Odešel prof. Rudolf Zahradník

Mezi osobnosti, které mi trvale zůstanou v paměti, bezesporu patří profesor Rudolf Zahradník (20. 10. 1928–31. 10. 2020).

Setkávala jsem se s ním v době, kdy stál v čele Akademie věd ČR i později, při příležitostech formálních i zcela osobních. Byl to člověk výrazný, osobitý, pracovitý a nekompromisní. Vždy mě bavilo, když říkal, že starci mají sedět stranou a tiše naslouchat. Přitom jeho rétorický temperament i v pokročilém věku elektrizovala živá jiskra ženoucí posluchače k potlesku, byla radost vyslechnout jeho slova, potěšit se logikou racionálních argumentů.

Pro krajansky zaměřený Český dialog s velkou vazbou na Společnost pro vědy a umění byl profesor Zahradník mimo jiné významný svým přičiněním o vznik Pražské pobočky SVU. Byl také hrdým skautem.

S láskou vzpomínám na náš rozhovor pro Akademický bulletin, který byl sice pořízen před mnoha lety (2013), ale jeho apel a obecné poselství platí stále – vždyť Cokoli jiného než kvalita je nesmysl (rozhovor se otevře po rozkliknutí titulku).

Zdůraznit musím také příkladnou galantnost profesora Rudolfa Zahradníka v jeho celoživotním manželství se ženou Milenou. Často jsem se s nimi oběma setkávala, velmi si považuji pozvání do jejich letenského bytu, měla jsem ráda společné debaty v překrásném prostředí zámku v Lužanech. Když Milena Zahradníková letos v říjnu navždy odešla, ani tehdy ji její galantní muž nenechal čekat déle než týden.

Takový prostě byl.

S láskou budu vzpomínat i na všechny ostatní skvělé debaty s Rudolfem Zahradníkem provázené jeho typickou gestikulací (viz foto).

Marina Hofmanová