50. narozeniny!

Katka Hodová- Dehningová

je úžasná bytost. Seznámily jsme se u příležitosti vydání její první knížky. Snad to byla PROTI PROUDU ZEMĚKOULE. Následovala ZA DATOVOU ČÁROU, pak KARIBSKÉ SPOJKY a SUNLOVERS. Dá se říct, že jsou to knížky cestopisné, ale spíš jsou ze života a plné originálních postřehů.

Katka získala do vínku báječnou optimistickou povahu, která ji pomohla přejít všelijaká životní úskalí. V 18ti, přijela za tetou Jiřinkou do USA, naučila se anglicky a začala pracovat. Vdala se a povila dvě holčičky. Vychovávala je a přitom následovala svého manžela na jeho cestách po světě. Ale to si vše můžete najít v archívu Českého dialogu a v jejich knížkách. Nyní slaví padesátku. Přeji ji za celou redakci dobré zdraví, energii a plno radosti. Její dopis o narozeninách přetiskuji v původní podobě i jako potvrzení mého slova na červen.

ES

Slavim padesatku! Pul stoleti! Dozit se pul stoleti je uz docela neco! (Predem se omlouvam za chybejici hacky a carky, momentalne nemam ceskou klavesnici).

K otazce: Splnily se ti nektere sny z mladi? Doplnim odpoved: Splnily a stejne take i v pate dekade meho zivota predcily me ocekavani o 1000%!!! V zivote by me nenapadlo, ze se stanu publikovanym autorem. Ne, jedne, ale hned trech knih a jedne dokonce v anglictine! A ze tuto knihu prelozi jedna z mych nejoblibenejsich autorek Jirina Rybackova, ktera se soucasne stane mou mentorkou a pritelkyni. Ze se s tim strhne mezinarodni serie prednasek, rozhovoru do novin, casopisu a dokonce i rozhlasu a ja, clovik, ktery mel doposud hruzu z verejneho vystupovani, si bude tato setkani uzivat ba dokonce si v nich lebedit.

Vydani knih mi prineslo do zivota tolik uzasnych lidicek, kteri doplnili, uz takhle pestrou paletu  o dalsi barvy, ze za ne neprestanu byt nikdy vdecna! Do truhlice zemepisne jsem si pridala zivot na tretim kontinente – Australii - , z ktere vznikla druha kniha. Na nas byt v Levandulove zatoce v Sydney a denni preprave lodkou misto autobusu (muj detsky sen), nikdy nezapomenu!

Take by me NIKDY nenapadlo, ze se stanu dobrovolnym Robinsonem, odstehuji se na ostrov v Karibiku a otevru si tam pension! Ze se tam moje firma do roka stane jednou z nejuspesnejsich a nejvyhledavanejsich, coz povede k manazerske praci v rezorte se 75ti luxusnimi vilami!

Nejlepsi a nejdobrodruznejsi prace jakou jsem kdy mela a budu kdy mit! K tomu jsem se rozloucila s mym drahym domovem v Kalifornii, kde jsem zila pres osmnact let a prestehovala se na jizni Floridu. Zde jsem se stala certifikovanym Health a Life Coachem k cemuz mi prislo logicke obnovit i mou kadernickou licenci.

Kdyz vam prozradim, ze v tomto bode meho zivota jiz polovina posluchacu prestava verit a povazuji me za jakehosi Barona Prasila v zenske podobe, nedivim se jim.

K otazce: Bilancujes? Doplnim odpoved: Ano, dnes jiz bilancuji. Priznavam, ze to mi bylo pred deseti lety jeste zcela cizi, i kdyz “inventuru zivota” si stale delam.

Jak se rika: “Co clovek zaseje, to take sklizi”, a tak se dnes raduji ze studijnich a pracovnich vysledku mych dcer. Tesi me, ze vsechny ty dlouhe roky (pres sedmnact let!) meho dobrovolniceni v jejich skolach, vysedavani nad ukoly, domaci skolou a nekonecnymi projekty neprisly v nivec.

Je pekne byt mamou dvou dospelych dcer, hotovych lidi.

Take se pozastavuji a vychutnavam si pozitiva meho zraleho veku, se kterymi nevyhnutelne prichazi zkusenost a snad i urcita moudrost a vyrovnanost. Nikdy jsem nebyla vice sama sebou. Nikdy jsem nemela vetsi pocit volnosti a svobody! Dostala jsem se do veku, kdy nic nemusim. Nemusim uz rodit deti, nemusim uz budovat karieru, nemusim pomahat manzelovi budovat jeho karieru, nemusim byt vdana, nemusim se nikomu zavdecovat nebo nekomu neco dokazovat, dokonce uz nemusim byt ani pekna a stihla! Napor a ocekavani, ktera spolecnost a rodina kladou na mlade zeny, je nadlidsky ukon! V padesati zjistite, ze uz nemusite byt Superzena, ale proste uz muzete jen “byt” a delat si co chcete. Rekla bych, ze zacinate zit vlastne takovy “Bonus Life” (bonusovy zivot). Lidove bych rekla, ze to zacnete mit vsechno “na haku”.

I tak, stale je co se ucit. A ja se v padesati ucim zit bez mych nejdrazsich; tety Jirinky, strycka Edy, mentora a kamarada Denise, meho taty a mnoha dalsich, kteri me za posledni dekadu opustili na jiny svet a moc a moc mi chybi a navzdy chybet budou.

K otazce: Jak se cítíš, máš také depresi ze stárnutí? Doplnim odpoved: Citim se skvele. Nejenom, ze vim kdo jsem a kdo rozhodne nechci byt ale nejdulezitejsi bylo pro me pochopit, ze nemuzu stale davat, kdyz se mi nedoplnuje. Rozlevat ze sve sklenice muzeme jen tehdy pokud je plna. V opacnem pripade vyhorime. To uz je jedno zda se jedna o materialni hodnoty, city, vztahy, zkusenosti ci nas cas. Abychom mohli pomahat a podporovat druhe musime se nejprve postarat sami o sebe. Tudiz, dulezita neni jen moje rodina, deti, rodice, manzel, pratele..., ale take ja!  Povazte, ze mi trvalo temer padesat let toto plne pochopit! Jak by se muj zivot odvijel asi jinak, kdybych zrovna tohle pochopila drive? Tady si clovek musi rici: „Lepsi pozde, nezli pozdeji.“ ????

At ziji padesatileti! At zije rok 1971!!!

KD (2021 Florida)

https://www.kosmas.cz/hledej/katerina%20dehningova