Zlí kapitalisti, hodní dělníci

Toto bylo motto dřívějšího režimu, komunistů, socialistů a je i současných nových tzv. levičáků a bohužel i mnohých docela zhlouplých občanů, kteří na to zprvu nevypadají.

Ono to docela vábně vypadá: přidáme důchodcům (aby nás volili, dále už zkratka anv), uděláme autobusy pro staré zadarmo (anv), vyplatíme nějaké peníze chudáčkům, kteří přišli o práci (tedy jen z velkých podniků, anv). Jsme zvyklí na bezplatnou lékařskou péči (co všude na světě nemají) atd. A na to se berou peníze kde? Ano, z daní. Ale když to nestačí, tak se půjčí milion nebo tři nebo i půl miliardy. A kdo to bude splácet? O tom se nemluví…

Ale vedle tzv. zlých kapitalistů, jimž na konta přistávají každoročně další miliony a víc, existují i tzv. soukromníci. To jsou lidé, kteří si zařídí podnik na něco, co umí, co je baví, z čeho mají radost oni i jejich zákazníci. Většinou se na to zpočátku zadluží a pak to splácejí. Také si sami platí zdravotní i důchodové pojištění, vlastně platí si sami všechno. Patří mezi ně i množství vynikajících muzikantů, herců či technických pracovníků v umění. Nedávno jsem se s jedním takovým sešla a ptala jsem se, jestli si žádal o státní podporu, když vláda dala na vědomost, že to tak bude. Hořce se zasmál. Přišel na úřad a úřednice řekla ok, předložte mi své výplatní pásky za minulý rok. – Ale já přece žádné nemám, jsem muzikant, pracuji na smlouvy.  Zkrátka, odešel s nepořízenou. A šel pracovat do lesa.

Už můj dědeček byl soukromník a stát ho za to potrestal. Byl malířem pokojů. Každý den vstával ráno v pět hodin a tlačil po celé Praze kárku, na které měl štafle, zavěšený kbelík s barvou a štětkou. Pěkně pěšky z Nuslí třeba do Břevnova. Komunisté mu po roce 1948 nepřiznali ani korunu penze! Živila ho babička, která dostala jako domovnice 300 korun měsíčně.

A tohle je další věc, která mne překvapuje svou nejen hloupostí, ale i záští a nenávistí. Mnozí lidé, zaměstnaní a placeni státem, píší, ať ti lenoši (houslisté, pianisté, zpěváci a herci) jdou dělat něco rukama. Vyjádřil se tak hezky podobně i náš „prezident“ v bonmotu, že umělci nejlépe tvoří, když mají hlad. A on samozřejmě tvořit nemůže, protože hladem netrpí, na hrad mu přistávají každý měsíc milonové sumy. Zrovna tak jako naši volení zástupci, kteří nevědí ani kolik stojí rohlík, protože to vědět nepotřebují.

Nejsem obdivovatelka Václava Klause. Ale včera mluvil o tom, že on jako ministr financí si nedovedl vůbec představit, že by zadlužoval stát.  A docela dobře rozebral tu pandemii strachu, do které nás naše vláda a její poddaní úředníci nutí. Ale o tom zase příště.

Eva Střížovská