Před 125 lety se narodila zlatá Lata

Marina Hofmanová (Hužvárová) říjen 2020 2020 Dějiny česky

Druhá říjnová neděle představuje svátek pro milovníky dostihů. Jezdí se slavná Velká pardubická, pomyslné rodinné stříbro v české sportovní tradici. Kvůli koronaviru se sice nad jejím letošním 130. ročníkem stahovaly mraky, nakonec však koně odstartovali navzdory prázdným tribunám. Divákům tentokrát nezbylo než fandit svým favoritům pouze u obrazovek. Ale aspoň tak, vždyť tradici podzimního dostihového svátku v Pardubicích přerušily jen války a pak rok 1968.

 

Letos si připomínáme 125 let od narození historicky první ženy, která v tomto těžkém dostihu startovala, ba co víc, dokázala také zvítězit. Dosud jedinou královnou proslavené Velké pardubické je už více než 80 let hraběnka Lata Brandisová. Žádná jiná jezdkyně ji zatím nedokázala z dostihového trůnu sesadit. A změnu nepřinesl ani letošní rok, kdy v neděli 11. října startovala v sedle jednoho z koní zase žena, teprve osmá v historii a po šesti letech od té předchozí.

 

Hraběnku v sedle představuje muzeum v Jílovém u Prahy

 

Je až symbolické, že jedinou zlatou jezdkyni nesmírně náročné Velké pardubické, představuje veřejnosti muzeum se stálou expozicí věnovanou zlatu. Je jím Regionální muzeum v Jílovém u Prahy, které velmi příjemnou vernisáží zahájilo na začátku září výstavu Hraběnka v sedle o zatím nedoceněné osobnosti zapsané nejen do oblasti sportu, ale také do širšího kontextu našich dějin i ženské emancipace.

Expozice sice měla být původně otevřena návštěvníkům do listopadu, ale vzhledem k aktuální covidové uzavírce kulturních akcí ji muzeum operativně prodloužilo do 10. ledna příštího roku.

 

Zlatá Lata, české vítězství

 

Přenesme se v čase na dostihovou dráhu v předválečných Pardubicích: Napětí houstne, do cílové rovinky nejtěžšího dostihu kontinentální Evropy se řítí zpocení koně. Diváci hlasitě povzbuzují své favority v češtině i němčině. Nejde pouze o koně, ale i o to, komu patří, protože již několik let za sebou zvítězili Němci. Píše se totiž rok 1937, před pár týdny umřel prezident Masaryk. V neuvěřitelném finiši vítězí poprvé v historii žena, Češka, navíc na koni českého plemene od českého trenéra a majitele. Lata Brandisová se v tu chvíli stává miláčkem českého národa, oslavy neberou konce.

Aby však k této slávě - sportovní i politické - vůbec mohlo dojít, musela komtesa Brandisová už o dekádu dříve vyhrát jiný souboj, podle dnešní terminologie ryze genderový, a to za právo startu ve sportu, který byl tehdy považován za ryze pánskou záležitost. V roce 1927 svou přihláškou do Velké pardubické nebývale rozhořčila důstojníky, z nichž se jezdci rekrutovali a pro něž bylo zcela nemyslitelné, aby soupeřili se ženou. Podali proto protest, jenže ve prospěch Brandisové nakonec rozhodl až anglický Královský Jockey Club.

K pramalé radosti mužských soupeřů nestojících o ženskou společnost, pak dokázala jezdkyně svůj osobní i genderový debut v těžkém překážkovém dostihu proměnit na výborném pátém místě. A ve stejném roce se v chovu Kinských narodila budoucí hvězda pardubického nebe, klisnička Norma.

 

Dostihový sport v atmosféře třicátých let

 

Ve společnosti postupně narůstalo napětí mezi Čechy a německou menšinou ovlivněnou nacistickou ideologií. To se pochopitelně nevyhnulo ani sportu, dostihy nevyjímaje. Počátkem 30. let obsazovala Lata ve Velké pardubické krásné přední pozice, jenže vítězství vždy připadlo Němcům. V houstnoucí atmosféře druhé poloviny 30. let se stalo se doslova národním zájmem, aby náš slavný dostih už konečně vyhráli Češi. Vynikající Normu už chtěl její majitel Zdenko Radslav Kinský zařadit do chovu, ale komtesa svého bratránka přesvědčila, aby ještě posečkal, protože dobře znala kondici klisny i její chuť závodit.

Když 14. září 1937 umírá československý prezident Masaryk, žene Latu ještě silněji touha po vítězství v českých barvách. Napětí vrcholí o 17. října 1937, kdy se 56. ročníku Velké pardubické účastní 40.000 diváků. Jejich obrovský jásot pak provází královnu dostihu v červenobílém dresu. Nadšené publikum se ještě dlouho po dostihu odmítá rozejít. Desetitisícový průvod pak ze závodiště kráčí Pardubicemi až na Masarykovo náměstí. Titulní stránky novin jsou plné oslavných článků o „naší slečně“.

 

Dostihovou tradici přerušuje válka, po níž už osud začíná malovat definitivní tečku za Latinou mimořádnou sportovní kariérou, čeká ji ale další boj, tentokrát s komunistickou mocí. S lidmi aristokratického či buržoazního původu je třeba zatočit, velela ideologie.

 

Nepohodlná režimu

 

Marie Immaculata a její dvojče Kristina přišly na svět 26. června 1895 v Úmoníně. Rodina Brandisových se později přestěhovala na zámek v Řitce. Po pozemkové reformě za první republiky přišli Brandisovi o řadu statků, za protektorátu uvalili Němci na Řitku nucenou správu. Když pak komunisti zabrali pozemky a později i zámek, musela se Lata po těžkém úrazu spolu se sestrami vystěhovat do Líšnice, kde žily v chatě bez elektřiny a bez vody. Královnu nejtěžšího překážkového dostihu kontinentální Evropy vysvobodil z nedůstojných životních podmínek její synovec Ernst Haan. Jako pětaosmdesátiletou ji odvezl roku 1980 za rodinou do Reitereggu nedaleko Štýrského Hradce, kde strávila poslední měsíce svého života a kde odpočívá v kapličce vedle významných příslušníků rodu Haanů, Kinských a Brandisů.

 

Nezlomná – Hraběnka v sedle

 

Noblesa i nezdolnost hraběnky Laty Brandisové, od jejíhož narození letos uplynulo 125 let, je fascinující. Toho si ostatně povšiml britský spisovatel Richard Askwith, autor hraběnčiny rozsáhlé biografie, jež vyšla ve Velké Británii pod názvem Unbreakable a loni také v českém překladu jako Nezlomná. Svou knihu autor nemohl nazvat výstižněji. A dodejme, že nejnověji je Askwithův příběh nezlomné hraběnky k dispozici rovněž jako audiokniha ve skvělé interpretaci Antonína Navrátila.

 

Svátek koní, vzpomínka na královnu

 

Osobnost Laty Brandisové mě fascinuje od dětství, kdy jsem spatřila snímek jezdkyně na žluté klisně Norma. Vždy mi bylo divné, jak málo se píše o dosud jediné ženě, která dokázala vyhrát Velkou pardubickou. Teprve daleko později mi docházely politické konsekvence pozoruhodného příběhu této mimořádné a veřejnosti bohužel téměř neznámé české šlechtičny.

 

Ve slunečném odpoledni druhé říjnové neděle – navzdory kovidově prázdným tribunám a bez potlesku diváků – se odehrálo 130. dějství Velké pardubické, svátek koní a jejich jezdců. A hold patřil také stále zlaté Latě.

 

Mozaika ze střípků skládaná

 

Výstavu v Jílovém u Prahy lze tedy navštívit v prodlouženém termínu až do 10. 1. 2021.

Pokud to nestihnete, i tak se můžete s hraběnkou v sedle seznámit, a to na zámečku v Řitce, odkud jsou exponáty do Jílového zapůjčeny. Právě v řiteckém starém rodinném sídle vyrůstala Lata se svými sourozenci, tam najdeme podhoubí jejích jezdeckých úspěchů. A právě tam založili manželé Jan Pospíšil a Gabriela Křístková Muzeum Laty Brandis. Svou neúnavnou péčí, energií a entuziasmem dokázali zpočátku velmi skromnou sbírku rozšířit o velmi vzácné exponáty a dokumenty. Po kouscích tak úspěšně skládají mozaiku cenných památek na téměř zapomenutou protagonistku vskutku historických událostí, bojovnici za ženy, za vlastní národ, představitelku neuvěřitelné síly osobnosti, od jejíhož narození letos uplynulo 125 let.

 

Marina Hofmanová