Kudy kráčela česká společnost v úvodním čase koronaviru? Částečné odpovědi nabízí kniha Koronavirus Falešný poplach.

Když vidím, jak snadno se dají lidé vystrašit a jak rychle jsou ochotni sledovat kohokoli v děsivé obavě, že je ona dotyčná osoba ohrožuje na zdraví nebo dokonce na životě, jímá mne hrůza. Hrůza z představy, že takto se většinový dav chová nejen ve strachu z nákazy, ale i ve strachu ze zásahu mocenského. Strachem se udržuje dav v poslušnosti, strach vede i lidi za normálních podmínek slušné k tomu, aby udávali své sousedy, že neplní nařízení, ať už jsou jakákoliv. Aktuálně je to doba kovidová, v současnosti druhá vlna politického surfování ve virových peřejích.

Roušky zakrývající polovinu obličeje teď paradoxně dávají nahlédnout do našeho vnitřního nastavení. Sledujeme obětiny mediálního honu na čísla od samovězňů v dobrovolné i nedobrovolné izolaci „domácího bezpečí“ až po totální ignoranci nemoci covid-19 některými jedinci na straně druhé. A mezi těmito protipóly nacházíme celou škálu reakcí lidí na nebezpečí nákazy - nejviditelněji demonstrovanou právě rouškami, které se záhy staly i ukazatelem oděvního vkusu jejich nositelů, o něco později pak nosičem log, to zejména u politiků, kteří se pandemie dychtivě chopili, aby (zejména někteří) akčně žvanili a žvanili.

Statistické ukazatele ospravedlnily restrikce, jimiž vláda výrazně omezila chod státu, navíc byly uzavřeny hranice. Demokracie dostala stopku – bez boje. V této živné půdě se samozřejmě rozbujely i ty nejfantastičtější spiklenecké teorie, jimž se obzvlášť dobře daří ve virtuálním prostředí. Kdo se snažil zbytnělý strach ve společnosti a emoce tišit, stával se spíš nepřítelem. Racionálních informací, aby člověk pohledal…

Jakou cestou prošla česká společnost v úvodním čase koronaviru?

Sledujme období mezi 30. lednem a 9. červencem 2020 prostřednictvím analytických článků Petra Holuba, které vyšly knižně pod názvem Koronavirus – falešný poplach. Zkusme se dozvědět, proč mohla většina evropských zemí kvůli covidu nařídit občanům, aby nikam nechodili, a proč to lidé akceptovali, přestože se tím vzdali svých ústavních práv. Jak mohly vlády dopustit nejhlubší propad ekonomiky v poválečném období?

Široký náhled autora knihy na postoj společnosti ke kovidovému nebezpečí, je dán i jeho životní zkušeností. Svou erudovanou novinařinu může Petr Holub stavět na škole života v dělnických profesích, přičemž stihl vystudovat matematiku a filozofii. Ke své knize říká: „Mnozí z nás propadli panice, že nakazit se koronavirem znamená jistý rozsudek smrti, a zabarikádovali se doma před světem. Jiní dokázali využít vlnu strachu k zisku, kariéře, posílení moci. Nikdy jsme neprožili nic podobného a neměli bychom zapomenout."

Své analytické komentáře doplňuje autor názorem předních odborníků v oblasti medicíny a virologie. Jsou jimi ředitel Fakultní nemocnice v Motole a bývalý ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík, ředitel Všeobecné fakultní nemocnice v Praze David Feltl a ředitel Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR a virolog v jedné osobě Zdeněk Hostomský, který je rovněž kmotrem knihy.

Symptomatický je i obrazový doprovod publikace – snímky liduprázdné Prahy, jak ji svým fotoaparátem zachytil Jan Kurel.

Knihu Koronavirus Falešný poplach vydala Echo Media v Edici Echo, k dostání je v knihkupectvích nebo na EchoeShop.

Než mohla spatřit světlo světa kniha, která rozhodně nezpochybňuje nový virus a jím způsobenou pandemii choroby covid-19, letními měsíci částečně uklidněné koronaviry znovu ožily ve své aktivitě spolu s doprovodným strachem. S podzimem se nám vrátila doba roušková i restrikční. Bude tentokrát pod rouškou méně emocí?

Marina Hofmanová

Na snímku Petr Holub (uprostřed) s kmotry knihy v redakci Týdeníku Echo.

Ministr kultury ČR Luboš Zaorálek (vpravo): „Přišel jsem, abych pokřtil tuto knihu, protože otevírá věcnou debatu o pandemii, která není tak nebezpečná z pohledu zdraví, ale především z hlediska možných dopadů na společnost a mezilidské vztahy.“

Zdeněk Hostomský, ředitel ÚOCHB AV ČR: „Epidemie tady jsou a budou, účinné léky a vakcíny na sebe nedají dlouho čekat. Jak dlouho se ale bude ze všech omezení vzpamatovávat společnost?“

Foto: J. Zátorský, Týdeník Echo