A opět „moje báječná třída“

Jednoho dne se mi opět ozval telefon ze zahraničí, který tak ráda vítám a v něm   klidný, až radostný hlas Lenky, jenž působí tak blahodárně:

„Moje báječná třída“, musím ti vyprávět.“

A Lenka vyprávěla:

„Vcházím ráno, ještě za šera, do třídy 8b, ve které jsem třídní, abych vyučovala matematiku.  Ale co to?

Všichni žáci stojí v pozoru, v přítmí  rozeznávám na každé z lavic - plápolající svíčky. Místností se line pouze hudba „Novosvětská  symfonie“ od A. Dvořáka, kterou dobře znám z mých rodných Čech. Vnímám milou melodii, jež mi připomněla domovinu a jež mě pohladila po duši a užasle se rozhlížím. Třída je slavnostně vyzdobena svítícími řetězy, balonky, na okně nápis z jednotlivých velkých písmen „SRDEČNÉ UVÍTANÍ “. Tabule je zcela vymalována kytičkami i matematickými vzorci a uprostřed trůní: „Moc jsme Vás postrádali“. Na stole se skví ve váze kytice.  Nalézám i vypsané příhodné citáty z Bible, které vybrali jednotliví žáci, i s jejich podpisem. (Jsme totiž švýcarská, soukromá, křesťanská škola.)

Jsem dojata a jen těžko nalézám slova díků za tak milé a srdečné přivítání po mé delší nemoci, kdy se vracím do školy a do mé, musím říci - oblíbené třídy. A není to poprvé, co mi moji milí žáci připravili tak úžasné překvapení. Jejich podobný krásný počin, a překvapení, které mi připravili k Vánocům 2019, se dostal až do české literatury – povídka „Moje báječná třída“, se nalézá v knize „Stopy zanechané životem“.

„A zkuste v takovéto situaci učit tak realistickou - matematiku, svět konkrétních strohých čísel. Ale samozřejmě jsme nejdříve pohovořili, ptala jsem se na novinky, na potřeby a pokroky mých milých žáků. „

„I pan ředitel mě hezky ve škole přivítal a byl to on, kdo žákům ve své vyučovací hodině dovolil třídu vyzdobit a nachystat. I bývalý pan ředitel si pro mne už předem rezervoval čas k rozhovoru a přiznával, že až v mé nepřítomnosti si všichni uvědomili, co vše v tichosti dělám. Zástupkyně ředitele mi věnovala malinkou pozornost s cedulkou: „Jak hezké, že jsi zase tady“. A služebně nejstarší kolega pronesl: „Tato škola bez tebe, to prostě není ono“. I žáci z jiných tříd mě radostně přiběhli pozdravit.  Učitelé, kteří mě zastupovali, mi s povděkem zase mé žáky rádi přenechali. Mladý student vysoké školy technické, který si také přivydělával mým zastupováním, mě pobavil, když pravil: „V době koronavirové, kdy je všechno zavřeno, a není kam večer jít, nebyly náročné přípravy na hodiny matematiky pro mne zase takové sebezapření.“

Příběhy, které slýchávám z této školy, kde pracuje výše zmíněná učitelka, mi připadají tak trochu z jiného světa. A není to určitě tím, že jsou z jiné země, ani odlišným školským systémem. Není to ničím jiným - než těmi osobami samými, které svou víru žijí s přesvědčením.

Jindra Mannová