Zlí kapitalisti, hodní dělníci

Toto bylo motto dřívějšího režimu, komunistů, socialistů a je i současných nových tzv. levičáků a bohužel i mnohých docela zhlouplých občanů, kteří na to zprvu nevypadají.
Ono to docela vábně vypadá: přidáme důchodcům (aby nás volili, dále už zkratka anv), uděláme autobusy pro staré zadarmo (anv), vyplatíme nějaké peníze chudáčkům, kteří přišli o práci (tedy jen z velkých podniků, anv). Jsme zvyklí na bezplatnou lékařskou péči (co všude na světě nemají) atd. A na to se berou peníze kde? Ano, z daní. Ale když to nestačí, tak se půjčí milion nebo tři nebo i půl miliardy. A kdo to bude splácet? O tom se nemluví…
Ale vedle tzv. zlých kapitalistů, jimž na konta přistávají každoročně další miliony a víc, existují i tzv. soukromníci. To jsou lidé, kteří si zařídí podnik na něco, co umí, co je baví, z čeho mají radost oni i jejich zákazníci. Většinou se na to zpočátku zadluží a pak to splácejí. Také si sami platí zdravotní i důchodové pojištění, vlastně platí si sami všechno. Patří mezi ně i množství vynikajících muzikantů, herců či technických pracovníků v umění. Nedávno jsem se s jedním takovým sešla a ptala jsem se, jestli si žádal o státní podporu, když vláda dala na vědomost, že to tak bude. Hořce se zasmál. Přišel na úřad a úřednice řekla ok, předložte mi své výplatní pásky za minulý rok. – Ale já přece žádné nemám, jsem muzikant, pracuji na smlouvy. Zkrátka, odešel s nepořízenou. A šel pracovat do lesa.
Už můj dědeček byl soukromník a stát ho za to potrestal. Byl malířem pokojů. Každý den vstával ráno v pět hodin a tlačil po celé Praze kárku, na které měl štafle, zavěšený kbelík s barvou a štětkou. Pěkně pěšky z Nuslí třeba do Břevnova. Komunisté mu po roce 1948 nepřiznali ani korunu penze! Živila ho babička, která dostala jako domovnice 300 korun měsíčně.
A tohle je další věc, která mne překvapuje svou nejen hloupostí, ale i záští a nenávistí. Mnozí lidé, zaměstnaní a placeni státem, píší, ať ti lenoši (houslisté, pianisté, zpěváci a herci) jdou dělat něco rukama. Vyjádřil se tak hezky podobně i náš „prezident“ v bonmotu, že umělci nejlépe tvoří, když mají hlad. A on samozřejmě tvořit nemůže, protože hladem netrpí, na hrad mu přistávají každý měsíc milonové sumy. Zrovna tak jako naši volení zástupci, kteří nevědí ani kolik stojí rohlík, protože to vědět nepotřebují.
Nejsem obdivovatelka Václava Klause. Ale včera mluvil o tom, že on jako ministr financí si nedovedl vůbec představit, že by zadlužoval stát. A docela dobře rozebral tu pandemii strachu, do které nás naše vláda a její poddaní úředníci nutí. Ale o tom zase příště.
Eva Střížovská
How to contribute
The Czech Dialogue exists thanks to voluntary financial donations from people from all over the world.
Even you have the opportunity to contribute to its administration with any amount.
inzerce
Vracíme se k českým výrobkům

Oblíbená česká značka - firma změnila a obohatila k letošnímu roku svoji webovou stránku. Určitě se koukněte.
Jak potvrzují poslední výzkumy, Češi se rádi a čím dál častěji vracejí od nejrůznějšího zahraničního zboží k domácí produkci. Zjišťují, že je totiž mnohdy kvalitnější než ta z dovozu, na kterou se v 90. letech ze zvědavosti všichni vrhli. Mezitím u nás skončilo mnoho tradičních podniků, převálcováno čínskou a jinou levnou, ale většinou také nekvalitní konkurencí. V poslední dekádě ale nastává obrat k lepšímu - a nedávná mírná devalvace české měny tomu ještě přispěla. Zahraniční zboží se stává dražším a Češi opět nalézají kouzlo domácí produkce. Nejlepším důkazem toho jsou potravinářské „farmářské" trhy, které už několik let oživují náměstí a můžete na nich koupit krásnou a zdravou zeleninu a ovoce, mléčné i masné výrobky, ale i mnoho dalšího z tuzemských hospodářství. Vzniklo a vzniká i mnoho menších i větších firem, které navazují na tradici výroby těch, které v bouřlivé době transformace skončily. Ožily i české sklárny, některé textilky, nábytkářský průmysl, rozvíjejí se i úplně nové, moderní obory... Vše ale záleží na nás - koupíme? Pro snadnější orientaci, co je a co není domácí produkce, už existuje několik označení. Mezi nimi je nejnápadnější značka českého lvíčka - značka, kterou výrobcům uděluje po splnění určených kritérií Nadační fond ČESKÝ VÝROBEK, s nímž ČESKÝ DIALOG již řadu let spolupracuje.
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad