala sehnat finanční prostředky na výstavbu sportovní haly (která dnes nese její jméno). Nepoznal jsem za svůj profesní život (snad kromě Marty Kubišové) tak nesobeckou, ušlechtilou, statečnou a obětavou ženu, jakou byla paní Čáslavská. Jako vzácné  relikvie uchovávám tři e-maily, které mi po našem rozhovoru poslala (ten poslední nese datum 21. 8. 2016 a byl podepsán "Vaše Věra") i knížku Cesta na Olymp s krásným a upřímným osobním věnováním. A také její vizitku s telefonním číslem a e-mailem (Sakura1964), kde se na přední straně skví pět barevných olympijských kruhů.

Všem, kteří knihu Cesta na Olymp nečetli, vřele doporučuji, aby si ji v knihovně či v nějakém antikvariátě sehnali a přečetli, je pravdivá, zábavná, zajímavá a dodnes aktuální. Škoda, že už nevyšlo její pokračování, na kterém p. Věra až do své smrti pracovala... Ale je možné, že se její děti (Martin a Radka) ještě někdy rozhodnou ty nedopsané paměti vydat.

Jen pár dnů před oním osudným 30. srpnem jsem pro paní Věru složil báseň (VERA ´68), kterou už ale četla v nemocnici a podle její blízké přítelkyně režisérky Olgy Sommerové báseň četla a prý se jí líbil verš o slavném "tichém protestu" (viz archív ČD). Na další e-mail už neměla bohužel dost sil...

Milá paní Věro, věřím, že se tam nahoře nenudíte, že už si můžete znovu poklábosit třeba s Danou Zátopkovou a společně  zhodnotit v našich kinech právě běžící film Zátopek, a že víte, že my, kteří jsme Vás milovali, na Vás NIKDY nezapomeneme.

Mirek Seifert