JEDNOU TAXMENEM NAVŽDY TAXMENEM

Už dlouho mě něco tak srdečně nepotěšilo jako nová kniha Jiřího Poláka o Taxmenech.

Vydalo ji nakladatelství Toužimský a Moravec v krásném provedení.

Na záložce se píše:

Kniha osobních výpovědí seznamuje nejen s historií skupiny Taxmeni – jedné z nejvýraznějších českých hudebních kapel. Zaznamenává nejdůležitější události posledních padesáti let z historie české country, folku a trampské muziky v její neskutečně pestré činorodosti. Obsahuje bezmála tři sta unikátních fotografií a dokumentů o setkávání se zajímavými osobnostmi. Připomíná vzestup i prohry k posluchačské popularitě i cestu skupiny k současnosti. Představuje nesčetné množství koncertů, charitativních akcí, skvělých nahrávek. Možná i návod k tomu, že život se při hledání pozitivních hodnot dá plnohodnotně prožít. Taxmeni představují to nejlepší, co česká country hudba prezentuje. Je to kniha, která by neměla chybět v žádné knihovně.

Pod to se podepisuji. Ale nedá se v tak krátké podobě vypsat všechno, co z knihy čiší. Za 50let svého kapelového života dostali Taxmeni řadu vyznamenání, prožili normalizaci, kdy se museli přejmenovat na Krajánky a na chvíli i přerušit svou činnost, opět se stali Taxmeny, v obsazení kapely se vystřídala řada výborných zpěváků a muzikantů, potkávali se s dalšími vynikajícími osobnostmi z uměleckého světa včetně Jiřího Suchého, užívali si koncertování i cestování. V posledních letech vytvořili nový hudební styl, tzv. military music.

Kniha je z velké části vlastně rozhovorem s jejím kapelníkem  a zakladatelem Jaroslavem Čvančarou, mužem mnoha profesí a zájmů, takže nechybí ani zmínky o Jaroslavu Foglarovi, v jeho skautském oddílu byl Jaroslav (tady Jáček) též aktivní, o jeho záslužném historickém bádání a psaní. Nejznámější je asi veliká kniha o událostech druhé světové války Někomu život, někomu smrt, při jejímž čtení člověka mrazí. Mne velmi rozradostnila kniha o Buffalu Billovi, napsaná z jiného úhlu, než by člověk čekal. O Jardovi Čvančarovi by se dalo psát dlouho a já doufám, že se kniha o něm a jeho neutuchající činnosti jednou objeví, ať už si ji napíše sám nebo někdo jiný…

Záložka se také zmiňuje o množství fotografií. Ty mne přímo fascinují. Jsou výborné a čiší z nich padesát let pestrého života.

Eva Střížovská