Kolik řečí znáš...

Snad nikdo nepochybuje o tom, že znalost cizích jazyků je pro mladé lidi v ČR výhodná, ale v době otevírání se Evropě a světu přímo nezbytná. Zatímco co země anglicky mluvící si s tím nemají problém, domluví se téměř všude, např. malé Holandsko a Belgie učí děti ve školách hned několik jazyků a to od začátku školní docházky.

Když jsem se svým patnáctiletým vnukem byla před časem na Domažlických slavnostech, kde se setkal s třináctiletou belgickou dívkou, došlo k trapasu. Dívce se chlapec moc líbil, citově prožívala házení s míčem, skotačení a jízdu na lodičce po Babylonu. Ale jen do chvíle, kdy můj vnuk unavený mluvou rukama, neb uměl jen pár vět německy, dal přednost "intelektuálnímu" rozhovoru s dívkou českou. Malá Belgičanka byla moc zklamaná a na rozloučenou mu poradila, ať se učí cizí jazyky. Ona sama se mohla domluvit hned ve třech...

Stejně tak dcery mé kamarádky z Amsterdamu se už v deseti letech domluvily dvěma jazyky, dnes, ve třinácti mluví čtyřmi.

A děti v ČR? Bohužel i po čtrnácti letech tu zůstal zlozvyk z minulé doby, kdy se děti na běžných školách začínají teprve v deseti učit první cizí jazyk...

Co si o tom myslíte?

O odpověď jsme kromě kromě vás, čtenářů, požádali ministryni školství ČR Petru Buzkovou, šéfredaktorku časopisu Akademický bulletin Mgr. Marinu Hužvárovou, dlouholetou pracovnici Českého kulturního centra v Luxemburku Evu Marenčákovou, publicisty manžele Pokorných z Holandska, ředitele Lidové akademie Josefa Škvoreckého, ředitele nakladatelství Academia dr. Alexandra Tomského a míníme se obrátit i na další...

Také pro vás s pomocí dvou sester učitelek ve výslužbě z Uherského Hradiště připravujeme pravidelné jazykové koutky zaměřené převážně na češtinu a její zajímavosti s prozatímním názvem Jazykové hody i nehody.

Toť otázka. Prvnímu synovi jsem platila předškolní kurzy, v první třídě chodil na nepovinnou angličtinu, což je dnes zcela běžné. Ale, upřímně řečeno, pokud dítě nemá možnost jazyk někde v praxi vyzkoušet, tak je to k ničemu. U mých dalších dětí to pak bylo jednodušší: prostě na "nadbytečné" výdaje nebyl zdroj, tak na jazyky nechodily. Pravda je, že to neznamená, že by se s cizím jazykem doma nesetkaly, ale v pravém slova smyslu se jej neučí. Podle mého názoru pokud tedy nemají příležitost mluvit, pak je jedno, když začnou později, ale intenzivně. A dokud tady nebudou podmínky pro zahraniční studijní pobyty -- a tím pádem pro aktivní používání cizího jazyka v zahraničí, do té doby bude výuka "skleníková".

No dobře, ale proč by nebyl povinný cizí jazyk hned od první třídy...?

To sice zní hezky, ale zase: kvalitních učitelů jazyků je jako šafránu. A aby se mi dítě biflovalo pouhá slovíčka a ještě se špatnou výslovností -- o to věru nestojím. Navíc už takhle zuřím, že škola deleguje své povinnosti na rodiče. S většinou maminek prvňáčků jsme se shodly, že nad úkoly, které dítka přinesou ze školy, denně sedíme asi hodinu a půl. Proč máme doučovat děti doma tomu, co ve škole nestihnou procvičit? Proč ke své práci na plný úvazek nemůžu jít večer v klidu s dětmi na procházku, ale máme naopak permanentní nervy, abychom stihli úkoly? Cizí slovíčka by se v tom už asi ztratila... Jenomže bez možnosti jazyk aktivně používat by to dopadlo jako s onou slavnou ruštinou, kterou se před revolucí všichni ve škole učili a nikdo ji neumí.

To je chyba školství. Proč není dost kvalitních učitelů!

A jsme zase zpátky. Škola má skutečně tolik problémů sama se sebou a rodiče s ní. Je tolik "strašlivých" učitelů, kteří stále přežívají (a často káží bludy), je tolik dobrých kantorů, kteří přicházejí o ideály. Je tolik různých rodičů a stejně tolik různých názorů... Co vyhovuje jednomu, vyloženě vadí druhému...

Co k tomu dodat? Ráda bych, aby se mé děti učily cizí jazyky. Beru je z kurzů, které proklamují školu hrou a pak je všechno jinak. Skřípu zuby nad úrovní anglické výuky ve škole mé dcery a rezignovaně doufám, že nejstarší syn někdy dostane rozum.

Jak to dělají rodiče, kteří cizí jazyk neovládají a nemohou dětem poradit, protože v současných moderních učebnicích se nemají šanci vyznat? Zoufají si, shánějí známé, aby poradili a platí drahé doučování.

A taky si zoufají, kde brát peníze na všechny pomůcky, knihy, kroužky a další a další platby, jimž se nedá vyhnout. Peníze dnes nechybí jen učitelům, ale také rodičům ...

To je má cynická zkušenost zaměstnané matky tří úplně normálních školáků.

Marina Hužvárová

Milá paní šéfredaktorko,

opravdu nikdo nepochybuje o tom, že znalost cizích jazyků není pro mladé lidi v ČR jen výhodná, ale přímo nezbytná. Proto se názor pí. ministryně Buzkové na tuto problematiku nebude od Vašeho asi příliš lišit.

Dovolte mi proto jen pár technických připomínek. Není asi úplně fér srovnávat úroveň jazykové vybavenosti občanů Nizozemí, Belgie (kde se mluví hned několika jazyky -- podle regionu) či skandinávských zemí s tou českou. Je obecně známo, že všechny zmíněné země se umísťují na špičce celosvětového žebříčku zemí s vysokou úrovní jazykového vzdělávání. V ČR je to zatím tak, že na běžných základních školách (existují samozřejmě i základní školy s rozšířenou výukou jazyků, kde se děti začínají učit 1. cizí jazyk ve třetí třídě a druhý v šesté) děti začínají s cizími jazyky ve čtvrté třídě. Další jazyk pak mohou přibrat -- v rámci volitelných předmětů -- v třídě sedmé. Paní ministryně však v rámci zákona, který v současné době předkládá vládě k projednání, počítá s tím, že by se žáci základních škol začali věnovat cizím jazykům o rok dříve než je tomu nyní -- tedy ve třetí třídě a druhý jazyk by si pak mohli zvolit jako volitelný předmět v sedmé třídě.

Doufám, že tato krátká a věcná odpověď stačí.

S pozdravem

Michaela Lagronová
Odbor vnějších vztahů
a komunikace MŠMT
Karmelitská 8,
Praha 1, 118 12
Tel.: 257 193 762
Mobil: 602 304 708

Můj názor na výuku jazyků -- a to všeobecně -- je ten, že s výukou by se mělo začít dost brzo, ale ne zase v jednom roce věku dítěte. Řekla bych, že 1. třída by stačila na první cizí jazyk, protože to již by děti měly mít upevněnou mateřštinu natolik, že jim další jazyk ve škole nemůže dělat problémy. Předpokladem úspěchu je ale kvalitní učitel. V tomto ohledu se v Čechách, myslím, dost zhřešilo, protože angličtinu vyučoval kde kdo, ostatní jazyky se snad ani nepropagovaly. Nemám přehled o současném stavu, ale myslím, ze se vyplatí vychovat si opravdu dobrý personál nebo se obrátit na státy, které učitele jazyku mají a mohly by je poskytnout. Dále si myslím, že by se děti měly vést více k četbě knih (místo počítačů a televize) i ve výuce cizího jazyka. A využívat přímých sousedů k ověření, že jsem se již něco naučila a mohu se domluvit, třeba v prázdninových táborech, výměnných pobytech tříd a pod. Řekla bych, že by to mohla být silná motivace pro děti učit se i jiný jazyk než angličtinu.

Srdečně Vás zdravím.

Eva Marenčáková