TENTOKRÁT O STÁŘÍ - SLOVO NA ČERVEN

Nemyslím na stáří jako na bezmocné babičky a dědečky, na lidi staré a hodně nemocné, kteří potřebují celodenní péči. Nemyslím na ty, kteří se stáří děsí a následkem toho pak jsou opravdu bezmocní a vyžadují péči.

Myslím na ty, kteří tento podzim života přijímají jako součást, která k jejich životu patří. Myslím například na ty, kteří v sedmdesáti letech řeknou: já MUSÍM (je fuk, co musí, ale oni NIC NEMUSÍ). To se mi právě líbí. Nic nemusím, jen něco mohu (nebo nemohu, ale z toho se nehroutím, protože je víc toho, co mohu). Mohu se radovat z krásného jarního dne, mohu jít na procházku do parku, mohu si číst knížku, na kterou jsem dlouho neměla čas, mohu třeba psát, kreslit, skládat hudbu, jít do kina na pěkný film (pokud zase kina hrají, ale to by bylo na jiný sloupek) hrát si s vnoučaty, mohu začít chodit třeba na jógu nebo na něco na co dřív tzv. nebyl čas (jak debilní výmluva). Zkrátka, stáří, tam je opravdu svoboda. Záleží samozřejmě na nátuře toho kterého člověka, jestli bude fňukat, že ho něco bolí, má malý důchod, děti na něho kašlou, nebo vezme život konečně do svých rukou a udělá s ním to, co ho baví.

V Austrálii jsem jednou potkala na nádraží paní, které bylo přes sedmdesát let a která putovala světem se stanem. „Celý život jsem neměla čas na to, co jsem chtěla dělat. Cestovat. Tak si to teď vynahrazuju. Projela a prochodila jsem Nový Zéland, Austrálii, teď jedu na Tasmánii, pak do USA. A odkud že jste? Z Československa? Tam se taky chystám, prý je tam krásná příroda a památky.“

Já mám to štěstí, že jsem mohla cestovat a objevovat, dokud mi fyzička řádně sloužila. Jsem obohacena o zážitky, které mi může leckdo závidět. Dělím se o nich ve svých knížkách se čtenáři. A i když dnes mě trucují nohy díky bederní páteři, vezmu za chvilku své chodítko-vozítko a vydám se na dlouhou procházku kolem našeho rybníka. Sebou mám krásnou malou knížku o odpouštění. Budu ji recenzovat v rubrice Knihy. Ponořím se do ní ve stínu veliké vrby, za zpěvu ptáčků a vůkol vonících lučních květů. Prostě romantika.

Přeji vám také konečně krásné jaro!

Eva Střížovská