Československo (a moje) pětaosmdesáté narozeniny -- a desáté narozeniny Česka

Lze mít za to, že v těchto dnech si každý z Čechů a Slováků, ať doma nebo v zahraničí, s příchodem října uvědomuje, že letos dne 28. října oslavíme 85. výročí zrození Československa jako samostatného nového státu a kromě toho si též připomeneme už dříve oslavované 10. výročí Česka a Slovenska od jejich rozdělení dne 1. ledna 1993. Jsou to v našich nejnovějších dějinách jakési opěrné pilíře obou tolik si blízkých zemí.

V souvislosti s utvořením ČSR je nerozlučně spojena obrovská a krajně záslužná práce nesčetných vlastenců, kteří se na tomto úspěchu podíleli. Nicméně je též všeobecně známo, že to byli zejména tři obzvláště nadaní, odvážní, stateční a prozíraví muži, kteří vynikajícím způsobem spolupracovali ve velmi obtížných a komplikovaných situacích na utvoření našeho nového státu. Byli to na čele s Tomášem G. Masarykem dr. Edvard Beneš a francouzský generál Rastislav Štefánik, kteří svojí neúnavnou mistrnou, průkopnickou a diplomatickou prací dosáhli utvoření naší demokratické republiky. Masaryk byl nejen vynikajícím filozofem, ale i zkušeným politikem ve věcech hájení českých zájmů už v období Rakousko-uherského císařství. Odtud byl nakonec nucen emigrovat, aby neúnavně pracoval v zahraničí, zejména v USA. Tam docílil navázání styků ve vysokých kruzích politického dění, zvláště ve Washingtonu. Ba dokonce si svým skvělým a přesvědčivým působením naklonil i 28. prezidenta USA Woodrowa Wilsona. Tento nakonec akceptoval Masarykovy pádné důvody k územnímu vyčlenění českých zemí z rakouského státu, jakož i Slovenska z maďarského jha. Jejich vzájemné spolupůsobení pak po ukončení první světové války vedlo k utvoření nového státu ve střední Evropě, nesoucího jméno Československo. Toto memento je od té doby nesmazatelně vryto v paměti těch, kdo jsou s těmito dvěma státy nerozlučně spjati krevními vztahy, které ani emigrace, ani oceány nemohou nikterak zmařit.

Masaryk byl vbrzku po 28. říjnu 1918 zvolen prvním prezidentem Československa. Stalo se tak za jeho obrovské zásluhy vymanění Čech, Moravy a Slezska z okupace Rakouskem, kde tato území tvořila průmyslově velmi vyspělou a nejvýše důležitou součást císařství. Slovensko se současně taktéž vymanilo z područí tvrdé nadvlády císařského Maďarska. Proto je nadále Masaryk tolik uctíván a vážen za to, že svými akcemi docílil ukončení okupace rakouskými a maďarskými vojsky i nadvlády. V tomto ohledu tedy můžeme Masaryka srovnávat (zvláště pro ty krajany, kteří žijí v USA) s neobyčejně uctívaným a váženým prvním prezidentem USA Georgem Washingtonem, který rovněž osvobodil americké území od britské okupace. Rozdíl je však v tom, že osvobození ČSR nastalo až v roce 1918, kdežto USA byly osvobozeny již v roce 1776. Takže trvání demokracie je v obou těchto zemích značně rozdílné. Jak známo, v USA občané již velmi dlouho nepřetržitě užívají svou demokracii, dokonce skoro 230 let (!), kdežto ČSR ji měla nejprve pouhých 20 let od 1918--1939. Poté došlo k přerušení druhou světovou válkou. Po ní trvala demokracie jenom 3 léta 1945--1948. K dalšímu dlouhému přerušení došlo za nadvlády komunismu na dobu 40 let. Pak se opět vrátila demokracie, ale na krátká 4 léta 1989--1993. Takže po součtu ČSR prakticky existovala vcelku jen 27 let. Během těchto let prodělávala ČSR četná neblahá přerušení, kdežto území USA požívalo nepřerušené kontinuity a stability své dlouholeté demokracie. Odtud také pochází tak obrovský rozdíl historického vývoje, prosperity a rozvoje v každém směru dění mezi USA a ČSR.

Letos jsme už 1. ledna oslavili 10. výročí trvání České republiky. Tím dnem také zaniklo Československo, které je již pouhou historií. Tentýž den bylo současně utvořeno odděleně poprvé Slovensko jako samostatný demokratický stát. Nicméně jak uvádějí ve svém vydání z 25. září t. r. Americké Listy, cítí prý se podle speciálního průzkumu Slovenské akademie věd v Bratislavě zejména mladí lidé nyní jak v Bratislavě, tak v Praze stále více (20--25 %) Čechoslováky. Není proto snad příliš odvážné předpokládat, že bude právě letošní 85. výročí ČSR na obou oddělených územích oslaveno důstojně a v naplnění úcty.

Mnozí jistě řeknou, jak se pisatel odvažuje uvést v titulu v souvislost slavné výročí oslav ČSR také své narozeniny. Učinil jsem tak proto, že já jsem se také v r. 1918 (ač v srpnu) narodil v USA. Měl jsem pouze 2 léta, když jsem se svými rodiči na lodi přeplul oceán do Evropy a přijel do ČSR. Po r. 1918 totiž značná část českých a slovenských krajanů (včetně těch z USA) s velikou vervou a nadšením vítala utvoření ČSR. S radostnými plány pomoci ve výstavbě ČSR se vraceli z ciziny domů. Mé dětství se tedy podobalo dětství demokracie v nově vzniklém ČSR se všemi potí žemi růstu, mladistvého rozvoje a již začínající dospělosti. V tomto stadiu, v r. 1939, kdy jsem začal svá univerzitní studia, byla zde demokracie nacisty hrubě a krvavě (mnozí moji kamarádi na univerzitě byli ihned zastřeleni) přerušena, stejně jako byla předtím ČSR bezohledně zardoušena jak mnichovským diktátem, tak krutou okupací nacisty a pak válkou. V roce 1940--1945 jsem byl poslán jako dělník do nuceného pracovního tábora (SS-Scheibenwirtschaftshof), vedeného SS-nacisty ze Sudetenland, kteří chovali obzvláštní zášť vůči Čechům. Kopance a facky tam byly na denním pořádku. Měl jsem však ještě velké štěstí, že jsem neskončil v koncentráku. Během poválečných tří let jsem dokončil univerzitní studia. V roce 1948 se zmocnili vlády komunisté. Ti mi neustále vytýkali mé narození v USA. Proto mi naprosto nedůvěřovali. To vedlo k mému nasazení do výroby v rámci akce 80 000 pracovníků (úředníků) do výroby. V roce 1968 jsem odešel na tři roky do Ekvádoru. V roce 1972 jsem se vrátil natrvalo do země, v níž jsem se narodil, totiž USA, kde žiji dosud. Nedávno jsem také oslavil 85. narozeniny, tedy obdobně jako nyní zakrátko učiní bývalé Československo.